Poplatky, chybějící respekt, nedostatečná péče. I taková může být návštěva gynekologie

Především ve větších městech si pacientky za návštěvu na gynekologii připlatí. Co je někde bráno jako běžná preventivní péče, jinde ordinace maskují registračními či každoročními poplatky. Ty se pohybují v rozmezí stovek až tisíců korun. Zdravá žena přitom na gynekologické křeslo usedne jednou ročně. Ani poplatky vám ale nezaručí, že lékař bude problémy řešit i jinak než pouze antikoncepcí, bude o vaše lůno pečovat s respektem a nevyslechnete si nemístné poznámky. Všimli jste si už někdy, že na ženských diskuzních fórech alespoň jednou za měsíc někdo žádá tip na dobrého gynekologa? Mnohdy je to totiž jako hledat jehlu v kupce sena.

Poplatků na gynekologii je hned několik – roční poplatek (ten se platí na každé preventivní prohlídce, která bývá zpravidla po roce), registrační poplatek (tedy poplatek za registraci u konkrétního lékaře) a jednorázový poplatek (například za gynekologická zrcadla). Nejedná se však o „nadstandard“ – výměnou za platbu totiž žena dostane takřka identickou péči, jakou by dostala i v ordinaci, kde poplatky nevybírají.

Na mé bývalé gynekologii, která dokonce byla až za Prahou, se vybíral každoroční poplatek ve výši 1200 Kč. Zdravotnické zařízení přitom mělo smlouvu s mou zdravotní pojišťovnou. Gynekologů je ale málo, těch dobrých ještě méně. Stejně jako stovky dalších žen jsem tak na každé návštěvě „vysolila“ tisícovku a po právním rámci těchto poplatků jsem nijak nepátrala.

Pokud ale má daná gynekologická ordinace smlouvu se zdravotní pojišťovnou, poplatky za vyšetření by vybírat neměla. A nehraje zde roli ani fakt, zda je ordinace státní či soukromá. Svaz pacientů o problematických poplatcích ví, situaci ale nikdo neřeší. Někteří lékaři například argumentují tím, že poplatky jsou za elektronické objednání a „SMS recepty“ – takové služby jsou ale už více méně naprostým standardem.

Pacientky mnohdy nemají problém poplatky na gynekologii zaplatit s vidinou, že o ně bude kvalitně postaráno. Ani já nemám problém si za špičkového doktora se skvěle vybavenou ordinací připlatit. Výměnou za platbu ale ženy očekávají péči, které se jim mnohdy nedostává.

Antikoncepce jako zázračný všelék

S problematickým přístupem se dívky a ženy mohou setkat už při první návštěvě na gynekologii, ta se odehrává většinou (nemá-li pacientka žádný zdravotní problém) s počátkem sexuálního života. Kromě preventivní prohlídky může žena například také chtít předepsat první antikoncepci. Člověk by byl býval řekl, že předepsání (v 99 % případů hormonální) antikoncepce, která po dobu užívání (i nějaký čas po vysazení) uživatelku výrazně ovlivňuje, zabere déle než pět minut pokecu v ordinaci. Většinou to tak ale bývá.

Někteří rodiče zároveň ze strachu z nechtěného otěhotnění posílají své dcery pro antikoncepci příliš brzy, často s první menstruací. Ne jedna má kamarádka tak užívá antikoncepci i deset let v kuse – od doby, kdy jim bylo dvanáct nebo třináct. Takový „záhul“ pro tělo se v budoucnu musí na zdraví ženy podepsat.

Antikoncepci řada gynekologů vnímá jako zázračný všelék – máš akné? Ber antikoncepci. Nemůžeš přibrat? Ber antikoncepci. Jsi tlustá? Ber antikoncepci. Máš bolestivou menstruaci? Ber antikoncepci. Nasazení hormonální antikoncepce přitom problémy většinou nevyřeší, jen je zamaskuje.

„Vyberte si na netu antikoncepci, která by se vám líbila a já vám jí napíšu,“ odbyl mě gynekolog poté, co jsem „prášky“ chtěla poprvé začít užívat.  Fakt, že jsem tehdy antikoncepci mohla vybírat tak možná podle obalu, nikoho nezajímal.

Následně jsem se rozhodla pro antikoncepci v podobě náplastí, ze kterých se hormony průběžně uvolňují přímo do krve. Údajně by měly být pro tělo šetrnější, protože tato forma alespoň nezatěžuje játra. Lékař mi ale s volbou nepomohl. Před předepsáním se mě dokonce ani nezeptal na mou a rodinnou anamnézu, zda kouřím, kolik měřím a vážím nebo jak dlouho plánuji antikoncepci užívat. Všechny tyto faktory jsou ale pro bezpečné užívání antikoncepce stěžejní.

