Kde selhává škola, přichází na pomoc porno

Není novinkou, že sexuální výchova dětí je stále v rukou školy a jejich vyučujících. V osnovách je zakořeněná pod Výchovou ke zdraví, ale v praxi je už na každém učiteli, jak ji pojme. A proto ji na některých školách zařadí třeba do biologie nebo přírodopisu, kde se v jedné hodině proberou pohlavní orgány a ve druhé sexuálně přenosné choroby. Některé školy tomu ale věnují samostatný předmět nebo kurz. Možná si říkáte, že to je naprosto dostačující. Ale víte, kde vaše dítě bude hledat odpovědi, pokud je nezíská doma nebo ve škole? Velmi pravděpodobně na internetu a později v pornu.

Podle studie British Board of Film Classification (BBFC) z roku 2019 se děti ve Velké Británie poprvé dostávají k pornografii ve velmi nízkém věku, někdy už v sedmi až osmi letech. Zatímco většina rodičů byla přesvědčena, že jejich dítě nikdy nevyhledalo pornografii, 60 % dětí ve věku 11-13 let odpovědělo, že se s pornem již setkalo. A procenta samozřejmě stoupají spolu s věkem dítěte. 

„Pornografie je v současné době pro děti všech věkových skupin ve Velké Británii vzdálená jedním kliknutím a tento výzkum podporuje rostoucí množství důkazů, že porno ovlivňuje způsob, jakým mladí lidé chápou zdravé vztahy, sex, image těla a souhlas,“ říká generální ředitel BBFC.

Sledování porna ale nemusí okamžitě znamenat problém. Je v celku logické, že zvědavost dítě či dospívajícího jedince zavede i na tento typ stránek. Potíž ale nastává ve chvíli, kdy se porno stane vzorem pro jeho (budoucí) intimní život. Dítě často nerozezná realitu od toho, co najde na stránkách s volně přístupnou pornografií. Jak totiž píše BBFC, většina malých dětí ani nerozumí tomu, na co vlastně koukají a jsou z toho zprvu spíše rozhození. Ale při představě, že bych se s tématem sexu poprvé setkala v sedmi letech při sledování porna, asi bych byla také trochu rozhozená…   

Teď tedy zpět k sexuální výchově… Na gymnáziu, které jsem navštěvovala, existoval samostatný předmět „sexuální výchova“. Trval po dobu šesté a sedmé třídy a první rok byl společný pro kluky i dívky a druhý rok oddělený. Právě druhá část nás zajímala samozřejmě nejvíce, protože tam už mělo přijít téma sexu a všeho s tím spojeného. A na to jsme se všichni bez skrývání těšili. Jenže realita byla taková, že do třídy vešla učitelka těsně před důchodem, přinesla krabičky kondomů a umělý penis, abychom si je jednu celou hodinu mohly zkoušet nasazovat. Zmínila, že existují různé druhy antikoncepce, pohlavní choroby a v hlavě mi také utkvěla přednáška o přechodu. Všechno jsem si samozřejmě musely zapisovat a poté nás zkoušela. Jí tedy s jistotou „vděčím“ za to, že vím, jak nasadit kondom. A to můžu být vlastně ráda, protože na některých školách o sexu nepadla ani zmínka.

Co na hodině probírali kluci jsme se nikdy nedozvěděly a jediné co z toho vzniklo, bylo nafukování kondomů o přestávce a strašení spolužaček, které se jich štítily. Klasika. Na první pohled je to pro děti zábava a pro učitele nutné utrpení, kterým si prostě musí projít. Jenže co přichází ve chvíli, kdy dítě opravdu potřebuje odpovědi na své otázky a nemá nikoho, kdo by mu je dal? Protože logicky se ve škole při trapné hodině sexuální výchovy sedmák nezeptá, jestli první sex bolí nebo jak se vůbec sex „dělá“. Odhaduji, že většinou se na to nezeptá ani doma, protože rodiče často volí raději cestu tabuizace sexu a všeho s tím spojeného. A pokud jsou otevření, je stejně velká pravděpodobnost, že se jich dítě nezeptá, protože by se cítilo (opět) trapně.

Takže potom přichází Google a v konečném důsledku porno. To vám sice nebude trpělivě odpovídat na vaše dětské otázky, ale rovnou vám ukáže, jak se věci ve skutečnosti mají. Ale můžeme ho opravdu považovat za přesný odraz skutečnosti? Dospělý člověk asi ví, že tomu tak není, ale tohle určitě neví dítě na druhém stupni základní školy. Výsledkem potom může být velmi zkreslený pohled na intimitu, sexuální chování nebo vztah k druhému pohlaví. Také může docházet k porovnávání se s herci a herečkami v pornu, upřednostňování mužského vyvrcholení a snaze vyrovnat se všemu, co ve filmu pro dospělé děti vidí. V některých případech se dospívající jedinec může stát závislý na pornu. Nereálné představy a touhy mu poté utváří celý intimní a partnerský život a často takto závislý jedinec musí na léčení úplně stejně jako třeba alkoholik. 

Nedostatek sexuální výchovy můžeme zpozorovat také na trendech, které s tímto tématem zdánlivě nesouvisí – podcasty. V žebříčku nejsledovanějších podcastu v Česku najdeme na pátém místě pořad „Vyhonit ďábla“. Ten se v čele drží skoro od začátku své tvorby. Vedou ho dvě studentky vysoké školy Zuzana a Terezie a snaží se vymýtit všechna tabu týkající se sexu. Mluví o vulvách, penisech, ochlupení, sexuálních praktikách, orgasmech, pornu nebo o typech sexuální orientace. Do epizod si zvou hosty a hostky, kteří sdílí své zkušenosti a doplňují tak pohled moderátorek na dané téma. Zuzana a Terezie samy uvedly, že s podcastem začaly kvůli tomu, že se o určitých věcech ve společnosti pořád mluví málo nebo vůbec, a to je (nejen podle nich) obrovská chyba. 

Jenže kam jsme se to dostali, když naši sexuální výchovu dohání podcast? Ano, je to podcast velmi oblíbený, kvalitní a plný zkušeností, vědomostí a rad, které mnohým určitě pomůžou a otevřou oči. Na druhou stranu, byla bych vlastně šťastná, kdyby Vyhonit ďábla nemělo jaké tabu mýtit. Jednoduše pokud tato témata nebudeme dále tabuizovat a budeme o nich mluvit, nebude se celá česká společnost muset spoléhat na to, že se o tom s námi pobaví Zuzana a Terezie. A je potřeba začít hned. Protože jak tvůrkyně podcastů často zmiňují, tradiční představa, že se se sexem potkáváme až v pozdní pubertě či dospělosti je opravdu hodně mimo.

Anna Maděrová

Ilustrace: Chrissy Curtin (via http://www.standuprasash.com)