Zdroj: Shutterstock
Jaký má postoj nezisková organizace Greenpeace k projektům, které EU v rámci boje se změnou klimatu prosazuje? Považují je členové Greenpeace za dostatečné, nebo se domnívají, že Evropská unie dělá pro boj se změnou klimatu málo a koná pouze symbolické kroky, aby ukojila tlak veřejnosti a současně neomezila ekonomický růst jednotlivých členských států? V rozhovoru s Janem Freidingerem, Campaignerem české Greenpeace, jsme hovořili o Green Dealu a s ním spojených výzvách, které Česko v následujících desetiletích čekají.
Evropská unie představila takzvanou „Zelenou dohodu“ neboli Green Deal, jejímž cílem je mimo jiné snížit emise do roku 2030 o 55 % (ve srovnání s rokem 1990). Považujete to za dostačující, nebo se jedná pouze o jakési symbolické gesto EU ukojit požadavky na ekologické změny v rámci boji s klimatem?
Nejprve bych rád podotkl, že Green Deal je souhrn zhruba 16 balíčků, a klima je pouze jedním z nich. Na druhou stranu je pravda, že z velké části se Green Deal týká hlavně klimatu. V Greenpeace se domníváme, že by se každá strategie dala vylepšit, ať už je řeč o zemědělství, průmyslu, lesnictví či dopravě, ale je také důležité uvědomit si, z jakého úhlu pohledu se na to díváme. Green Deal ještě platit nezačal, ale když se podíváme na cíle Green Dealu obecně, jde hlavně o to, aby byla EU udržitelnější, konkurenceschopnější, klimaticky odolnější a plnila současně závazky Pařížské dohody. A pod to se lze jen podepsat. Co se týče toho snížení emisí o 55 %, tak to dostačující určitě není, pokud se podíváme na to, co nám říká věda. Je ale nutno brát v potaz, že Green Deal je nejambicióznějším závazkem na světě. My v Greenpeace jsme bojovali za to, aby došlo ke snížení alespoň o 60 % bez offsetů, ale skončilo to tak, jak to skončilo. A i to je potřeba podpořit.
Podle Green Dealu má být EU do roku 2050 uhlíkově neutrální. Je to dosažitelný cíl? A nebude v roce 2050 už příliš pozdě?
To, že pozdě je už teď, víme. Emise, které vypouštíme dnes nás budou za 10-20 let ovlivňovat. Víme sice, že v Evropě dochází ke snižování emisí, ale ve světě nijak rapidním způsobem neklesají. Uhlíkový závazek je však důležité mít hned z několika důvodů: zaprvé z vědeckých poznatků víme, že abychom udrželi teplotu pod 2 stupně, musíme být do roku 2050 klimaticky neutrální. Rád bych podotkl, že existuje velký rozdíl mezi „uhlíkovou“ a „klimatickou“ neutralitou. Uhlíková neutralita se váže jen na CO2, kdežto klimatická neutralita počítá i s jinými skleníkovými plyny. Navíc právě díky prvnímu velkému kroku, se kterým přišla EU v podobě Green Dealu, se objevují i další tendence například v Rusku, Americe, Číně, Korey, Spojených arabských emirátech nebo v Japonsku. Green Deal navíc dává vládám jednotlivých členských států EU velkou řadu možností, jak cílů Green Dealu dosáhnout. Celý balíček Green Deal a Fit For 55 je připravený na obrovské investice – existují Fondy obnovy, Fondy spravedlivé transformace a podobně, které by nám měly se změnou, která nás čeká, pomoci.
Jaké postoje zaujímá ke Green Dealu organizace Greenpeace? Považujete kroky EU za moudré, ekonomicky i ekologicky udržitelné?
Co se týče kritických postojů ke Green Dealu, tak diskurz západních organizací Greenpeace je mnohem kritičtější než naše česká organizace. Obecně je ale Green Dealu vytýkán fakt, že se jedná o prorůstovou strategii. V Greenpeace se ale domníváme, že do budoucna by se mělo uvažovat spíše o ne-růstu a také by se měly změnit nástroje, kterými měříme – tedy HDP. Ale domnívám se, že na takovou debatu je tady v Česku ještě příliš brzy.
