Ševčík opět děkanem na VŠE. Vše je povoleno?

Novým děkanem Národohospodářské fakulty na Vysoké škole ekonomické byl opět zvolen Miroslav Ševčík, dlouhodobý kritik Evropské unie a protiruské politiky, odborný poradce hnutí Trikolóra, člověk, který podle vlastního vyjádření věří více ruskému prezidentu Vladimíru Putinovi než šéfovi Bezpečnostní informační služby Michalu Koudelkovi. Jeho jmenování vyvolalo značnou kritiku napříč veřejností i mezi zástupci akademické obce a studenty.

Jste horší než za Milady Horákové

Na VŠE působí Ševčík od roku 1983, o rok později vstoupil do komunistické strany. Po roce 1989 prošel řadou akademických funkcí, děkanem Národohospodářské fakulty byl poprvé zvolen v roce 2010. Je spoluzakladatelem Liberálním institutu, kde v současnosti však již nepůsobí. Jako dlouhodobý kritik Evropské unie a eurozóny v roce 2018 převzal cenu Institutu Václava Klause. V současnosti je expertem hnutí Trikolora. Během pandemie covidu-19 vystupoval jako kritik souvisejících zdravotních opatření.

Miroslav Ševčík zkrátka dlouhodobě zastává názory, které jsou v českém mainstreamu vnímány minimálně jako problematické a řadě lidí z oblastí politiky i akademického prostředí proto jednoduše není po chuti. Proti jeho znovuzvolení do čela Národohospodářské fakulty se vyslovili například členové akademického výboru Renáta Zajíčková (ODS) a Marek Výborný (KDU-ČSL), volbu zpochybňovala také ministryně pro vědu, výzkum a inovace Helena Langšádlová (TOP 09). Kritika zaznívá i z řad studentů.

Sám Ševčík ostrými prohlášeními do médií nijak nešetří. Jeho pravidelné příspěvky na dezinformačním webu Parlamentní listy jsou k dohledání přímo na stránkách VŠE. V nich s oblibou používá fráze a slovní spojení jako „vykladači dobra“, „vysávání dávek“, „lepšolidé“ či „eurofilové“. V rozhovoru pro Seznam zprávy neváhal připodobnit svoji situaci k té, ve které se ocitla Milada Horáková. Můžeme se jen ptát, proč se podobných nesmyslných a urážlivých paralel dopouští člověk, který opakovaně zastával vysoké funkce v akademickém prostřední a je na místě přemýšlet o tom, zda samotné jejich užívání nestačí k vyloučení ze slušné diskuse.

Hon na čarodějnice

Epizoda pořadu 360° na CCN Prima News, kde se střetl právě Ševčík se senátorem Václavem Láskou, má všechno, co dělá pěkný estrádně-diskusní pořad tím, čím je. Ostrý názorový střet, odbíhání od tématu, moderátorku, která podává těžce průměrný výkon. Ševčík zde tvrdí, že server Seznam zprávy proti němu vede kampaň a útočí na jeho osobu (doslova používá slovní spojení „hon na čarodějnice“). Děkanem jej podle něj zvolili senátoři, jejichž jmenování bylo výsledkem demokratického akademického procesu. Do veřejného prostoru přitom opakovaně prosakují informace o nečistých praktikách na VŠE, podle kterých se Ševčík systematicky zbavuje lidí, kteří zastávají odlišné postoje než on sám.  

Jeho protivník Láska (je smutnou pravdou, že odvádí lepší práci než moderátorka Pavlína Wolfová) mu během zmiňovaného interview položí otázku, kdo je podle jeho názoru zodpovědný za masakr v Buči na Ukrajině, na nějž není Ševčík schopen jednoznačně odpovědět, všelijak se vykrucuje a odkazuje se na to, že vyšetření činu události ještě neproběhlo. Z jeho odpovědí je patrná jasná inklinace k dezinformační scéně, má potíže i s tím, aby v probíhajícím rusko-ukrajinském konfliktu jednoznačně určil viníka.

Co tady ten člověk vlastně dělá

Akademické prostředí by mělo být pokud možno apolitické. To, čeho se Miroslav Ševčík opakovaně dopouští, je přitom úplným popřením této zásady. Už před probíhajícím válečným konfliktem bylo jasné, k jakým názorům tenduje. V debatách se opakovaně zastával politiky Miloše Zemana a přebíral jeho útočnou rétoriku vůči novinářům. Slovník, který používá i v písemném projevu, ničím nevybočuje z nekonečných diskuzí na sociálních sítích, kde se to hemží proruskými trolly a padají výrazy jako „eurohujer“ či „sluníčkář“. To, že toto chování nemá pro jeho kariéru žádné důsledky, je smutnou realitou.

Problémem staronového děkana Národohospodářské fakulty nejsou ani tak jeho názory – respektive nemusely by být, kdyby si je nechával pro sebe – jako spíše to, jakým způsobem a jak často je dává najevo. To, že akademik volí tu či onu stranu, nám možná nemusí být po chuti, ale pokud se tím nikde nechlubí a jeho práci a veřejné vystupování to nijak neovlivňuje, není důvod ke kritice. Ševčíkovi přitom léta prochází pravý opak. V poslední volbě děkana proti němu přesto nestál žádný soupeř.

Anna Kubínová