Ať si o svém nadřízeném myslíme cokoli, análním alpinistou bychom ho nazvat neměli. A to ani mezi čtyřma očima. Nastavit tento precedent bylo cílem společnosti Hamé, která dohnala spor nadřízeného s řadovým pracovníkem až k Ústavnímu soudu. Zaměstnanec svého šéfa častoval v neveřejné hádce podobnými výrazy, za což dostal okamžitou výpověď. Soudy všech instancí se ho ale zastaly a závěrečné usnesení Ústavního soudu vysílá do světa jasný vzkaz: šéfovi klidně nadávejte, okamžitá výpověď vám nehrozí.
Staré dobré časy
Pracovní morálka se propadá do hlubin despektu. Před pár dekádami by něco podobného bylo nepředstavitelné. Pochopitelně nikoli výbuch vzteku doprovázený pár peprnými přídomky, ale následné soudní tahanice. Autorita nadřízeného měla mnohokrát vyšší váhu a po podobném incidentu by zaměstnanec sklopil hlavu, dobrovolně odešel a doufal, že spor nebude mít negativní do hru pro něj. Dnes je tomu v evropských zemích naopak. Tuzemské soudnictví dalo za pravdu propuštěnému a nemělo přitom na výběr. V pracovním zákoně se u důvodů okamžité výpovědi jednorázový osobní spor na pracovišti neuvádí. Zdá se tak, jako by se ublížené Hamé snažilo domoct nedosažitelného verdiktu a ukázat svým lidem, ať se ani neopováží podobný incident zopakovat. Poselství však nakonec vyznělo naopak. Zákonně soudy rozhodly správně, co ale z etického hlediska?
Nadřízeného si člověk nevybírá a pokud nechce změnit práci, musí držet jazyk za zuby a tiše makat. Tak tomu alespoň velí nepsané morální pravidlo a respekt k zaměstnavatelům. Tato gentlemanská rovina se ale začíná vytrácet do neznáma. Moderní, rovnostářský přístup manažerů k zaměstnancům, zastání odborů i podobné případy – to vše začíná nahrávat pracovníkům, kteří mají problémy s autoritou a zároveň nutkavé tendence to přímo demonstrovat. Postihy nejsou tak tvrdé jako dřív a zastání najdete na každém rohu. Pochopitelně i šéf může být samolibý ředitelův mazánek s inteligencí houpajícího koně, to ale neznamená, že mu to můžeme na plnou pusu vmést do obličeje.
Zákonem svázané ruce
Celá kauza přitom na první pohled působí banálně. V soukromé hádce, kterou nikdo jiný než dva pánové neslyšel a mohlo se to tedy hodit na slovo proti slovu, žádné vyloženě vulgární nadávky nepadly. I přesto se spor, podobně jako stovky dalších triviálních kauz, vyšplhal až k Ústavnímu soudu. Kdo si zprávu v médiích přečetl nyní ví, že za přídomky anální alpinista, rektální speleolog či cokoli vás napadne okamžitý vyhazov nehrozí. Pokud se dokážete ovládnout a šéfovi nebudete nadávat opakovaně (alespoň třikrát hrubé porušení kázně) nebo ho nenapadnete fyzicky, vyhazov vám dát nemůže. To mu samozřejmě nebrání vám z pracoviště udělat učiněné peklo, ovšem místo máte jisté.
Kdo z nás by ale chtěl s podobnými lidmi pracovat? Ponechme stranou otázku, zda je nadřízený ředitelův nocleh a dělá chyby či nikoli. Pokud vám podřízený začne nadávat a obviňovat vás ze špatného vedení firmy, chtěli byste mít takového zaměstnance? V této záležitosti by neměla mít firma ruce svázané zákoníkem a mít dle zdravého rozumu možnost rozvázat s daným potížistou pracovní poměr. Pochopitelně v jasně dokazatelných situacích, nikoli jako v případě alpinisty z Hamé, kdy hádka proběhla beze svědků mimo záznamy kamer. Agresivita a despekt do pracovního prostředí nepatří. Sebevětší zaměstnanecké spory se téměř vždy dají vyřešit a pokud v činech nadřízeného vidíme samé chyby, jsou tu pro nás specializovaná firemní oddělení, odbory či právě soudní instance. Samozřejmě každý někdy ujede, ale nejedná se již o ojedinělé případy.
Smutné poselství
Dle průzkumů je situace v práci čím dál tím horší. Se šikanou se zde setkala alarmující čtvrtina lidí, z toho téměř polovina alespoň jednou týdně. Problém není rozhodně černobílý, neúcta i ponižování přicházejí z obou stran barikády. Pouhý zlomek z nich situaci řešil nejradikálněji – změnou zaměstnání. Pochopitelně nelze jednoznačně říct, že v minulosti jsme byli mírumilovnější a vlídnější. O problémech se tolik nemluvilo, a to z nejrůznějších důvodů. S modernizací společnosti ale přichází asertivita a troufalost, která často může přerůst v určité formy simulací a fabulace.
Ať je to jak chce, uzavření alpinistické kauzy přináší znepokojivé zjištění. Hrubost na pracovišti nelze řešit radikálním způsobem a nadřízeným se může bez větších postihů otevřeně nadávat. To pochopitelně v usnesení nestojí, ale poselství zní jasně a je postavené na hlavu. Firma by měla mít právo a možnost okamžitě propustit zaměstnance, který na pracovišti nadává a odmítá se omluvit. Jakkoli může mít pravdu, pokud se neumí ovládat a nechci ho mít nadále ve firmě, neměl by mi stát nařídit, že to nevadí a propustit ho nemůžu. Představte si, že se s tím potížistou poté denně potkáváte u automatu na kafe a on se vám směje do očí.
Tomáš Hegedüš
Zdroj obrázku: Wikimedia Commons
názorně 