Incident z minulého týdne, kdy skupinka cizinců napadla číšníka na zahrádce jedné z pražských restaurací a surově jej zbila do bezvědomí, rozpoutal řadu debat. Ať už to byla právní klasifikace činu – ozývaly se hlasy hovořící o pokusu o vraždu namísto ublížení na zdraví, nebo doba do příjezdu policie, která byla relativně dlouhá na to, že se v blízkosti jedna služebna nachází. Nicméně otázka, která po této události vyvstala, je jiná, a může si ji položit každý – jak se má člověk zachovat, když se stane svědkem podobné bitky?
Pravda je taková, že čím více o tom člověk přemýšlí, tím méně možností mu zbývá. Přímo v situaci, kdy se vše odehrává nesmírně rychle, není na nějaké úvahy čas. Proto zpravidla záleží na povaze člověka, jestli se zastane napadeného (i když nemusí znát okolnosti potyčky), nebo se odvrátí s tím, že to přece není jeho věc. V dnešní anonymní době, kdy člověk svoje okolí kvůli smartphonům a sluchátkům vnímá čím dál méně, se častěji setkáváme s druhou možností. Ty lidi neznám, je mi to jedno, ať si to vyřeší sami. Zní to zvláštně, správné by přece mělo být snažit se pomoci člověku, který leží na zemi a brání se přívalu ran. Jenže i experti na sebeobranu se shodují, že je lepší nezasahovat. Tedy, ne zcela, ale z velké části ano.
Když se totiž člověk zamyslí, zjistí, že ze zapojení do šarvátky pro něj plynou jen samá negativa. Vlastně se nedá nikdy vyhrát. Zaprvé, pokud vůbec neví, o co se jedná, se může dostat na tu stranu, která není v právu. A z toho můžou plynout problémy. Konkrétně v tomto případě se hranice ukázala jako dost tenká. Muži – Holanďané – podle všeho konflikt vyprovokovali tím, že nereagovali na výzvu číšníků, že nesmí v restauraci konzumovat vlastní alkohol. Jenže se ukázala i druhá stránka, kde se na některých záběrech kamer zdá, že se situace uklidňovala, ale číšník spor opět rozdmýchal. Jak to bylo doopravdy, vědí asi jenom aktéři incidentu.
Ale i v případě, že člověk tyto okolnosti zná, nemá moc na výběr. Zní to šíleně, ale pokud se mu nepodaří získat víc lidí, kteří jsou ochotni zasáhnout, má jen jednu možnost. Vzhledem k tomu, že řev na útočníky asi těžko zabere, zbývá mu jenom pokusit se ochránit napadeného. A to v podstatě znamená nechat se zmlátit taky. Protože i kdyby se člověk postavil nasvalenému bitkaři a nějakým zázrakem nedostal obří nakládačku, dostal by se jenom do ještě větších problémů. V tomhle případě totiž platí skoro policejní „cokoliv uděláte, bude použito proti vám“. Ze sebeobrany se klidně může stát ublížení na zdraví, ač to zní úplně absurdně. A i kdyby ne, to poslední, po čem člověk touží, je popotahování se se soudy a placení právníků.
Nelze se pak divit, že všichni raději rychle hází zpátečku. Nemocnice, nebo nekonečná soudní jednání? Jedno lepší než druhé, naštěstí je tu ještě možnost za cé – budu si hledět svého. Takové uvažování bude jenom podněcovat ignoraci podobných incidentů a lidí, kteří budou ochotní pomoct, bude čím dál méně. Hodnotí se to těžko, ale jestli nebudou soudy schopné rozlišit, kdo je opravdovým útočníkem a kdo jenom obráncem, bude situace stále horší.
Na čem se experti shodují, je okamžité zavolání policie. Samozřejmě, v ideálním světě by to byl krok, který situaci vyřeší a konec. Takhle je to však jenom způsob, jak nemít černé svědomí. Protože houkačky většinou zazní, až když je po všem. A zkuste to takhle vysvětlit tomu člověku, kterému na zemi dupou na hlavu. „Nebojte, policii jsme volali, ty chlapy zastaví cobydup!“ „Skvělé díky, sice už mám proraženou lebku, ale hned je mi lépe.“ Tenhle postup v současnosti k vyšší iniciativě nepřispěje.
V diskuzi internetového serveru iDNES.cz nadnesl jeden z uživatelů zajímavou taktiku pramenící z jeho vlastní zkušenosti. Prý začal na útočníky křičet „Policie!“ sám, což zafungovalo. Jen aby pak ale člověk nemusel řešit nějaké obvinění, že se falešně vydával za strážce zákona. Ani by se tomu nedalo divit. Navíc, když útočí Holanďané, nemůžeme s jistotou vědět, že by na ně české „Policie!“ platilo. Rozhodně pokud nedej bože narazíte na sedm podnapilých cizinců, kteří doma vlastní fitness centrum a ve volném čase se věnují bojovým sportům, nezkoušejte na ně volat „Stát, ani hnout!“ Asi byste pravděpodobně skončili v nemocnici stejně jako onen číšník.
Petr Matulík
Foto zdroj: pxhere.com
názorně 