Olympijské hry pokaždé jinak

Minulý týden se v médiích objevila zpráva, že na Olympijských hrách v Paříži v roce 2024 by mohl kromě tradičních sportů přibýt i skateboarding, surfing a breakdance. Skateboarding a surfing budou už na hrách v Tokiu. Breakdance by měl ale na Olympiádě v Paříži premiéru, organizátoři ho mezi sporty chtějí více než například squash. Výběr by měl v červnu letošního roku nejdříve odsouhlasit Mezinárodní olympijský výbor. V prosinci příštího roku by pak měl být program Olympijských her ve Francii odsouhlasen definitivně.

První novodobé olympijské hry se konaly v roce 1896 v Athénách. Na letních olympijských hrách se tehdy soutěžilo v devíti sportovních odvětvích a 43 sportovních disciplínách, přitom všechny sportovní disciplíny jsou na programu letních olympijských her dodnes. Sportů ale přibývalo a později stanovený limit omezil maximální počet olympijských sportů na 28, přičemž dva až tři sporty mohly být na návrh pořadatelské země po schválení MOV doplněny. Sporty, v nichž se na olympijských hrách soutěžilo, ale bývaly opravdu sporty a měly dlouholetou historii.

Breakdance, akroabatický druh tance, vznikl až v 70. letech 20. století ve Spojených státech amerických a právě Američané a Francouzi jsou v tomto odvětví mezi nejlepšími na světě. V soutěži BC One, nejdůležitější mezinárodní soutěži v breakdancingu sice nezvítězili, Američan byl ale poražen až v posledním kole, stejně tak jako Francouzka. Je tedy logické, že Francouzi usilují o schválení breakdance právě na olympijské hry v Paříži.

O zařazení na seznam sportů dlouhodobě, a zatím neúspěšně, usiluje ale například i populární squash. O soutěž pod pěti kruhy od roku 1970 usilují i karatisté. Tehdy snahu poprvé vyjádřil zakladatel světového sportovního karate Jacquese Delcourt. Na olympijské hry se však karatisté podívají až příští rok, možná na dlouhou dobu naposledy. V programu Olympijských her v Paříži karate totiž znovu chybí.

Na seznamu sportů na Olympijských hrách v Paříži chybí i baseball, který má ale, na rozdíl od karate, dlouholetou olympijskou tradici. Poprvé se objevil na Olympijských hrách v Barceloně v roce 1992, vyřazen byl poté až v Pekingu v roce 2008. I baseballisté se v Tokiu dočkají účasti, i baseball ale na seznamu sportů další letní olympiády není.

Příležitost nemůžou dostat všechny sporty, všechny sporty totiž zkrátka na olympiádu nepatří. Olympijské sporty mají historickou tradici, mají i určitou náročnost a jsou to opravdu sporty. Snad proto možná organizátoři vybrali raději breakdance, než šachy. Přesto ale adept na olympijský sport zabírá místo sportům, které o olympijskou účast již dlouho usilují nebo na olympiádě už mnohokrát byly, a poté došlo k jejich vyřazení. Příkladem je již zmíněný baseball.

Proto je značně nelogické, aby se sporty na každých olympijských hrách měnily, byť se jedná pouze o dva nebo tři. Ano, nové sporty se na program zařazovat musí, kdyby mělo zůstat jen původních devět sportovních odvětví, mnoho profesionálních sportovců by se nikdy nedočkalo vytoužené medaile. Když se ale nový sport na seznam zařadí, měl by tam zůstat. I nově zařazené sporty by se měly později stát tradičními, a ne takovými, které se během posledních třiceti let na nejprestižnější sportovní události na světě objevily zcela nepravidelně, celkem například třikrát.

Kromě již zmíněné tradice vyvstává se střídáním sportů na olympijských hrách také problematická otázka motivace sportovců. Když dítě začne se sportem, který není olympijský, má jako nejvyšší sportovní metu postavené například mistrovství světa. V opačném případě je to ale u každého sportovce účast právě na olympijských hrách. Situace, kdy nadaný a velmi úspěšný karatista propásne účast v Tokiu, protože o rok nesplní minimální věkovou kategorii, a dalších olympijských her se zúčastnit nemůže, protože tam karate nebude, je poměrně neférová. A to pro všechny ty, kteří zrovna v daném roce nebudou pro svůj věk soutěžit, a za dalších osm let, kdy by se jejich sport na olympiádu třeba mohl vrátit, už na účast často nedosáhnou kvůli nižší výkonnosti.

Mezinárodní olympijský výbor na konci roku 2014 zrušil limit počtu sportů na olympijských hrách a omezení přesunul na počet účastníků a medailových sad. Místo 28 sportů tak může být 310 sad medailí a 10 500 účastníků pro letní olympijské hry a 100 medailí a 2900 sportovců pro zimní olympijské hry. Podle kanadského člena mezinárodního olympijského výboru Dicka Pounda je to revoluční změna, která otevře cestu novým sportům, což je správné. Tradiční sporty z olympiády také jen tak nezmizí. Ty později přidané ale budou muset uvolňovat místo odebráním některé ze svých disciplín, aby se mohly zařadit další sporty, byť jen na jednu olympiádu. Možná tak v budoucnu na olympijských hrách kromě tradičních sportovních odvětví uvidíme každé čtyři roky plejádu zcela odlišných sportů.

Kateřina Horová