Ve středu začaly písemné didaktické testy státních maturit. A jako každý rok vzbuzuje tato zkouška dospělosti vášnivou diskuzi a emoce. Zatímco žáci středních odborných škol se zlobí, že úroveň je příliš vysoká, pro studenty gymnázií je to pouze jakási nutná formalita. Maturity totiž každým rokem stále více připomínají rozdávání medailí za účast, než že by se v nich skutečně něco testovalo. Asi si je úředníci spletli s volebním právem, které je skutečně pro všechny…
Když jsem v roce 2015 skládal maturitní zkoušku, největším tématem bylo doplnění slova ‚Jidáš‘ v didaktickém testu. Studenti napříč republikou se hádali, že neví, co je to nějakých třicet stříbrných – navíc si pro ně klidně mohl přijít Ježíš nebo Panna Marie. A jak že to vlastně souvisí s češtinou a literaturou. Úspěšným řešitelem se stal i můj spolužák, který po osmi letech na gymnáziu v ústní části vehementně tvrdil, že Karel Poláček napsal Spalovače mrtvol. Inu, doba se mění – a rozhodně ne k lepšímu.
Ač má maturita jen jediný úkol, tj. testovat, díky Cermatu již neplní ani tuto svoji základní funkci. Z neznámého důvodu se totiž usoudilo, že obory bez maturity nejsou perspektivní, takže bude lepší, když bude téměř všude. Samozřejmě kvůli spravedlivosti jednotná. Stále nevím, jak šikovnému řemeslníkovi či kominíkovi pomůže při jeho práci, jelikož jeho darem z nebes je zručnost a šikovnost. Ano, můžete ho zavřít na několik let do školy, ale soubor Kunderových románů mu do hlavy stejnak nenatlučete. A proč by to vlastně někdo měl dělat…?
Každý člověk je takový, jak se narodil. Reklama nejmenované drogerie se nám možná snaží vnucovat, že každý člověk je jedinečný či unikátní, leč v realitě tomu tak není, nikdy nebylo a nikdy nebude. Není nic horšího než pěstovat v dětech pocit výjimečnosti klidně i výše zmíněnými medailemi za účast, ačkoli si i v 12 letech stále myslí, že žirafa žije pod hladinou moře. Maturita je de facto určitá zkouška nadanosti – stejně jako přijímací pohovor, kde šance na úspěch může být téměř nulová, nebo až stoprocentní. Někdo projde, někdo ne.
Kvalitní řemeslník potřebuje především hodně praxe, aby svoji činnost vykonával kvalitně a zodpovědně. Nikdo nechce, aby mu rok po rekonstrukci domu spadla střecha či vyhořela elektroinstalace. Na škole by ho pak místo maturity měla raději čekat finanční či počítačová gramotnost, aby ve 21. století přežil a nespadl hned ve dvaceti do dluhové pasti. Jako řádné zakončení plně postačí mistrovská zkouška, kde prokáže dostatečnou znalost svého mateřského jazyka, teorie řemesla a praxe.
Naopak ke studentovi gymnázia by se mělo přistupovat jako k výběrovému žákovi s všeobecným nadáním, na jehož základě byl přijat. Ten pak maturitní zkoušku skládat musí, jelikož se počítá s řádným zakončením studia a následným pokračováním na vysoké škole. V takovém případě se ale diskuze, zda mít povinnou maturitu z matematiky, stává irelevantní, jelikož u gymnazisty by se dalo předpokládat, že ji uspokojivě ovládá. Víceletá gymnázia si však novodobý pojem „škola hrou“ vyložila tak, že zrušila výuku latiny, matic, integrálních počtů a další spousty věcí, které se na většině škol ještě v 90. letech běžně učily.
Bude líp?
Největší problém dneška však očividně tvoří spor, kde opravovat slohové práce – na škole či centrálně? Avšak už se neřeší rozsah práce, tj. 250 slov, což je opravdový minimalismus v praxi. Ano, i konspirační teorie o uprchlících na Facebooku mají nejméně dvojnásobný rozsah. Navíc vás tento úsporný styl moc nepřipraví na univerzitní styl práce, kde mnohdy musíte vyčarovat nejméně deset stran textu absolutně o ničem.
Zatímco tedy všichni zúčastnění hasí požár okolo státní maturitní zkoušky, zapomnělo se v nastalém zmatku na fakt, že již začal hořet celý les kolem – od základních po vysoké školy. Základní školy opouštějí mnohdy podprůměrně vzdělaní žáci a střední školy, popř. gymnázia, pak musí slevovat ze svých nároků. Následně pak i z těchto institucí odchází na univerzity chabě připravení maturanti, což se logicky nelíbí vysokým školám, které v prvním semestru většinou nevyučují novou látku, ale dohánějí učivo nižšího stupně, které se probralo letem světem – v horším případě vůbec. Toto dohánění se týká zejména technický škol či VŠE. Čili tam, kde se pracuje zejména s vyšší odbornou matematikou.
Ať už perpetum mobile státních maturit dopadne jakkoli, mohla by se prozatím udělat alespoň jedna dobrá věc, která nezabere ani moc času a prostředků. A sice na každý arch (předkládaný na potítko v ústní části) napsat na spodek listu text „Otočte, prosím“. Když pak během svého zkoušení zjistíte, že zadání mělo i druhou stanu, polije vás skutečně nepříjemně ledový pot…
Daniel Platil
Foto: Blesk.cz
názorně 