Už během pokusu o dokončení tříletého bakalářského programu velká část studentů přesáhne nejvyšší možnou dobu studia, na kterou mají od státu nárok. Bakalářské studium na vysoké škole podle zprávy ČTK nedokončí více než třetina studentů. Do výsledků jsou přitom započteni studenti, kteří bakalářské studium zahájili v roce 2010 a do konce roku 2017 stále neměli dostudováno.
Čísla hovoří jasně. Na Univerzitě Karlově bakalářské studium nedokončilo 34 % studentů, na brněnské Masarykově univerzitě jich do druhého ročníku nastoupilo jen 39 %, a na pražském Českém vysokém učení technickém těsná polovina, po prvním ročníku ze studia vypadlo 44 % studentů. Proč jsou ale čísla tak vysoká?
Například České vysoké učení technické i Vysoká škola ekonomická jsou školy proslulé velkým počtem přijímaných do prvních ročníků. Většina z přijatých ale dál nepostupuje. Kromě přijímacích testů lze totiž na některé fakulty, respektive obory, složit přijímací zkoušku na základě maturity z matematiky nebo výsledků ze SCIO testů. Konkrétně Národohospodářská fakulta VŠE mívá hranici přijetí nastavenou na percentil kolem hodnoty 60, a sice z testů obecných studijních. To je přitom pro maturanty poměrně lehce dosažitelný výsledek a studenti tak školu často volí jako „zadní vrátka“.
Stejně tak se lze na některé obory na Českém vysokém učení technickém dostat mnohonásobně snadnějším způsobem, než je samotné studium. Profesoři pak na studenty kladou obrovský tlak, když nejeden z nich slyší, že je předmět natolik náročný – ať už schopnostmi či časově – proto, aby se odlišilo zrno od plev. „Celá řada akademiků je přesvědčena o tom, že symptomem kvality škol je to, kolik studentů vyhodí v prvním ročníku, v prvním a druhém semestru,“ řekl končící rektor Masarykovy univerzity v Brně Mikuláš Bek. Studenti, kteří na danou úroveň vědomostně nemají, ale i ti, kteří jen nechtějí studiu obětovat veškerý svůj čas pak končí ještě během prvního ročníku.
V obou zmíněných případech vysokoškoláci ztrácí rok studia i rok života. Většina z těch, kteří během prvního ročníku skončí, se v dalším akademickém roce zapisují na jiné školy. Přichází tak o čas, po který jim stát na studium přispívá, zároveň se zvyšuje věk, ve kterém vysokou školu dostudují. U žen to pak může být větší problém, protože se v určitém věku stávají „potenciálními matkami“.
Pokud se však vrátíme k finanční stránce, překročená doba studia je velkým zásahem do peněženek studentů, případně jejich rodin. Po nastoupení do bakalářského studia znovu, o rok později, student vyčerpá jeden plusový rok, který od státu ke standardní době studia na dokončení vysoké školy má. Stačí už tedy jen vyjet na Erasmus, nesplnit zkoušky v daném termínu, a další semestr jde ze studentovy kapsy. Poplatky za semestr po skončení maximální doby studia se přitom pohybují v řádu desetitisíců. Ekonomické důsledky to má ale i pro stát. „(…) Vysoké školy drží kapacity poslucháren a učitelů, které nejsou efektivně využity. (…),“ řekl Bek.
Jako důvody pro odchod z vysoké školy studenti uvádějí časovou náročnost studia, ale i nemožnost skloubit vzdělávání s prací, nedostatečnou motivaci nebo neshodující se realitu s představami a přechod na jiné obory. Právě nemožnost skloubit vzdělávání s prací je pro dnešní vysokoškoláky důležitým faktorem. Koleje nejsou vhodné pro každého, navíc je jejich kapacita nedostačující. Zaplatit ale nájem v Praze za slušný byt není bez brigády téměř možné, tedy pokud nemá student velkou podporu od rodičů.
Podle uvedené zprávy je nejméně neúspěšných na právech nebo na medicíně, přitom především na druhou z uvedených škol není jednoduché se dostat. Není jednoduché se na škole ani udržet, nicméně takzvaným sítem projdou studenti už před začátkem prvního ročníku a cílem profesorů pak není ještě další polovinu z nich vyhodit. Naopak velká neúspěšnost je například na zmíněné ekonomické fakultě.
Je tedy jasné, že možná největší problém nedokončených bakalářských studií, které neprospívají studentům ani ekonomice státu, je právě v přijímacím řízení. Některé vysoké školy by si tak možná měly vzít příklad z jiných, a příjímací zkoušky modifikovat tak, aby do prvního ročníku nenastoupilo 600 studentů, a na konci jich nezbyla třetina.
Kateřina Horová
názorně 