Je podmínkou k ekologickému chování dobrá ekonomická situace zemí? Bude realizace Green Dealu stejně snadná v ČR jako třeba ve Francii, Německu a dalších ekonomicky silnějších zemích? Měla by být Green Deal plošná nebo personalizovaná na každou zemi jednotlivě?
V rámci Green Dealu bude představeno několik strategií, kterými chce EU docílit celkového snížení uhlíkových emisí o 55 %. Vše by se ale mělo přepočíst na míru jednotlivým členským státům. My v Česku nedisponujeme tolika obnovitelnými zdroji jako jiné členské státy, takže u nás by měl být ten podíl, tuším, kolem 31 %. Pro některé členské země to bude více, pro jiné méně. Netuším, zda se to bude zohledňovat dostatečně či nikoliv, ale minimálně by měl být stav jednotlivých zemích zohledňován při rozdělování peněž v rámci transformace. Existují tedy nástroje, které by měly slabším členským zemím, a tedy i nám, pomoci v transformaci.
Hrozí v souvislosti s Green Dealem českým sociálně slabším rodinám ještě větší chudoba? Domníváte se, že Fondy na podporu rodin, kterých se vážným způsobem dotkne zdražování energií, skutečně zafungují?
Já osobně doufám, že tyto Fondy zafungují tak, jak mají. Co je ale nutno osvětlit, je fakt, že za současné zdražování energií nemůže Green Deal a v podstatě s tím vůbec nesouvisí. Žádná ze směrnic Green Dealu totiž ještě nevstoupila v platnost a domnívám se, že není jediný úsek legislativy, který by již nyní platil. Pokud se podíváme na to, kam Green Deal směřuje, myslím, že by to Česku mělo pomoci. Naše republika již 10 let uvízla na mrtvém bodě, co se týče rozvoje výroby energie z obnovitelných zdrojů a nových instalací. A právě změna tohoto problému je jednou z možností boje proti energetické chudobě. Důvodem současné energetické krize je především plyn. Situaci by také pomohlo, pokud by se podařilo implementovat směrnici prosumerů – lidé by si dokázali sami vyrobit energii a vznikala by energetická družstva a komunity. To se bohužel zatím neděje a oproti západu máme velké zpoždění. Musíme si ale také uvědomit, že nic není zadarmo, a každé opatření nás bude něco stát. Pomoci by měly i vyšší výnosy z emisních povolenek, které Evropská Komise doporučila k řešení energetické chudoby.
Disponuje Česká republika dostatečnými alternativními (obnovitelnými) zdroji energie v takové míře, aby zvládla vyhovět požadavkům Green Dealu?
V současnosti bychom si opravdu s obnovitelnými zdroji nevystačili. I proto není česká Greenpeace kritická k jaderným elektrárnám podobně jako tomu bylo v začátcích vzniku naší organizace, kdy jsme proti jádru protestovali. Nutné je si však uvědomit, že se tak dělo v období, kdy docházelo k výbuchům a nehodám. Naším plánem určitě není rušit stávající české elektrárny. Navíc podpora jádra je v Česku jedna z největších v Evropě, takže by se žádné radikální kroky zřejmě nesetkaly s úspěchem a ani česká politika se proti jádru nijak zvlášť kriticky nestaví – snad jen strana Zelených.
Je FIT FOR 55 pro české firmy a podniky pomalé nebo naopak příliš rychlé? Nezpůsobí přijetí dohody odliv výroby do zemí třetího světa a na východ?
Co se týče té rychlosti, tak záleží na konkrétních oblastech – jeden z balíčků Green Dealu se týká například čistoty vody a toho, aby se do vod dostávalo méně chemikálií, další se týká udržitelného zemědělství, biodiverzity, odpadu, dopravy… Jedním z balíčků je i Fit For 55, který nám říká, co všechno musíme udělat, abychom dosáhli snížení uhlíkových emisí o 55 % – a to se týká především energetiky. Je také důležité si uvědomit, že například výroba oceli se stává nekonkurenceschopnou z důvodu emisních povolenek a dalších limitů pro ocelárny, a tak dochází k tomu, že výroba oceli prosperuje hlavně v Číně. Tyto situace by mělo vyřešit tzv. uhlíkové CLO. Jednoduše řečeno: Pokud do EU bude dovážet ocel nějaká společnost z Číny, bude její cena narovnána uhlíkovým clem. A právě uhlíkové clo budou některé firmy vítat, a jiné kritizovat. Například ŠKODA auto, která vyrábí v Číně, samozřejmě nechce, aby na ni bylo uvaleno uhlíkové clo. Zásadní však je, že nám uhlíkové clo má pomoci v tom, aby se výroba a technologie nepřesouvali do „benevolentnějších“ zemí a současně má pomoci ve větší konkurenceschopnosti místních firem.
