Do finálových kol spěje v těchto dnech soutěž Česko Slovenská SuperStar, kterou přenášejí televize Nova a Markíza. V případě této konkrétní mutace původního formátu jde už o pátou řadu. Desítka zpěváků a zpěvaček bude soupeřit o přízeň diváků, kteří rozhodnou o tom, kdo se stane vítězem. Ten získá finanční odměnu, možnost vydat vlastní album, a především se zviditelní, což je k nezaplacení. Je ale x-tá řada televizní talentové soutěže ke zviditelnění tím správným formátem? Neodehrává se boj o pozornost hudebních konzumentů už někde jinde?
Svět se mění, talentové soutěže zůstávají
První talentová pěvecká soutěž tohoto druhu se u nás, tehdy ještě pod názvem Česko hledá SuperStar, přenášela v roce 2004. Mnozí si jistě vzpomenou, že ji tehdy vyhrála Aneta Langerová, stejně jako na to, že v ní zazářil někdejší idol dívek Sámer Issa (aby pak jeho sláva zase stejně rychle vyhasla). Toho času šlo o něco nového, neokoukaného, k zábavnímu pořadu neděli co neděli usedala podstatná část národa. O zpěvácích a zpěvačkách se mluvilo, ve školách, ale i mimo ně se lidé dělili na tábory podle svých favoritů. Vítězka získala v závěrečném kole téměř 2,5 milionu hlasů.
Od té doby uběhlo 14 let, během kterých se české a slovenské komerční televize pokoušely na úspěch původní série navázat. Po dalších řadách Česko hledá SuperStar, v nichž šla sledovanost strmě dolů, proběhly mnohé pokusy o aktualizaci a jisté osvěžení na základě podobných mezinárodních formátů. V X Factoru soutěžily i vokální skupiny, v Hlasu Česko Slovenska měli zpěváci a zpěvačky své kouče a v Česko Slovensko má talent už nešlo jen o zpěv. Během toho se na obrazovky pravidelně vracela i původní SuperStar, byť už v československé verzi.
Každý pokus osvěžit českou hudební scénu se počítá
Ač jde o čistě komerční projekty soukromých televizí, v nichž se to product placementem jen hemží, o potenciálu, který skýtají z hlediska kulturního přínosu, není sporu. Zpěvákům dávají tyto soutěže možnost stát se hvězdou prakticky z ničeho. Snadno se tu může odehrát příběh ve stylu Milionáře z chatrče, kdy soutěž vyhraje někdo, kdo by se jinak vzhledem ke svému zázemí vypracovat nedokázal. Takové scénáře jsou v soutěži navíc žádoucí, protože lidi víc baví. Nejde tu o peníze ani o konexe, pouze o talent a chuť na sobě pracovat.
To je v přímém protikladu k tomu, jak u nás funguje reálný šoubyznys. Ačkoli bych si netroufl pochybovat o talentu a píli Ondřeje Brzobohatého, Lenny nebo třeba Adama Mišíka, je jasné, že svoji cestu k možnosti živit se hudbou měli o něco snazší. Samy stálice naší scény se nijak netají tím, že česká popmusic je do jisté míry uzavřenou komunitou, kde kontakty hrají nezastupitelnou roli.
Myšlenka těchto soutěží je proto zcela v pořádku, každý klacek vražený do soukolí české mainstreamové hudební mašinérie se cení. Otázkou spíše je, zda jde pro soutěžící o správnou platformu, kde se svoji kariéru pokusit nastartovat. V době první série Česko hledá Superstar nepatřil internet k běžnému vybavení domácností. Cokoliv nového se k lidem dostávalo skrze média, jež už dnes nazýváme médii ,tradičními’, tedy skrze tisk, rozhlas a právě televizi, která tou dobou byla v domácnostech stále ještě v zásadě nejužívanější technickou ,vymožeností’.
To příchod internetu velmi zásadně změnil. Kolik dnešních dvacátníků ještě televizi pravidelně sleduje, a co víc, dokázalo by vyjmenovat někoho z vítězů talentových soutěží posledních let, nebo alespoň někoho, kdo se jich zúčastnil? Pokud tyto nově nalezené hvězdy nevstupují v povědomí mladé generace, tedy té, která především je svým zájmem může potenciálně ještě nějaké to desetiletí živit, těžko se pak dá mluvit o reálném dopadu těchto soutěží na podobu šoubyznysu. A že by to zrovna ten náš, jehož zkostnatělost sahá hluboko do minulého režimu, potřeboval jako sůl.
Mladí už jsou jinde
Dnešní generace mladých lidí poslouchá hudbu převážně na streamovacích platformách, jako je Spotify nebo YouTube. Právě na YouTube si tvorby mladých umělců, kteří se snaží sbírat zhlédnutí ze svých pokojíčků, všímají velká hudební vydavatelství. Populární americká rapperka Cardi B se svým projevem proslavila dokonce na Instagramu, tedy na síti, která je původně určená ke sdílení fotografií a kratičkých videí. Hvězdou se na sociálních sítích může stát poměrně rychle kdokoli, kdo má talent, nápad, mikrofon s kabelem a notebook s webkamerou.
Televizi, v níž si má talentovaný zpěvák během pár týdnů vysílání soutěže vybojovat svoji základnu příznivců, která mu pak může být v jeho další kariéře oporou, oproti tomu nadále sledují lidé o jednu až tři generaci starší, kteří svoje vzory v popmusic už dávno našli. O tom ostatně svědčí úspěch televizní show Tvoje tvář má známý hlas. V ní známé tváře co nejvíce doslovně interpretují známé písně, často takové, které si dnešní padesátníci pamatují ještě z dob svého mládí prožitého v Československu. Ta jediná se svou sledovaností dokázala první řadě Česko hledá SuperStar alespoň přiblížit.
Kryštof Karel
Zdroj: Pixabay.com
názorně 