Snaha o zachování stávajícího systému není cestou z potravinové krize

V důsledku ruské invaze na Ukrajinu se objevují obavy z potravinové krize. Válkou zmítaná ukrajinská černozem produkující významné množství světové pšenice, kukuřice a slunečnicového oleje pravděpodobně letos své obvyklé importéry neuspokojí. Podobně jako válkou a ekonomickými sankcemi zaneprázdněné Rusko, které je světovým exportérem pšenice a v konvenčním zemědělství hojně využívaných dusíkatých hnojiv. Ačkoliv přímým nedostatkem potravin jsou nejvíce ohroženy země severní Afriky a Blízkého východu závislé na importu potravin z Ukrajiny, i budoucnost nyní převážně potravinově soběstačných evropských států může být kvůli nedostatku hnojiv ohrožena. Na situaci reaguje Evropská unie, svá řešení však musí skloubit se zemědělskou strategií Zelené dohody.

Krize začala už dávno před invazí

Zemědělství bylo v krizi ještě předtím než největší exportér hnojiv a zemního plynu, potřebného pro jejich výrobu, napadl obilnici světa. V důsledku změny klimatu se musí potýkat s čím dál tím více problémy. Vlny veder střídají přívalové srážky, globálně stále ubývá opylovačů a nerovnováha v potravinovém řetězci má za následek přemnožení některých škůdců. Bez změny současného systému by podle údajů OSN došlo v důsledku klimatické změny k poklesu produkce hlavních obilnin, tedy kukuřice, pšenice a rýže, až o padesát procent.

Zemědělství ale zdaleka není pouhou obětí klimatické změny. Je jedním z jejích hlavních příčin. Zemědělci si už několik desítek let kopou jámu svým neudržitelným hospodařením. Potravinový systém má na svědomí okolo třetiny celkových emisí skleníkových plynů. Příčinou je hojné využívání dusíkatých hnojiv nebo pesticidů. Intenzivní hospodaření způsobuje degradaci půdy, ta pak není schopná fungovat jako přírodní uložiště oxidu uhličitého. Dalším takovým uložištěm jsou lesy, které jsou za účelem rozšíření zemědělské půdy káceny. Intenzivní pěstování monokultur má za následek ubývání biologické rozmanitosti a nerovnováhu v potravinovém řetězci. Nejvíce problémový je pak chov hospodářských zvířat, zejména dobytka, který je velkým producentem metanu. Navíc tři čtvrtiny veškeré zemědělské půdy se využívají pro pěstování krmiv.

Problémy evropského zemědělského systému má řešit strategie Od zemědělce ke spotřebiteli, která je součástí Zelené dohody pro Evropu. Mezi její cíle patří celkové snížení emisí ze zemědělství, omezení používání pesticidů a hnojiv, více plochy pro ekologické zemědělství, lepší životní podmínky zvířat nebo omezení konzumace masa.

Oddalování Zelené dohody nic neřeší

Kvůli hrozící potravinové krizi se objevují obavy ze snížení produkce potravin v důsledku naplňování těchto cílů. Jednání o dalším omezení pesticidů očekávané na konci března bylo odloženo, zemědělcům bylo v roce 2022 umožněno využívat úhor k produkci bílkovinných plodin. Nechat určitou část pole na několik let ladem je přitom důležité pro zachování biologické rozmanitosti a zpomalení vymírání opylovačů, zadržení vody v krajině, obnovení půdy po intenzivním zemědělství i zajištění přírody schopné pohlcovat uhlík z atmosféry. Kromě toho byla také zavedena finanční podpora pro chovatele prasat.

Čím déle budeme navrhovaná opaření oddalovat a podporovat současný neudržitelný zemědělský sytém, tím větší a delší bude potravinová krize. Ta způsobená změnou klimatu. A možná už z ní nebude cesty zpět.

Omezení konzumace masa je cestou z krize i prevencí civilizačních nemocí

Nejjednodušší cestou k přežití a nasycení lidstva je omezení konzumace masa, které se ve vyspělých státech spotřebovává v neuvěřitelném množstvím. Důsledkem tohoto omezení by bylo jednak snížení vypouštění skleníkových plynů, ale také uvolnění velkého množství půdy, kde by místo intenzivního pěstování krmiva pro hospodářská zvířata mohla být obnovena divoká příroda, biologicky rozmanitá se schopností zadržovat uhlík. Pokud by se přišlo k takovéto transformaci zemědělského systému, byla by Evropa schopná nejen obnovit přírodu, ale na části uvolněných ploch také plně nahradit výpadek potravin z Ukrajiny a Ruska. Snížení používání obilovin pro krmení zvířat o osm procent v Evropské unii by podle výpočtu Greenpeace ušetřilo dostatek pšenice na vyrovnání očekávaného deficitu.

Omezení konzumace masa není jen jízdenka z potravinové krize. Maso v množství, v jakém ho jí průměrný obyvatel některé z vyspělých zemí, rozhodně neprospívá našemu zdraví. Nadměrná konzumace masa je spojená se onemocněními srdce a trávicí soustavy, cukrovkou, a některými onkologickými onemocněními. Na pultech obchodů je navíc taková nabídka, že pro obyčejného spotřebitele není žádný problém maso občas nahradit. Ať už vejci nebo mléčnými výrobky, v lepším případě luštěninami. Pomůže tím jak svému zdraví, tak přispěje k řešení potravinové krize, způsobené změnou klimatu a akcelerované v posledních měsících ruskou invazí na Ukrajinu.

Autorka: Kateřina Sivoková

Foto: Unsplash