Může být móda udržitelná? I na to jsem se zeptala Zuzany Neuschlové, zakladatelky firmy ZANA. Jedná se o malou lokální oděvní značku pocházející z městečka Žiar nad Hronom na Slovensku, která funguje již od roku 2016. V minulém roce však Zuzana spolu se svou nejlepší kamarádkou Alexandrou pozměnily koncept firmy, která je nyní zcela ekologická. Kromě certifikovaných materiálů využívají také proces upcyklace, tedy přešívání starých materiálů na nové kusy oblečení. A řeknu vám, že po tomto rozhovoru jsem šla zrušit svou objednávku v nejmenované fastfashion firmě.
Foto: ZANA
Kde a kdy vznikla myšlenka začít šít vlastní oblečení?
Značka ZANA vznikla v roce 2016, ještě v době, kdy jsem chodila na střední školu jako volnočasová aktivita. V té době jsem spolupracovala s mamkou a šily jsme jednoduché kousky jako čepice, čelenky, či šály. Naše produkty jsme prodávaly především lokálně, známým a jejich kamarádům. Marketing ani ceny jsme v té době neřešily a všechen výdělek jsme investovaly do nových materiálů. Projekt ZANA byl v té době spíše jakási naše společná aktivita, díky které jsme trávily čas spolu.
Nikdy jsi nestudovala oděvnictví ani krejčovství, co tě táhlo k tomu začít šít vlastní oblečení?
Mojí největší inspirací byla určitě moje maminka, která seděla za šicím strojem od doby, kdy ji znám. Vyprávěla mi, jak nikdy neměli ničeho dostatek a když chtěly být se sestrou na diskotéce hezky oblečené, musela jim oběma oblečení ušít. Později mně a mojí sestře šila téměř vše. Od oblečení až po kostýmy na maškarní ples. Kromě maminky šila i moje babička, která po určitou dobu pracovala jako švadlena. Zručnost v šití tak byla v naší rodině předávána z generace na generaci.
V roce 2016 jsem poprvé sedla za šicí stroj i já. Chtělo to určitý trénink, ale myslím, že jsem se do toho dostala poměrně rychle. Jelikož s mojí povahou nemám moc ráda, když mě někdo poučuje, musela jsem na mnoho věcí přijít sama. Tak se i nejrychleji učím. A když jsem si nevěděla rady, v tu chvíli jsem volala na pomoc mamku.
Nyní tedy tvoříš sama, nebo ti ještě někdo pomáhá?
Většinou šiju sama. Od roku 2020 se ke mně připojila moje nejlepší kamarádka Alex, která se stará o marketing a komunikaci se zákazníky. Další šikovná žena, která mi přišla do života je moje tchýně a i ta mi ve svém volném čase pomáhá. Je to opravdu nejpreciznější člověk jakého znám a v tom je mi velkou inspirací. Pomáhala mi vyvinout náš nejunikátnější produkt lněnou pětipanelovou kšiltovku. Byly to hodiny práce a šití než se nám podařilo vyšperkovat ji do dokonalosti. Tuto práci málokdo vidí.
S jakým cílem jsi značku zakládala, popřípadě jaká byla tvá vize?
Prvotním cílem byla velmi silná potřeba tvořit. Tvořivá činnost mi vždy přináší radost a štěstí. Ze začátku jsem šila oblečení především pro svou rodinu a přátele. Nyní je však naším cílem mnohem víc. Chceme lidem ukázat, že záleží na tom, co si oblékáme. Že není tričko jako tričko.
ZANA ale nebyla od počátku ekologickou značkou je to tak?
Přiznám se, že v roce 2016 kdy jsem začínala, jsem ekologii neřešila v takové míře jako dnes. Látky, které jsem kupovala byly certifikované pro děti do 3 let. To bylo jediné co jsem o tehdejších látkách věděla a čím jsem svou značku prezentovala. Zpětně si uvědomuji, že si ani nemohu být jistá, zda opravdu získaly certifikát, nebo se jednalo o pouhý marketingový tah.