Navíc EU chystá masivní finanční podporu v rámci Green Dealu, takže zainvestuje do transformace a rozvoje evropských firem. Na první pohled se taková transformace jeví jako náročná, a samozřejmě to bude pro firmy obrovská změna, ale alespoň mají tu výhodu, že existují Fondy na podporu inovací. Musíme si uvědomit, že celý boj se změnou klimatu bude obrovskou výzvou, která dopadne na jednotlivce i průmysl, a že věci už nebudou jako dřív. V cenách produktů se odrážela velká dan za ničení planety, a ta se projeví. Jako Česká republika máme velkou výhodu v tom, že žijeme na kontinentě a v rámci uspořádání EU, které je bohaté a myslí na podporu chudších států a přispívá nám obrovským balíkem peněz na to, abychom tyto těžké výzvy dokázali zvládnout.
Jaký postoj máte k elektromobilům? Právě jedním z bodů Green Dealu je také konec prodeje automobilů s benzínovým a dieselovým motorem po roce 2035. U elektromobilů je však problémem nejen vysoká pořizovací cena atakující milion korun, ale také nákladná a ekologicky náročná těžba surovin nutných k výrobě baterie. Ta navíc disponuje velmi krátkou životností, která se odhaduje na 8 let. Jsou podle vás elektromobily budoucnost?
Nelíbí se mi diskurz české politické scény, která se snaží za každou cenu hájit spalovací motory. Česká republika je částečně závislá na automobilovém průmyslu, ale je nutné si odpovědět na otázku, jaká poptávka bude v budoucnu po automobilech se spalovacími motory? Celosvětově jdou automobilky úplně jiným směrem – Čína představila grafenové baterie, investuje se do výroby elektromobilů, aut na vodík a dalších udržitelnějších paliv. Proto si myslím, že bít se do posledního dechu za spalovací motory, když většina konzumentů bude nakupovat elektromobily, nebo auta na vodík, není ta správná cesta, kudy máme jít. Celá řada českých sektorů se nyní musí přizpůsobit a zkrátka jít s proudem, který je již jasně a správně nastavený. Před námi jsou nyní globální výzvy, které jsou podložené solidním vědeckým konsenzem většiny zemí. Pokud nechceme, aby nám v Česku ujel vlak, bylo by dobré, abychom se tím směrem vydali co nejdříve.
V Greenpeace však cítíme, že individuální automobilová doprava je slabší článek v řetězci. Samozřejmě existují oblasti, kde se bez aut neobejdeme, ale třeba ve městech si myslím, bude sílit trend cestování MHD a sdílenou dopravou. Musíme si uvědomit, že není cílem nahradit 1 motor za jiný a ekologičtější, ale že se toho bude muset změnit mnohem víc. Co se týče samotných baterií, tak to si nemyslím, že je tím nejpalčivějším tématem zrovna pro Česko. My se budeme potýkat hlavně s výzvami v energetice a zateplování. Baterie do elektromobilů jsou spíše výzvou pro automobilový průmysl, o kterém si myslím, že si dovede poradit i bez státních zásahů. Otázka udržitelnosti těžby surovin na výrobu baterií do eletromobilů se netýká především zásob lithia, kterého je dostatek i v mořích, ale především jde o způsob jeho těžby. V Čechách se nyní začíná objevovat projekt na kombinovanou těžbu a výrobu baterií, který vypadá velmi zajímavě a troufám si říct, že je i jedním z ukázek toho, jak v postiženém regionu může vypadat transformace.
Co se týče například kamionové dálkové dopravy, tak tam myslím, že je budoucnost i ve vodíku. V letecké a lodní dopravě se zřejmě bude používat kombinace biometanu a vodíku.
Domníváte se, že by elektromobily měly být dotované? Jaký druh dopravy považujete za nejekologičtější a jak vidíte udržitelnou budoucnost v dopravě? Budou to sdílená auta, posílení MHD, vodíková auta …?
