Fanoušek hledá nový sport, zn. nesmí mě nudit

Sport je tu pro lidi. Ne naopak. Pokud chtějí menší sportovní odvětví zabodovat u diváků, musí se jim přizpůsobit. Zatraktivnit a zkrátit přenos, marketingově ho posílit a ideálně propojit s novými médii. Ani zavedení dinosauři typu fotbalu, hokeje nebo tenisu si nemohou dovolit zaspat. Fanoušci nebudou sedět před televizí jen proto, že to tak dělají odnepaměti. Když je sport nudí, jednoduše ho přepnou.

Perth's_Red_Bull_Air_Race_2010

V současnosti nejoblíbenějším zimním sportem v České republice je biatlon (možná vyjma hokeje). Ještě před deseti lety však jednoznačně prohrával se skoky na lyžích, běžeckým nebo sjezdovým lyžováním. Co se změnilo? V té době kralovali Jakub Janda, Lukáš Bauer, Kateřina Neumannová nebo tehdy mladá naděje Šárka Záhrobská. A Češi měli komu fandit.

Z velké čtyřky závodí v roce 2016 všichni mimo Neumannové, ale po nejvyšších příčkách sahá pouze Šárka, i když už s novým jménem Strachová. Nové naděje se do úzké špičky neprobojovaly. Ale jen kvůli tomu, že fanoušci nemají komu fandit, tyto disciplíny nestrádají. Během deseti let se především změnily návyky diváků. Pryč jsou časy, kdy lidé ochotně sledovali dvouhodinový sled skoků, sjezdů nebo běhů. Na to už sporty fanoušky nenalákají. Chce to akci. Napětí. Strhující zápletku. A aktivitu i mimo obrazovky.

To všechno splňuje biatlon. Svižný sport. Kombinace fyzického výkonu a psychické odolnosti. Atraktivní pro kamery. Zároveň dechberoucí do poslední vteřiny závodu. Rozhodují centimetry na střelnici i v cílové rovince.

Mezinárodní i český biatlon pracuje výborně s marketingem. Na internetu funguje skvělá oficiální aplikace s online výsledky. Česká reprezentace je v čele s vedoucí závodnicí světového poháru Gabrielou Soukalovou aktivní na sociálních sítích. Reálný sport navíc doplňuje virtuální realita v podobě online hry Biathlon Mania. Střelci na lyžích zkrátka nastavují trend pro sporty 21. století.

Pravidla jsou od toho, aby se porušovala

Biatlon boduje i díky uváženým změnám v pravidlech. Od poloviny devadesátých let se jezdí rychlejší volnou technikou, zároveň přibyly atraktivní závod s hromadným startem a stíhačka. Naproti tomu donedávna velmi populární skoky na lyžích se ve změnách utopily.

Mezinárodní lyžařská federace nařídila prodloužit lyže, po roce se opět zkracovaly. Stejně se kvůli přílišné podpoře větru zeštíhlovaly kombinézy, aby se opět v předminulé sezóně zvětšovaly. Závodníci byli zmatení, objevily se i podvody.

Především se však zásadně změnil přepočet bodů rozhodující o výsledném výkonu. Donedávna pořadí určovala jen délka skoku a stylové body od rozhodčích. Od roku 2010 ovlivňuje počet získaných bodů i síla větru a výška lavice, ze které skokan sjíždí. Ve výsledku tak závod může bez problému vyhrát letec, který skočil o deset metrů méně než jeho soupeři. To je sport pro matematiky, ne pro sportovní nadšence!

Sjezdové nebo běžecké lyžování naproti tomu žádné větší změny v pravidlech nezkouší. Věří v tradici a kontinuálnost. Zatímco běžci nemohou až na skromné úpravy délky tratí či technických parametrů jednotlivých disciplín příliš mnoho měnit, sjezdaři by mohli minimálně slalomářské disciplíny změnit na paralelní závody, čímž by se program nejen zatraktivnil, ale i zkrátil.

Sportovní dinosauři

Globálně nejoblíbenější sporty jako fotbal, tenis nebo hokej vytrvale odmítají byť sebemenší změnu pravidel. A je to pochopitelné. Proč měnit to, co funguje? Proč riskovat ztrátu fanoušků? Na druhou stranu hrozí, že tyto sporty budou pomalu ztrácet na úkor menších, ale aktivnějších odvětví. Je to stejné jako porovnávat dravý start-up se zavedenou mezinárodní firmou. Na jedné straně je rychlost, přizpůsobivost a neotřelost, na straně druhé síla značky, stabilizovaný trh a setrvačnost.

Největším problémem tradičních sportů je jejich délka. Ve všech případech se pohybujeme okolo dvou hodin, což je pro současného televizního diváka neskutečně dlouhá doba. Nejrigidnější je v tomto ohledu ten nejkritizovanější z nich, tenis. Televize si stěžují na jeho nepředvídatelnost – zápas může trvat hodinu, ale také třeba čtyři. Diváci u televize i na stadionu zase často vynechávají první čtyři, pět gamů, jelikož vědí, že rozhodující část zápasu přijde až na konci setu.

Řešením by byla léta avizovaná souhrnná úprava průběžně testovaná na několika turnajích. Sety se nově hrají na čtyři vítězné gamy namísto dosavadních šesti, při shodě se pokračuje rozhodujícím míčkem místo výhody a v případě, že se při podání dotkne balónek pásky, sada se dohrává. Hra se tím výrazně zrychlí a zároveň odpadnou i relativně dlouhé pauzy. Tenisu by to výrazně prospělo, ale konzervativní špičky Mezinárodní tenisové federace měly už tak obrovský problém i se zcela technicistním jestřábím okem, natožpak s reformou, která kompletně překope bodový systém.

Letadla drtí formule

Zkostnatělé tradiční sporty spoléhají na svou neotřesitelnou pozici a experimentují pouze s marketingovými akcemi typu Winter Classic, hokejových zápasů pod otevřeným nebem. Žádné odvětví však nemá svou pozici jistou. Typickým příkladem je Formule 1. Stále se měnící pravidla, nulové napětí a extrémně dlouhé závody fanoušky odpuzují. Na plné čáře tak motoristická jednička prohrává s inovativními Red Bull Air Race, leteckými závody v akrobacii.

Mezi pylony kličkuje třísetkilometrovou rychlostí dvojice letadel v paralelním závodu. Vyřazovací souboj trvá několik minut. Oba letci mají k dispozici identické motory, závod je tedy více než vyrovnaný. Na stadiony i k televize láká fanoušky propracovaná marketingová strategie využívající všechny moderní kanály komunikace včetně stále sílícího herního průmyslu. Hrad Red Bull Air Race zaznamenala deset milionů stažení.

Na rozdíl od nových odvětví se totiž tradiční, globálně úspěšné sporty prosadily už na začátku minulého století. Většina v něm však ustrnula a žije v představě, že celé rodiny závody a utkání stále poslouchají v přímém přenosu u jednoho rozhlasového přijímače. Nenávratně pryč je ale i doba televize, proto se sporty musí prosadit především ve virtuální sféře internetu, kde žijí jejich fanoušci. Buď se jim je podaří najít, nebo budou živořit.

Josef Mačí

Foto: Wikimedia Commons