Lékař by před napsáním receptu měl například vědět, jestli se v rodině pacientky nevyskytuje hemofile. Pro ženu, která trpí poruchou srážlivosti krve, by mohlo být užívání antikoncepce dokonce smrtelné. Nejčastějším rizikem je pro ženy leidenská mutace, tedy zvýšená srážlivost krve. Často o ní ale ženy vůbec neví a lékař jim tak směle každý měsíc předepísuje antikoncepci. Riziko by se jistě dalo eliminovat tím, že by ošetřující lékař poslal svou pacientku na test, který by tyto nebezpečné mutace prokázal. Nebo by gynekologové mohli přestat hormonální antikoncepci předepisovat jako lentilky.

Po třech letech jsem zjistila, že všechny vedlejší účinky užívání hormonální antikoncepce převažují nad nevýhodami sexu s kondomem. Poté, co jsem o vysazení infromovala svého gynekologa, na mě vesele mrknul: „Takže už nejste s přítelem?“ Žádný jiný kloudný důvod pro zapovězení zobání hormonů totiž pro mnohé lékaře neexistuje.

Hysterické ženské

Dalším problém nastává, sedí-li v ordinaci arogantní a nepříjemný lékař, který nechodí pro nevhodnou poznámku daleko. To se samozřejmě stává v lékařských zařízeních napříč specializacemi, gynekologie je ale specifická tím, že ji navštěvují pouze ženy (nebo osoby s ženskými pohlavními orgány). Za problémem stojí stereotypizace, která říká, že ženy jsou hysterky a své zdravotní komplikace mnohdy zveličují. Taková bagatelizace ale může znamenat hazard se zdravím ženy. Namísto zkoumání příčiny bolesti, “onálepkují” raději pacientku jako hypochondra nebo příliš úzkostnou.

„Měla jsem silné bolesti při sexu v oblasti vaječníků. Lékař mi řekl, že je to normální a že se mi to jen zdá. Dodal, že jsem ještě moc mladá na to, abych poznala, co v sexu chci a nechci. Bylo mi 22.“

„Svěřila jsem se svému gynekologovi s tím, že se mi po sexu šíleně motá hlava a je mi často až na omdlení. Řekl mi, ať piju vodu a poslal mě pryč.“

„Řekl mi, že moje problémy má „každá druhá“ a že nemusím hysterčit, když je to vlastně normální. Šlo o herpes, nakazil mě tehdejší přítel. Byla jsem v šoku a měla jsem strach, oporu na gynekologii jsem ale nenašla.“

„Pan doktor mi radil, že nemám dlouho čekat s prvním sexem, že stejně všichni kluci stojí za prd.“

“Když jsem za svým gynekologem přišla s tím, že po vysazení antikoncepce nemám dva měsíce menstruaci, on mi s úsměvem řekl ‚Já jí taky nemám a jsem v pohodě.‘”

“Od obvodního lékaře jsem s velkou bolestí břicha jela na gynekologii – oba lékaři mi řekli, že je to nejspíš bolestivá menstruace, mám si vzít ibalgin a lehnout si k televizi. Po několika hodinách na pohotovosti, kdy už jsem, spíš než z bolesti, brečela ze strachu, že mě opět pošlou bez pomoci domů, mě naštěstí vyšetřil ještě další doktor. Tu samou noc mě operovali s akutním zánětem slepého střeva a cystou na vaječníku. Dnes už se usmívám nad tím, jak mi lékař, muž, vysvětloval, jak a kde bolí menstruace. Tehdy mi bylo ale spíš do pláče.”

I takové poznámky ženy na gynekologii slýchají.* Kromě zlehčování potíží se ženy při „preventivnivkách“ setkávají s nedostatečným vysvětlením problému, prohlídka totiž často probíhá v úplně tichosti a případné dotazy lékaři odbývají. Samostatnou kapitolou jsou neustálé narážky na „tikající hodiny“ a podstrkování nutnosti mít miminko ženám, které děti nechtějí.

To následně může vyústit ve strach z preventivních prohlídek či samotného lékaře. Gynekologická vyšetření samy o sobě nejsou nikterak příjemné, jak by taky mohly – sedíte s nohama „do vé“ v cizí místnosti, zatímco do vás cizí člověk strká nepříjemně studené předměty. Váš klín je ulepený od lubriktantu, který cítíte ještě při cestě domů. Nebo co takový stěr z děložního čípku? Test na covid z nosohltanu je proti tomu pohlazení. Návštěva je o to těžší, nemá-li pacientka v lékaře důvěru. Tu ale gynekolog nezíská necitlivým zacházením bez respektu – zvlášť, když se hned ve dveřích natahuje po peněžence své pacientky.

*Odpovědi autorka shromáždila v anonymním online dotazníku a ze zkušeností žen z jejího okolí.

Adéla Ježková

Fotografie: Online Marketing via Unsplash