Elektromobilita je jednou z oblastí, které se balíček Fit For 55 týká a na kterou již existují konkrétní směrnice. Z mého pohledu by měl stát nastavit jasnou koncepci, a především by se měl podílet na infrastruktuře, a to jak pro elektromobilitu, tak i zemní plyn a biozemní plyn. Také by měl dle mého názoru daňově zvýhodnit ekologičtější druhy paliva nad těmi méně ekologickými. Budoucnost má určitě i vodík, ke kterému se chystá vodíková strategie. Pokud bychom se na tuto problematiku dívali podle priorit, měl by se stát zaměřit především na investice do železniční dopravy a MHD.
Souhlasíte se zdražením paliv pro leteckou dopravu a používání udržitelné palivové směsi? Jak by se měly dle Greenpeace efektivně řešit ekologické dopady letecké dopravy?
Právě na tuto problematiku myslí revize obchodování s emisními povolenkami. V současné době nepodléhá letecké palivo dani, ale ani systému emisního obchodování a má tak výhodu oproti jiným druhům dopravy. Domnívám se, že by tato neopodstatněná výhoda měla zmizet. Díky zdanění by navíc zmizela konkurenční výhoda letadel vůči železniční dopravě při cestování na krátké vzdálenosti. Právě létání na krátké vzdálenosti je totiž dle průzkumů z ekologického pohledu vůbec nejškodlivější. Momentálně se začíná experimentovat s obnovitelnými palivy – těm bych určitě ponechal startovací výhodu ve formě nulové daně, aby vznikla motivace na jejich rozvoj a používání v leteckém průmyslu.
Není obecně Green Deal špatný právě proto, že je jen evropský? Neměl by efektivní ekologický projekt v boji s klimatickou změnou probíhat celoplanetárně a tak, že by byl každému kontinentu/každé zemi ušit přímo na míru?
Myslím, že toto se částečně již děje, protože naprostá většina zemí se rozhodla k podepsání Pařížské dohody a mají nyní za úkol představit konkrétní plány, jak závazkům Pařížské dohody dostát. Green Deal není však jen o udržitelnosti, ale i konkurenceschopnosti Evropské unie. V řadě odvětví se nyní ukazuje, že Evropě ujíždí vlak. Green Deal by tedy měl Evropu nasměrovat k tomu, aby technologie a výroba z Evropy nemizely. V covidové době se ukázalo, že propojenost trhů nese i svá rizika, z čehož si můžeme odnést určitá ponaučení. Green Deal je skvělým odrazovým můstkem ode dna, a to i díky dotacím, které s transformací EU pomohou.
Myslíte, že evropský Green Deal dá impulz ke vzniku podobných zelených dohod například v Asii?
Ano, Green Deal byl vůbec prvním ambiciózním projektem na světě a domnívám se, že trošku zabralo i to, že s tím EU přišla jako první. Nyní podobné tendence můžeme vysledovat i v Číně, Korey, Japonsku, Spojených arabských emirátech, Rusku i Americe.
Jaký máte postoj k jaderným elektrárnám? Co si myslíte o dostavbě Dukovan? Je jádro budoucnost, nebo bychom se měli spíše koncentrovat na obnovitelné zdroje a jádro časem opustit?
V české Greenpeace nevedeme kampaň proti jádru a ve všech koncepcích, které zpracováváme, počítáme se stávající funkčností jaderných elektráren až do předpokládaného data jejich životnosti. Momentálně v Greenpeace představujeme Energetickou revoluci 2.0, kde s jádrem také počítáme. Nemyslím si, že by mělo smysl uzavírat elektrárny, které fungují. Na rozdíl od Němců se stavíme skepticky k myšlence zavření uhelných i jaderných elektráren najednou. Myslíme si, že lepší přístup by byl nejprve zavřít uhelné, a časem až jaderné elektrárny. Jádro je opravdu drahé, a také aspekt rizika je velmi vysoký. Když se v jaderné elektrárně něco pokazí, většinou to znamená katastrofu obřích rozměrů. Navíc ve většině havárií hraje velkou roli i lidský faktor. Nesmíme také zapomínat na problémy s jaderným odpadem, který tu necháváme k řešení příštím generacím. Navíc dodnes stále nebylo vybudováno hlubinné úložiště, o kterém se často v tomto kontextu hovoří.
