Už vás někdo vyghostoval? Aneb když sociální sítě začnou udávat nové trendy v lidském chování a vztazích

S nástupem sociálních sítí a seznamovacích aplikací by se dalo předpokládat, že najít si partnera a udržovat komunikaci ve vztahu prostřednictvím internetu, kdy spolu mohou být lidé v kontaktu i několik stovek či tisíce kilometrů daleko, bude hračka. Jenže jsou to právě sociální sítě, kdo mění pravidla hry a přináší do našich moderních životů i nový způsob chování. Pojmy jako ghosting, benching nebo haunting už se stávají běžnou součástí mezilidských vztahů a jakkoli se sociální sítě tváří, že usnadňují život a lidi spojují, dávají zároveň vzniknout novým společenským fenoménům, které obohacují nejen naše slovníky, ale i životní zkušenosti. Nicméně ne v příliš pozitivním smyslu.

Pro generaci mileniálů se stal internet spolu se sociálními sítěmi už běžnou součástí života, kdy je naprosto běžné, že se pár seznámí právě na Facebooku, Instagramu nebo přes aplikaci k tomu přímo určenou, Tinder. Generace našich rodičů a prarodičů by měla blednout závistí, když vidí, kolik nekonečných možností dnes máme a náš výběr partnera se neomezuje jen na úzký okruh lidí ze stejného města nebo vesnice. V době téměř neomezených možností cestování, kdy člověk může potkat lásku na druhém konci světa a nikoho to nepřekvapuje, to vypadá jako by moderní technologie vyřešily všechno za nás a daly nám neomezenou svobodu. Jenže právě v tom je háček.

Komunikace po internetu a přes mobil totiž kromě seznámení se usnadňuje i případné ukončení vztahu, k němuž může v dnešní tekuté době dojít velmi snadno. „Klasický“ rozchod, který proběhne tváří v tvář a druhá osoba odchází s tím, že je konec, už se nyní moc nepraktikuje. Během posledních pár let se totiž především mezi mladými lidmi rozmohl trend, který konec vztahu řeší velmi jednoduše a nevyžaduje naprosto žádné úsilí – osoba toužící vztah ukončit se prostě přestane partnerovi ozývat. Ten by měl být natolik důvtipný, aby sám pochopil, že je konec. Tento jev se stal tak častým a populárním, že si vysloužil i speciální pojmenování – ghosting. Termín je odvozen od anglického slova ghost (duch) a popisuje přesně to, co se z partnera, který chce vztah ukončit, stane. Neodpovídá na zprávy a snaží se ze života druhého pomalu a nenápadně vypařit jako duch. Jednoduše nechá vše „vyšumět“ bez vysvětlení či jediné zprávy, která by jasně řekla, jak se věci mají. Druhý si to má z náhlého ignorování odvodit sám a smířit se s tím, že je konec. A hlavně nepožadovat vysvětlení.

Ghostingem to však nekončí. Když už po několika týdnech či měsících opuštěná a ignorovaná osoba vzdá čekání a smíří se s tím, že se z partnera stal duch, najednou se jí rozsvítí displej telefonu se zprávou od osoby, od níž by to už vůbec nečekala – ano, přesně tak, od zmizelého ducha. Tentokrát se však vrací v jiné podobě – jako zombie. Další termín, který je již běžnou součástí slovníku mladých. Zombieing aneb nečekaný návrat osoby, která druhého „vyghostovala“ a zničehonic se vrací zpátky do jeho života. Zombie vstane z mrtvých a bez mrknutí oka znovu naváže kontakt jako by se nic nedělo. Mírnější formou je haunting neboli „strašení ze záhrobí“. Duch pouze lajkuje příspěvky na sociálních sítích, avšak nedochází k osobnímu kontaktu ani k přímé konverzaci. Víc než srdíčko na Instagramu nebo lajk na Facebooku nečekejte.

Rozšiřování slovní zásoby tím ovšem zdaleka nekončí. Člověk může taky například sedět na lavičce a nemít o tom ani tušení. Řeč je o tzv. benchingu, tedy čekání na střídačce, kdy jedinec hraje roli náhradníka v záloze, pro případ, že by to druhému nevyšlo s jinými a na náhradníka z lavičky by přišla řada. Podobný je cushioning, výraz odvozený od slova polštářek. Znamená to, že dotyčná osoba sice randí s vámi, ale pro jistotu má v záloze ještě několik dalších možností. Vznik benchingu a cushioningu tak úplně na sociální sítě nelze svalovat, trend střídaček a náhradníků dokázal fungovat i bez nich. Naopak takový pigging, který je spojený s internetovým randěním, je velmi fresh pojmem a jeho definice už zní spíše jako z amerického béčkového filmu. Kamarádi se vsadí, že jeden z nich „uloví“ dívku, která je podle jejich soudu neatraktivní, aby ji vzápětí opustil s tím, že si z ní celou dobu utahoval a šlo jen o to se předvést před kamarády. Pigging pochází z Velké Británie, kde se zrodil na základě seznamky pro „obyčejně vypadající ženy“ a utahuje si touto nevytříbenou formou z těch, jež podle mínění některých mužů nepatří mezi typické krásky.

Ne všechny z výše uvedených pojmů se dají označit za všeobecně rozšířené a můžeme doufat, že se ani dál šířit nebudou. Ovšem podle výpovědí mladých lidí a frekvence s jakou se slovo ghosting vyskytuje, to vypadá, že utnutí komunikace s druhým a ukončení vztahu pouhou ignorací na sociálních sítích je už nedílnou součástí mezilidských vztahů, jehož se společnost jen tak nezbaví, spíše naopak. Co s tím? Vypadá to, že máme na výběr ze dvou možností: buďto takové chování budeme akceptovat, považovat ho za součást evoluce a sami se jím budeme řídit (jelikož je to pohodlnější), nebo se budeme snažit o zachování pravidel slušného chování (když už nic jiného) a nevyhýbat se tomu říkat věci narovinu.

 

Tereza Brůžková