Komunismus v Polsku bude definitivně svržen. Poláci totiž rozhodli o odstranění 500 připomínek sovětského vlivu, převážně soch a pomníků. Někdo může tleskat. Na veřejné scéně nemá škodlivá ideologie co dělat. Totalita se však také zbavovala škodlivých soch. Po válkách a konfliktech dvacátého století bychom si měli být vědomi, že demokracie nemá historii přepisovat, ale pamatovat si ji.
„Jste jako islámský stát, který zničil Palmýru,“ stěžovala si Marie Zacharová, ředitelka oddělení informací a tisku při ministerstvu zahraničí. Ruská sněmovna také podala stížnost v dopise pro organizaci UNESCO. Sochy jsou prý symbolem vítězství nad fašismem. Ať už se na věc díváme z jakékoli stránky, jedno je jasné. Sochy skutečně představují symbol.
Problém ovšem nastává v tom, že neplatí vždy striktní zásada, že každá socha musí nést symbol jen jeden a také, že podává jasnou zprávu o stavu země. Sochy masových vrahů jako Stalina nebo Hitlera by na veřejnosti zvěčněny být asi neměly, ale co pomníky padlých sovětských vojáků? Můžou představovat okupaci, i osvobození (jakkoli „nezištné“ to osvobození bylo).
Další problém u soch nastává v případě, že se jedná o skutečně hodnotná umělecká díla. Máme bořit obrazy papalášů, i když jsou perfektně stavěná a v umělecké podobně obdivuhodná a nutně je nahrazovat demokratičtějšími obrazy, ovšem pochybné kvality?
Vlajka, hvězda, pozdrav
Pojďme si na chvíli představit, že bychom ovšem se sochami nakládali pouze jako s prostředky pro propagaci ideologie. Přirovnejme je hajlování, nebo nápisu „Buduj socialismus“. Nebo k vlajce s rudou hvězdou. Nebo ještě lépe, ke vlajce Konfederace. Na jihu USA můžeme dodnes spatřit vlát konfederační vlajky. Vlajka na rozdíl od soch působí zcela jednoznačně. Nemá za úkol nic jiného, než pojmenovat stranu konfliktu, zemi, území a zcela jasně i jeho ideologii. Tato vlajka ve válce Severu proti Jihu symbolizovala boj o zachování otroctví a zachování rasismu. Protože vlajka nemá uměleckou hodnotu a je s nimi neodkladně spojena nedemokratická ideologie, neměla by viset. Znamená to, že ji však máme spálit, rozdupat, roztrhat a semlít?
Jakkoli nenávistná ideologie očerní své symboly a jakkoli se stávají veřejně nepoužitelnými či nevhodnými, neznamená to, že netvoří součást historie. Totalitní směry se vždy snažily budovat vlastní obraz a zbavovat se ikon nevhodných. Totalitní směry také potírali opoziční názory tím, že je nepustily ke slovu a mazali je z historie. Pokud si však demokracie má zanechat svou tvář, musí umět dokázat, že ona nabízí lepší alternativu. Nevymažeme nacismus z učebnic, ale vysvětlíme, proč byl špatný. Soud musí být spravedlivý. A pokud se socha shledá vinnou, ať dělá veřejně prospěšné práce, nebo ať stojí ve vězení muzea. Na poučení.
Kamenní mučedníci
Přejděme i ke konkrétnějším dopadům boření soch a vraťme se k Polským sochám a Ruské stížnosti. Rusko se rádo staví do pozice chudáčka, kterému západ ubližuje. Západ o Východu lže, sankcionuje Rusko, nechová se k němu fér. A natruc boří sochy, které ve skutečnosti symbolizují bratrskou pomoc přátelského a obětavého národa. Je to samozřejmě ironie, ale přece jenom bychom neměli brát slova Ruska na lehkou váhu. Pokud tyto symboly zbouráme, budeme postaveni do role trucujících dětí a lidí, kteří bez diskuze ničí cizí hodnoty a chovají se pokrytecky a totalitně. Na druhou stranu – pokud tyto symboly na svém území jen tak necháme, můžou Rusové či američtí Jižané tvrdit, že stále uznáváme bývalé hodnoty, či na ně s láskou vzpomínáme.
Antický Lenin
Stejně tak jako nacismus a komunismus patří do učebnic, výtvory s ním spojené patří do muzeí. Lepší než se učit, jak „něco bylo“, by pro žáky mohlo být daleko poučnější, kdyby spatřili minulost na vlastní oči. Minulost, kterou neuznáváme v ulicích, ale minulost, která nutně patří k pochopení toho, kým jsme a z čeho vycházíme. Pokud můžeme mít v muzeu uniformy, proč ne sochy? Třeba v Bulharsku se nachází Muzeum socialistického umění, Polsko by nápad klidně mohlo zopakovat, aniž by ztratilo národní hrdost.
Sochy a pomníky navíc nemusejí skončit pouze v muzeu. Část Berlínské zdi doposud stojí, aby názorně připomínala minulost, zároveň na ni však lidé mohou vytvářet pouliční umění a razantně tak dokazuje lepší přístup nového režimu. Proč by pomníky připomínající totalitu nemohly být opatřeny nápisy, které tehdejší situaci vysvětlují?
Svatý Vladimír
Bourání soch nikdy neznamená výhru nad totalitou, ale prohru demokracie. Obrazoborectví a ničení starých ikon se dělo i v dávné minulosti. Nepohodlné sochy a nepohodlní bohové mizeli z cesty. Karel Havlíček Borovský tento jev názorně popisuje ve svém díle Křest svatého Vladimíra. Socha bývalého boha Peruna je v něm shozena do vody a pohanství nahrazeno křesťanstvím, protože to vyhovuje vladaři lépe. Nakonec se i v tom, jak nakládáme se sochami a pomníky zračí to, jaká je úroveň veřejné diskuze. Víme, že máme pravdu, ale nedokážeme to dokázat.
Na závěr několik slok ze Křtu svatého Vladimíra:
názorně 
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.