Dalším problémem jaderných elektráren je také fakt, že v Evropě umí jádro málokdo stavět. S cílem Fit For 55 nám dostavba Dukovan zcela určitě nepomůže, protože první bloky budou stát nejdříve za 20 až 25 let. A taky je otázkou, jak v budoucnosti bude vypadat energetika a jestli budou jaderné elektrárny vůbec konkurenceschopné. V současné době nás tlačí bota v rozvoji obnovitelných zdrojů, a to jak komunitních, tak i těch větších. Je tedy nutné se soustředit především na tuto problematiku. Česká republika má obrovské mezery v energetických úsporách a energetické účinnosti, což nám často vyčítá i Nejvyšší kontrolní úřad a Evropská Komise. Navíc by tahle řešení měla být levnější než dostavba jaderné elektrárny.
Jsme v Greenpeace rádi, že zmizela jedna z překážek dostavby Dukovan, kterou jsme spatřovali v dostavbě ve spolupráci s Ruskem nebo Čínou. Takže momentálně je spíše otázkou, jakou má jádro budoucnost. A troufnu si říct, že ani ten největší zastánce jádra dnes nemůže s jistotou predikovat, jak bude vypadat svět po dostavbě Dukovan.
Myslíte, že se v České republice ohledně Green Dealu šíří hoaxy? Případně jaké a v čem je považujete za nebezpečné.
Hoaxy se samozřejmě objevují už u samotného tématu změny klimatu. Nevím však, zda se jedná o hoaxy nebo z části i o přesvědčení konkrétních lidí a skupin. Sledoval jsem vývoj rétoriky společensky významných postav, které byly proti myšlence, že probíhá klimatická změna. Zprvu zpochybňovali, že ke klimatické změně dochází a když už bylo vědecky neoddiskutovatelné, že oteplování skutečně existuje, začali tito lidé tvrdit, že za něj rozhodně nemůže lidská činnost. Nyní, když je dokázáno oteplování i vliv lidské činnosti, přesedlali na tvrzení, že s tím stejně nic nezmůžeme, a proč se vůbec snažit cokoliv dělat, když za vše může Čína a podobně. Myslím, že tyhle tendence se budou opakovat, ale naštěstí už většina českých politiků, až na pár výjimek, změnu klimatu uznává. Nejnovější hoaxy se týkají Green Dealu a Fit For 55, ale i zde může jít v řadě případů o nevědomosti. Šíří se konspirační teorie, hoaxy a řetězové emaily o elektromobilitě, cenách energií a elektřiny, které leckdy nahrávají Rusku.
Jak změnit pohled české společnosti na Green Deal? A jak přesvědčit Čechy o tom, že je nezbytný?
V souvislosti s Green Dealem se objevují specifické narativy a v některých médiích také bulvarizační tendence. Češi se bojí toho, co Green Deal přinese a často to dávají chybně do spojitosti s momentálním růstem cen energií. Ačkoliv některá česká média o Green Dealu kvalitně informují, ne vždy se informace dostanou k těm čtenářům, kteří je potřebují nejvíce. Evropská média se obecně této problematice málo věnují a nereferují o Green Dealu komplexně a podrobně. Málo Čechů také ví, že je velká šance ovlivnit politiku EU, protože Komise nechává veškeré své návrhy ke komentování, hlasování, kterého se účastní i česká vláda, veškeré návrhy schvalují i čeští europoslanci a vyjadřují se k nim odborné svazy a tak dále. Bohužel česká média leckdy i dobrý článek shodí nadpisem typu „Brusel nám nařídil“nebo „Brusel plánuje“, což utváří v českých občanech mylný dojem a přesvědčení, že se rozhoduje „o nás bez nás“. Bulvární a lidovější média těmito zkratkami a nedostatečným věnováním se evropským tématům napomáhají k budování strachu z nových vyhlášek Evropské unie.
Měli bychom si však uvědomit, že Green Deal pro nás znamená také menší závislost na těch palivech, které nám nyní tu cenu energií prodražují. Stále dokola slýcháme, že „ZELENÁ POLITIKA = DRAŽŠÍ ENERGIE V BUDOUCNU“, ale to tak vůbec nemusí být, pokud se včas zaměříme na rozvoj obnovitelných zdrojů a investujeme do technologií na akumulaci.
Autor: Veronika Martínková
názorně 
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.