Jak se od té doby proměnil váš přístup k ekologické módě?
Teď je ekologie jednou z našich hlavních myšlenek. Od minulého roku, kdy se ke mě připojila Alex jsme se rozhodly, že budeme všechno dělat jinak. Přidanou hodnotou naší značky je vzdělávat lidi o tom, co stojí za výrobou jejich oblečení. Co je to slowfashion a proč je důležité přemýšlet o tom, jaký produkt si koupíme. V tomto směru vynikala právě Alex. Ekologii se věnuje už několik let a já věděla, že to bude naše jediná správná cesta. Nyní se snažíme hledat materiály s co možná nejpřísnějšími certifikáty GOTS.
Momentálně se zaměřuješ i na upcyklaci, tedy šití z již použitých materiálů. Dá se říct, že se jedná o nejekologičtější možnost při výrobě oblečení je to tak?
Ano, upcyklace je jednou z možností, jak dát nenošeným věcem nový život. Nejenže se díky ní vyrobí méně odpadu, ale z jinak odpadních materiálů se tvoří nové oblečení. Je to pro mě ještě lepší pocit na duši mít na sobě něco upcyklované. Už naše maminky šily sukně ze starých záclon a v tom mi budou navždy inspirací. Tím, že šiji převážně dětské oblečení nebo doplňky, které jsou menších rozměrů než klasické oblečení je šití z použitých materiálů o to snadnější. Z jednoho staršího trička se dá lehce vyrobit dvojvrstvá dětská čepice.
Kde bereš použité materiály, které následně upcykluješ?
Materiály ke mně více méně přicházejí samé. Lidé, kteří vědí co dělám mi často přinesou staré oblečení, které už nenosí. Je to zároveň krásný proces, protože z věcí, ke kterým máte citovou vazbu, ale nejdou už nosit, lze vyrobit věc nová.
Nedávno si začala šít také z lnu. Proč právě tento materiál?
Len je pro mě návrat k počátkům. To bych chtěla, to musím hlásat. Pokud chceme zachránit naši planetu musíme se vracet k počátkům. Nakupovat lokálně, přemýšlet při tom a dívat se na složení a původ toho, co nosíme.
Já sama mám velmi citlivou pokožku a len je jeden z mých oblíbených materiálů. Garantuji, že ten kdo vyzkouší lněné oblečení si ho okamžitě zamiluje. Len má mnoho skvělých vlastností. Oblečení z něj je vzdušné, pohodlné, v létě schladí a v zimě zahřeje. Jedná se o ideální materiál na pokrývku hlavy. Také proto jsem začala vyrábět lněné kšiltovky pro děti. Jsou zárukou ochrany proti sluníčku, ale zároveň dobře odvádí vlhkost a zabraňují pocení hlavičky.
Zajímala ses vždy o to, odkud pochází tvé oblečení a z jakého je materiálu, nebo to přišlo až časem?
Když jsem byla menší oblečení mi šila maminka, ale nakupovali jsme i v second handech. Nebylo to však kvůli ekologii, ale z důvodu nedostatku financí. Časem jsem se začala stydět a chtěla jsem nosit značkové oblečení, které jsem viděla ve výkladech. Takto je dnešní fastfashion svět nastavený. Nové kolekce každý měsíc, načančané figuríny a jakási falešná představa o tom, že díky novým věcem budeme stylovější a šťastnější nás nutí nakupovat neeticky.
Dnes mě už zajímá co nosím. Nakupuji v sekáčích a produkty od slowfashion značek. Věci si také šiju a přešívám. Takto mě to baví a mohu mít čisté svědomí, protože už vím, jak funguje oděvní průmysl a vidím hlouběji než jen do výkladu.
Nedávno se ti narodila dcerka, měla i ona vliv na tvůj pohled na módu a na kvalitu materiálů, do kterých ji oblékáš?
