Učebny na Hollaru, nepřátelé zdravých zad

I když je Hollar limitovaný oproti jiným budovám školy menším prostorem, neznamená to, že některé mísnosti musí být tak uživatelsky nepříjemné. Příjemné prostředí ve třídách je základní podmínkou toho, že se studenti něco naučí. Za necelé dva roky, které už jsem studiu na Hollaru obětovala, jsem si všimla, že se bolestivost mých zad výrazně zvýšila, zvlášť po přednáškách v určitých místnostech.

 

Tak například místnost 108. Počítačová učebna, kde se vyučuje třeba Fleš. Učebna je přizpůsobena právě počítačům Všechny stoly jsou natočeny k vyučujícímu a k projektoru bokem. Což by až tak nevadilo, kdybychom opravdu na počítačích pracovali a jen občas se potřebovali na plátno podívat. Většina studentů dnes ale nosí vlastní notebooky a píšou na nich. Na některých předmětech vyučovaných v této místnosti počítače ani nezapneme. Vyvstává tak otázka, jestli je počítačová učebna ve škole, kde každý stejně ťuká do vlastního macu, nutná, nebo jestli by se alespoň předměty, které počítače nevyžadují, nemohly učit jinde.

 

Prostor mezi jednotlivými řadami počítačů je zanedbatelný, a tak se často musíte na vyšmajdané kolečkové židli zasunout úplně pod stůl. Pokud tedy váš soused z protější řady není natolik slušný, že obětuje kousek vlastního pohodlí ve váš prospěch a nechá vás vyjet trochu do uličky. To se mi ale asi ještě nestalo. Již zmíněné židle jsou katastrofa sama o sobě. Když pomineme pofidérní tmavé fleky, které jsou téměř na všech, opěradlo jsou vyviklaná, a tak se o ně beze strachu z přepadnutí dozadu opírat příliš nedá. A tak sedíte napřímení a pokud se chcete dívat na plátno, musíte vykrucovat horní polovinu těla do strany s nohama zaklíněnýma pod stolem, osmdesát minut v kuse. Na to si i mladá páteř těžko zvyká. Navíc to snižuje soustředěnost.

 

Podobný problém je i například v učebně 020, mezi studenty možná známé také jako sklep.  Zde jsou stoly vyskládány do tvaru U, takže většina míst je opět natočená bokem. Navíc jsou tu stejné židle. Nemyslím si ale, že ani jedno z těchto rozvržení místností má svoje odůvodnění. Stoly by mohly být rozestavěny ve více řadách a čelem.

 

Problémová je i učebna 215, kde se často konají mimo našich přednášek i přednášky a diskuze veřejné. Ten, kdo tuto třídu vybavoval nejspíš myslel právě na ty veřejné události, ale ne na to, že se tu bude každý den od devíti do sedmi učit jedna přednáška za druhou a třeba i psát testy. V tu chvíli totiž přicházejí na řadu ty malé vyklápěcí stolečky, na kterých pokud budete chtít psát, musíte se zkroutit do klubíčka, protože jsou tak nízko. A samozřejmě pokud zatlačíte na tužku o trošičku víc, stolek se zase sklopí dolů. Problémové jsou ale i sedačky v této místnosti. Kromě toho, že jsou rozmístěny za sebe, takže pokud si před vás sedne někdo větší, nemáte šanci nic vidět, jejich opěradla jsou nepříjemně nízká. Zarývají se tak do zad i člověku poměrně malého vzrůstu, jako jsem já. Pokud nedej bože už vzadu nezbyde místo a musíte si sednout do předních řad, vykroutíte si zase krk při koukání na prezentaci, jelikož tyto přední místa jsou umístěny v dolíku mezi výše položenými řadami a obřím vyvýšeným stolem pro přednášejícího.

 

Abychom ale jen nekritizovali – na Hollaru jsou i učebny, které jsou vyřešené dobře. Třeba 014 a 112. Sedadla tu jsou pohodlná a vyklápěcí stolky dost velké, a navíc pevně připevněné k sedadlu vepředu. A tak je vidět, že se to dobře udělat dá, když se chce.

 

Tereza Trajboldová

foto: pexels.com