Prosím, ukliď po mně

Bez svého psa se neobejdu. A to ani v Praze, kde přes týden studuji. Jsem slušný pejskař, proto po svém mazlíčkovi vzorně uklízím. Po kapsách vždy nosím nějaké mikrotenové pytlíky. Ale ne. V jedné kapse klíče, v druhé jen nějaké kapesníky. Asi mi už došly. Marně hledám nějaký stojan s pytlíky na Praze 10. A konečně. Ale co to je? Papírový pytlík? Takový bych použil možná na pečivo. Cože? Proč je v něm tácek?

Pražská exkrementní politika

Pražské městské části přistupují k úklidu exkrementů, respektive k dodávce příslušenství pro jejich sběr, dle odlišného filozofického konceptu než většina českých měst. Místo plastového pytlíku, který si pejskař navlékne na ruku, sebere hnědý výplod, přetáhne jednoduše sáček zpět a vyhodí celý balíček do nejbližšího koše, nabízí pražští radní pejskařům zcela obskurní papírový tácek v papírovém obalu.

Vtip je v tom, že pokud chcete být uvědomělým občanem a po vykonání potřeby (ne té vaši) vrátit znečištěné místo do původního stavu, musíte si nejprve podle návodu poskládat příslušný tácek do úhledné lopatičky, rychlým tahem nabrat hovínko a zakončit celou akci do nastaveného papírového obalu.

Užívání pražské lopatičky je však pro přespolního náročné, jelikož neovládá správnou techniku. Pokud váš pes totiž není velikostí srovnatelná s Wookieem Chewbaccou z filmové série Star Wars, čili neprodukuje hromady trusu úměrné jeho velikosti, budete mít při nabírání malých uskakujících bobíku problém. Ostatně pro přiblížení, jak náročné je nabrat na klasickou plastikovou lopatku nepořádek bez pomoci smetáčku? Natožpak s papírovým skládacím táckem.

Co navíc dělat v případě, že váš psí kamarád netlačí předpisově nad rovným asfaltem, ale rád si uleví do trávy pod strom? Tím spíš nemá-li zrovna nejpevnější stolici. Pokud nejste rytíř Jedi (ať zůstaneme v jednom univerzu), nezbývá než zanechat hromádku svému osudu. Tácek, netácek.

Plast vs. Papír

Ve městech, kde vyzkoušeli obě varianty, se pejskařská obec obvykle rozdělí na dva nesmiřitelné tábory – plasťáky a papírkáře. Zatímco plasťáci žehrají na obtížnou ovladatelnost lopatky nejen v trávě, papírkářům je často nepříjemné sahat na ještě teplý exkrement téměř vlastní rukou.

Pro mikrotenové pytlíky mluví cena a tloušťka, proti nim znečištěné životní prostředí. Praha 8 například platila od roku 2013 za jeden papírový sáček 1,21 koruny, plastový vyšel pouze na 0,21 koruny. Vrstva papíru použitá na pytlík je navíc zhruba o řád vyšší, než je tomu u mikrotenového sáčku (jeho tloušťka se pohybuje okolo setiny milimetru). K tomu se navíc musí připočíst skládací lopatka. Ve výsledku se tak do stojanu vejde poloviční počet papírových než plastových pytlíků.

Šalamounsky rozsekla spor radnice Prahy 4, která na svém území distribuuje pouze papírový typ. Jednoduše pokud někomu vyhovují plastové pytlíky, může používat ty použité, jichž je v každé české domácnosti dostatek, možná i přebytek. Zatímco voliči papírové cesty obvykle žádnou domácí variantu nemají, a tak je radnice dotuje.

Poplatky na úklid nestačí

Výdaje obcí a městských částí spojené s úklidem exkrementů a případně provozem útulku většinou převyšují příjmy z poplatků za psy. Brněnská městská část Královo pole vybrala v roce 2014 na poplatcích 1,3 milionu korun, úklid chodníků však radnici stál ještě o půl milionu víc. Podobně je na tom většina pražských městských částí, Jablonec nebo Liberec. Karlovy Vary naproti tomu hospodaří s vyrovnaným rozpočtem, přijdou si na 2 miliony a za provoz útulku, distribuci pytlíků a úklid ulic zaplatí stejnou částku.

Plastové pytlíky jsou sice levnější variantou, nicméně také stojí za rozsáhlou ekologickou katastrofou. Nejenže se vyrábí z ropy, tedy neobnovitelného zdroje, ale především se kvůli biologickému znečištění jen velmi špatně recyklují. Příroda si s nimi také neví rady. Rozkládají se desítky let. Proto se spalují, kupí v okolí skládek nebo zamořují světové oceány.

Plast z použitého fritovacího oleje

Řešením by mohly být tzv. bioplasty, tedy látky, které mají vlastnosti klasických plastů, ale jsou jednoduše rozložitelné v přírodě. A nejde pouze o nějaké experimenty. Jedna z největších světových společností vyrábějící obalové plasty rakouská Alpla představila loni vzorky PEF lahví, které mají lepší vlastnosti než současné PET lahve.

Mezi světovými bioplastikářskými firmami se neztratí ani česká společnost Nafigate, která letos dostaví v čínském Suzhou pilotní továrnu na výrobu bioplastů z použitého fritovacího oleje za sto milionů korun. I socha napůl ptáka a auta Lukáše Rittsteina v českém pavilonu na EXPO 2015 v Miláně byla z bioplastu.

Musím přiznat, že z ekologického pohledu vítězí k mé nelibosti do nástupu bioplastů fanoušci papírových sáčků. I má současná domovská radnice Prahy 10 upřednostňuje papír před plastem. Naštěstí mám vždy použitý pytlík někde po kapsách. Moment, hned nějaký najdu. Že bych zase zapomněl doplnit zásoby? Tak mi promiňte, Pražané, dnes vám v trávě zanechám malé překvapení.

Josef Mačí