Ruská odveta za snížený odběr plynu. Kdo vydrží víc

Jako odpověď na ruskou válečnou agresi na Ukrajině zvolila Evropa ekonomické sankce. Řada firem se stáhla či stahuje z ruského trhu a zavírá tamější pobočky. Pro ruskou ekonomiku to samozřejmě znamená komplikace, hodnota rublu ve světě rapidně klesla. Ruský prezident Vladimir Putin se proto rozhodl pro radikální krok – platby za plyn, jehož je Rusko do Evropy významným dodavatelem, bude Rusko nadále přijímat pouze ve své státní měně. Evropa urychleně shání nové smluvní partnery a náhradní zdroje energie. Rozbíhají se jednání s Katarem, Saúdskou Arábií a dalšími zeměmi. Mezitím však řada zemí na podmínky Kremlu přistoupila. S platbou v rublech počítá ve svých energetických plánech Německo i Rakousko.

Došlo na lámání chleba

Opatření, ke kterým se v rámci odvety za útok na Ukrajinu Evropa a Evropská unie rozhodly, má své dobré opodstatnění. Z peněz, které za plyn platíme, je de facto financován vojenský konflikt, respektive válečný agresor. Ekonomická izolace Ruské federace je správnou cestou, jak tento střet ukončit. Nabízí se ale otázka, zda si Evropská unie neukousla příliš velké sousto.

Jak totiž ukazuje ve svém výsledku pragmatický přístup Německa, Rakouska a třeba Maďarska, se získáváním náhradních dodavatelů energií to nebude tak snadné. V tomto směru čeká evropské země běh na dlouho trať, navíc bez jistoty, že doběhnou do cíle. Situace na evropském energetickém trhu je tak již dost komplikovaná, mimo jiné také díky přemrštěným požadavkům na uhlíkovou neutralitu. Česká republika je navíc mezi pěti nejzávislejšími zeměmi na ruském plynu v Evropě. Navíc jsme schopni vytěžit pouze dvě procenta naší spotřeby.

Rusko navíc hrozí, že dodávky plynu do Evropy zastaví úplně. V minulosti už k tomu v případě Polska a Bulharska na nějaký čas skutečně došlo a Ruská federace je i v tomto ohledu jednoduše nevyzpytatelná. Česká republika má pro tuto situaci připravený krizový scénář. Zásoby, které má naše země v současné době k dispozici, vystačí zhruba na měsíc. Podle vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu by byl přívod omezován nejprve v oblasti výroby, na desetistupňové škále odběrných míst mají nejvyšší prioritu domácnosti, zdravotnická zařízení nebo hasiči. Záleží také na tom, zda pro daný objekt existuje možnost přejít (aspoň částečně) na náhradní zdroj energie. Samozřejmě existuje možnost čerpání plynu z jiných zemí Evropské unie, k tomu by ale mohlo dojít pouze v případě, pokud zásobování ze strany Ruska bude omezeno jen částečně a nebude se vztahovat na všechny země.

Podceňovaná ruská hrozba

Situace, do které se Česká republika dostala také svou vlastní vinou, má několik příčin. Předně je tu nový jaderný blok Dukovan, který měl být už dávno vysoutěžen. Za současných událostí je absurdní, že bylo Rusko vůbec vpuštěno do tendru. Navíc debata, která se kolem tohoto kontroverzního kroku strhla, všechno je protáhla. Závislost na ruském plynu je velkou měrou dílem levicových vlád v čele s ANO a ČSSD, které hrály podivnou, když ne proruskou, tak minimálně nezápadní politiku. Nemluvě o skupině kolem prezidenta Miloše Zemana v čele s podnikatelem Martinem Nejedlým, který neváhal jako Zemanův poradce jezdit do Ruska a dojednávat tem nejasné obchody.

Závislost na plynu z Ruska se tak v minulosti pouze zvyšovala, a to aniž by bylo jasné, jaký je plán B. Mnoho lidí (autorka tohoto textu mezi nimi) přitom mělo dlouhodobě sklony ruskou hrozbu podceňovat. Nehledě na kauzu Skripal nebo případ ruského protirežimního odpůrce Alexandra Navalného. Zároveň je ale třeba připomenout kauzu výbuchu muničního skladu ve Vrběticích, která vyšuměla do ztracena, aniž by byl jednoznačně určen její viník. Poměrně velkého přešlapu se také dopustil deník Respekt, který naletěl na falešné zprávy z ruské ambasády a tvrdil, že mezi jejími diplomaty se ukrývá prokremelský špion. Lidem, kteří mají sklony dívat se na ruskou politiku shovívavě či dokonce obdivně, takové zprávy jenom hrají do karet.

Současná geopolitická situace v Evropě je nicméně taková, že viník je jednoznačně určen a pro toho, kdo pořád pochybuje, už zřejmě není cesty zpět. Energetická závislost na Rusku je momentálně pro Evropu jedním z klíčových problémů a dokud ho uspokojivě nevyřeší, nebude prostor pro posun dál. Otázkou ale zůstává, co jednotlivé státy a jejich představitelé lidově řečeno vydrží.

Máme štěstí, že je jaro

Jak už bylo řečeno v úvodu, vlády Německa a Rakouska na podmínku platby v rublech přistoupily. Maďarsko se od samého začátku žádných sankčních opatření nezúčastnilo. U ruské banky Gazprombank má momentálně otevřený účet minimálně deset evropských odběratelů a čtyři z nich už požadovaným způsobem zaplatili. V dalším vývoji situace bude klíčové, jak rychle dokáží evropské země sehnat adekvátní náhradu za ruský plyn a také to, jak tvrdohlavé a důsledné v sankcích budou. Dokáží se zhýčkaní Evropané vzdát aspoň části svého velkého pohodlí? Do karet nám hraje aspoň to, že nastala teplejší část roku.

Anna Kubínová