Mrkev je kámoš, ne žrádlo

Po sociálních sítích koluje v posledních týdnech několik videí obviňující mlékárenský a masný průmysl z vykořisťování zvířat. Youtuberka Erin Janus například v mnoha z nich kritizuje materialistickou společnost a její neetický přístup k živočišné říší. Řešením je podle ní veganství, tedy vynechání veškerých živočišných produktů z jídelníčku a přechod k rostlinné stravě. Nejsou však rostliny také živými organismy? Nebudeme vykořisťovat pro změnu je?

4212177699_2953c6a4a6_o (1)

Na začátku je potřeba zmínit, že situace na jatkách a v mlékárenském průmyslu nepřispívá zrovna k šťastnému a plnohodnotnému životu zvířat. Pokud více než miliarda obyvatel západního světa a další miliardy lidí v rozvinutých zemích poptávají v rámci svého životního stylu hovězí steaky, vepřová kolena nebo kuřecí křídla, potravinářský průmysl se o dostatečnou nabídku postará. Jestliže je na trhu tak masivní poptávka, velkopodnikatel zkrátka nemůže zajistit krásný život každého živočicha (při cenové dostupnosti masa). Cílem je vytěžit potravu pro lidi a uspokojit jejich potřebu. Nic víc.

Maso je vražda

Ve společnosti se však v každé epoše najdou lidé, kteří jsou citlivější k morálním či etickým problémům. V tomto případě ve vztahu k ostatním živočichům. Prvním stupněm jsou vegetariáni, kteří se odmítají podílet na masových vraždách živočichů. Svým přístupem však zůstávají na půli cesty, jelikož konzumují ostatní živočišné produkty jako mléko, vejce nebo tuky a podporují tak (v menší míře) využívání živočichů.

Vegani jdou dále. Mimo masa ze svého jídelníčku vyřazují i ostatní živočišné produkty a konzumují pouze rostlinnou stravu. Z této skupiny se však vydělují ještě frutariáni, kteří jedí pouze části rostliny, jež jí byly odebrány bez toho, aby byla zraněna.

Najdou se samozřejmě vegetariáni i vegani, kteří vynechali živočišné produkty ze svého jídelníčku i z jiného důvodu než morálního. Řadí se tak do stejné skupiny, ale zároveň symbolizují pouze svobodu volby každého člověka. Zajímavější jsou z tohoto pohledu ekologičtí aktivisté, kteří odmítají konzumovat živočišné produkty, protože se podílí na devalvaci životního prostředí. Podle japonské studie z roku 2008 se na jeden kilogram hovězího masa vyprodukuje takové množství skleníkových plynů, které odpovídá jízdě automobilu po 250 kilometrů.

Genocida zvířat

Lidstvo se vyvíjí pozvolně. Ochránci zvířat tak nemohou očekávat, že se většinová společnost z morálního či ekologického přesvědčení vzdá okamžitě důležité součásti životního stylu, masa v jídelníčku.

Stejně tak nelze očekávat, že lidský rod bude přistupovat ke zvířatům jako k sobě rovným v době, kdy lidé různé rasy, náboženství, třídy, ale i přesvědčení se navzájem považují za méněcenné. Je třeba si uvědomit, že uplynulo teprve sto padesát let od chvíle, kdy v současnosti nejmocnější stát světa zrušil otroctví.

Ve chvíli, kdy neuplynuly ani dvě století od doby, kdy bylo zcela normální využívat z pohledu bělochů méněcenné černošské obyvatelstvo, nelze uvažovat nad tím, že by kráva, prasata, kuřata a další živočichové nabyli stejnou právní ochranu jako lidé.

Jistě, naši vzdálení potomci budou pravděpodobně kritizovat masakry a genocidy, kterých se lidstvo dopouštělo na živočiších odnepaměti. Stejně jako lidé jedenadvacátého století kritizují genocidy domorodých obyvatel dobyvačnými Evropany nebo holocaust.

Nicméně představa světa, ve kterém zvířata žijí v harmonickém svazku s člověkem, není nereálná.

Řízený kanibalismus nebo mrchožroutství

Veganství však není řešením. Vezmeme-li úvahu do důsledku, stejně jako zvíře je živým organismem, je jím i rostlina. Pokud se tedy v jídelníčků objevuje rostlinná strava, její konzumací dojde k vraždě. Jako příklad poslouží mrkev obecná z čeledi miříkovitých. Tato tradiční zelenina evropského jídelníčku je dvouletou rostlinu. Zemědělci na jaře mrkev vysejí. Semeno se zanedlouho probudí k životu a začne v hlavním kořenu střádat zásobní látky, které využije pro tvorbu další populace. Její vegetační cyklus však člověk na podzim stejného roku násilně přeruší a předtím než by v druhém roce stihla vykvést a rozmnožit se, ji fakticky zabije.

Ovocnáři na druhou stranu plodící rostlinu obvykle neničí, z tohoto konceptu vychází již výše zmíněné frutariánství. Nicméně dochází tu podobně jako v případě mlékárenského průmyslu k využívání živého organismu bez jakékoliv „oběti“ člověka.

Pokud se lidstvo chce vyhnout morálním dilematům ohledně stravy, existuje několik řešení:

V rámci pokročilého výzkumu by vědci mohli v budoucnu navrhnout výrobu umělé výživy, která by člověku poskytla vyvážené množství živin. Může však dojít opět k etickému problému. Jelikož lidské tělo vyžaduje přísun organických látek, bylo by třeba diskutovat, zda se, ač byly vyrobeny uměle, nejedná již o živé jednotky.

Ve chvíli kdy živý organismus zemře, jeho tělesnou schránku příroda zpracuje na základní elementy. Do tohoto koloběhu by se mohli začlenit i lidé, kteří by konzumovali striktně ty živočišné a rostlinné organismy, které prokazatelně odumřely. Lidstvo by se však v tomto ohledu vystavilo nebezpečí přenosu nemocí či dalších negativních důsledků takové stravy (např. nedostatečná nutriční hodnota).

Eticky i nutričně bezproblémovým způsobem stravování se může stát řízený kanibalismus. Pokud lidstvo odmítne i kvůli vlastní potravě vykořisťovat jiné organismy, nezbývá nic jiného než konzumovat vlastní druh. Ten bude v budoucnu morálně na takové výši, že se jednotlivci pro přežití lidského druhu dobrovolně stanou potravou. Potřeby většiny převáží potřeby jednotlivce.

Tak dobrou chuť!

Josef Mačí