Centrum pro ekonomický výzkum a doktorské studium (CERGE-EI) při Karlově univerzitě přišlo ve své nové studii se závěrem, že na žáky pátých tříd, kteří se hlásí na osmileté gymnázium, doplácí jejich spolužáci ze základních škol. Údajně čím více dětí se pokusí uspět u přijímacích řízení na „prestižnější“ typ školy, tím více klesá sebedůvěra těch, kteří hodlají dokončit povinné devítileté studium na standardní „základce“. Co se nám tím snaží CERGE-EI říci? Měla by se snad (minimálně osmiletá) gymnázia prostě zrušit?
Podivný způsob zkoumání
Centrum založilo celý průzkum sebedůvěry dětí v podstatě na jediné věci: jak se žáci čtvrtých a pátých tříd cítí jistí v kramflících v matematice. Vědci zjistili, že v tomto předmětu klesá sebedůvěra o sedm procent u dětí, které se nehlásí na víceleté gymnázium. A právě na tom založili celou výslednou tezi, že jejich víra v sebe sama se úměrně snižuje s počtem spolužáků přihlášených k přijímacím řízením na „prestižní“ školu. Samotným vzděláním v matematice to údajně není, neboť polovina z žáků, kteří se na gymnázium nechystají, měla podle výzkumu stejně dobré výsledky.
Berme v potaz oněch zmíněných sedm procent. Nejsou mezi nimi logicky právě zejména ty děti, které v matematických testech příliš neuspěly? O čem tedy tento údaj vlastně vypovídá? A to pomíjím fakt, že když se desetiletého kluka či děvčete zeptáte, jakou sebedůvěrou v početních příkladech oplývá, ne každý či každé z nich vám přednese detailní analýzu vlastních pocitů a schopností. Výpověď může být ovlivněna třeba tím, že v daném období dítě úplně neporozumělo zrovna probírané látce nebo se mu nepovedl poslední test (přestože třeba předchozích pět napsalo na jedničku).
Rodiče do toho nemají co mluvit?
Anebo ho prostě počítat nebaví. Schopnost žáka uspět na gymnáziu se přece nedá zkoumat pouze na jednom předmětu. Na takové škole jsou na děti zpravidla kladeny obecně vyšší nároky, než je tomu u normálních základních škol. Nerozhodují pouze znalosti nabyté v prvních pěti letech povinné docházky, nýbrž také chuť a schopnost věnovat učení více času než doposud. Kdo může nejlépe posoudit, zda takovými vlastnostmi dítě disponuje?
V první řadě rodiče, jejichž roli vědci ve výsledku poněkud zjednodušili. „Přihlášku na víceletá gymnázia nepodávají nutně ty nejchytřejší děti, v 90 procentech jde o rozhodnutí rodičů,“ uvedl pro Mladou frontu DNES jeden z autorů výzkumu Filip Pertold s podtextem, že to v podstatě není správně. Rodiče ale mají své ratolesti pod dohledem ve věku 10 až 11 let ještě po většinu času a mohou posoudit, zda jejich potomek má na gymnázium nejen po stránce vědomostní, ale i po stránce schopnosti zvládnout náročnější studium jako celek. Ano, je tu riziko několika procent přemotivovaných rodičů, kteří ve svém dítěti vidí génia, i kdyby neumělo do pěti dopočítat, a jsou schopni jej přihlásit na elitní školu. Od toho se ale konají přijímací zkoušky, aby realitu dostatečně prověřily.
Kromě rodičů by měli být schopni odhadnout budoucí možnosti žáka jeho dosavadní učitelé na základní škole. Samozřejmě by měla fungovat mezi těmito dvěma stranami (učitelem a rodičem) určitá spolupráce v podobě konzultací, aby vše dopadlo ve prospěch toho, o koho se jedná – dítěte.
Jednostranné vnímání motivace
Podle školní psycholožky Lucie Sušilové zůstanou po odlivu dětí na gymnázia „žáci, které je obtížnější motivovat, a ti, kteří ostatní táhli, odejdou“. Neškodilo by se ale zamyslet i nad lícem problému. Jakou motivaci pro sebe něco v rámci vzdělávání sám dělat bude mít žák, který bude až do deváté třídy proplouvat základkou bez jediného problému a nebude k tomu potřebovat vynaložit žádné úsilí? Takový student může mít zase problém při přechodu na náročnější střední školu, ať už jí bude čtyřleté gymnázium, nebo jakékoliv jiné odborné učiliště. Vzhledem k „pohodové základce“ nebude zvyklý na nutnost vlastního intenzivního studia, jež jej může následně překvapit.
Ještě jedna teze průzkumu mi přijde poněkud nešťastná. Podle vědců se pravděpodobnost, že žáci ze základních škol budou mít i nadále stejně dobré výsledky jako ti, kteří přejdou na gymnázium, snižuje. Není to ale údajně tím, že by se na osmiletém gymnáziu studenti v matematice učili více látky a detailněji, než na ostatních školách. Pokud toto chtějí vědci tvrdit, měli by asi nejdříve provést výzkum u „deváťáků“ z obou typů škol ohledně dosažených znalostí v tomto předmětu. Rozdíly v probrané látce z matematiky za čtyři roky na „gymplu“ a „základce“ jsou totiž bezesporu znatelné.
Řešení? Zrušit osmileté gymply
Podle odborníků je v páté třídě brzy na to, aby bylo rozhodnuto o schopnostech žáka přestoupit a zvládnout gymnázium. Ze závěru studie ale nevyplývá, že by se například měli učitelé ve čtvrté a páté třídě více zamýšlet nad schopnostmi žáků a následně dávat doporučení rodičům, zda přestoupit či ne… že by se měla prohloubit spolupráce právě mezi rodiči a školou, aby bylo zamezeno třeba takovým případům, že ambiciózní a chytré dítě se bude další čtyři roky na základní škole nudit, i když by mělo na víc (a ještě mu přece klesne sebedůvěra, jak tvrdí průzkum). Vždyť v 10 či 11 letech už jsou takové možnosti u žáků z většiny rozpoznatelné. Ale ne, prostě je to brzy, hotovo. Výsledek lze vhodně doplnit parafrází známého citátu důchodkyně Věry Pohlové: „já bych všechna ta osmiletá gymnázia zakázala!“ Typické…
Autor: Marek Opatrný
foto: flickr.com – úprava: Marek Opatrný
názorně 
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.