Určitě. Pro nejdůležitějšího člověka v mém životě chci prostě to nejlepší. Mnoho oblečení jsme zdědili. Pokud však pro ni potřebuji něco nového, určitě to nezajdu koupit do fastfashion obchodu. Nejprve zvážím všechny způsoby jak to získat. Dokážu to ušít? Možná má někdo danou věc doma, nevyužívá ji a rád by ji za něco vyměnil. V našem městě máme na Facebooku skupinu ,,daruji/vyměním” a ráda tam vyměním věci, které již nevyužiju například za domácí vajíčka. Pokud něco potřebuji já, na oplátku nabídnu moje krejčovské služby. Taková komunitní spolupráce je skvělá a zároveň ekologická. Pokud oblečení pro dcerku nedokážu ušít ani vyměnit, začnu hledat u slovenských slowfashion firem. Ještě se mi nestalo, že bych něco nenašla. Opravdu je z čeho vybírat.
Mnoho lidí od kvalitních slowfashion produktů odradí cena, jak to vnímáš ty?
Ano, mnohým lidem se zdají produkty drahé, ale opravdu nejsou. Konkrétně naše ceny jsou nastaveny tak, aby náš projekt dokázal přežít. Nevyděláváme miliony. Lidé jsou ale zvyklí na trička za 3 eura. Jaká je však jeho skutečná cena? Neeticky pěstovaná bavlna, lidé jejichž mzdy nemohou být v žádném případě férové a kolikrát životu nebezpečné pracovní podmínky. Celá situace v módním průmyslu je víc než smutná. Mnoho lidí si to však začíná uvědomovat a přesně to jsou naši zákazníci. Chtějí vědět odkud pochází jejich oblečení a vědí, že pokud tričko stojí 3 eura, je něco špatně. Tito lidé chtějí být fér a já jsem nesmírně šťastná, že přichází taková změna. Proto i náš celý název firmy zní ZANA fér móda.
Všímáš si změnu i ve svém okolí a mezi svými blízkými? Inspiruješ své okolí k tomu, aby se zajímali o udržitelnou módu?
Moje rodina mě zná a už i tchýně ví, že mojí malé dceři nemá nakupovat oblečení ve fastfashion obchodech. Myslím, že jsem jistou inspirací. Dokonce i moje sestra, která žila konzumním stylem života se za mnou přijde poradit při výběru oblečení pro své syny. Maminka se zase vrátila zpět k šití oblečení. Pár kousků jsem sama ušila i manželovi, který je mi velkou oporou. A kamarádky mám podobně smýšlející, takže se inspirujeme vzájemně. Vidím, že změna pomalu přichází a těší mě to.
Na závěr by mě zajímalo, zda podle tebe móda v dnešním světě nadprodukce a konzumu ještě může být udržitelná a pokud ano, jak toho dosáhnout?
Věřím, že může být, ale je to nesmírně dlouhá cesta. Určitě je potřeba začít vzdělávat společnost a začít už od malých dětí. Stejně tak může začít každý jeden člověk u sebe ještě dnes. Nenakupovat impulzivně, přemýšlet a ptát se. Vím, kdo vyrobil moje oblečení? Dostal ten člověk zaplaceno za svoji práci? Móda je i o lidskosti a lásce k naší planetě. Ročně na skládkách a ve spalovnách skončí až 60% vyrobeného oblečení a to je hrozně moc. Fastfashion znečisťuje planetu víc než si uvědomujeme. Lidé to nevidí, nebo nechtějí vidět, ale je potřeba o tom hovořit. Máme jen tuto jednu planetu.
Je něco co bys chtěla dodat na závěr?
Možná jen to, že pokud naše značka ZANA motivovala alespoň jednoho člověka změnit pohled na oblečení jako levný spotřební tovar, považuji to za úspěch.
Foto: ZANA
Autor: Klára Bohunická
názorně 