Hlavně ne antibabiš

V roce 2023 čekají Českou republiku prezidentské volby. Druhé volební období Miloše Zemana bude u konce a voliči se budou muset poohlédnout po novém kandidátovi. Že se hodlají o post představitele státu ucházet, ohlásilo do dnešního dne 15 osobností. Jsou mezi nimi jména známá i méně známá, spousta z nich v prezidentské volbě figurovala již před čtyřmi roky. Má ale volič přesto vůbec z čeho vybírat?

Bouřlivá léta se Zemanem

Česká republika je parlamentní demokracií čili podle ústavy je role prezidenta hlavně symbolická. Nicméně v minulých letech jsme měli mnoho možností vidět, jak lze v jejích mezích – a někdy i lehce za nimi – obratně manévrovat. Opakovaně to předváděl nejen současný prezident, ale i jeho předchůdce Václav Klaus a zpátky se v tomto ohledu nedržel ani Václav Havel, třebaže každého z nich k tomu zřejmě vedly úplně jiné pohnutky. Mezi ústavou dané pravomoci hlavy státu patří například jmenování vlády, rozpuštění Poslanecké sněmovny, podepisování zákonů nebo jmenování soudců Ústavního soudu. To vše na návrh jiných státních orgánů a za specifických okolností.

Po osmi (potažmo šestnácti) letech celkem bouřlivého dění na Hradě, kdy věci, které byly do té doby tak nějak samozřejmé, najednou vůbec nebyly jasnou záležitostí, by zemi prospělo, kdyby se objevila nekontroverzní osobnost nezatížená vlastní minulostí. Někdo, kdo umí vystupovat na veřejnosti, ovládá víc než jeden cizí jazyk a nehodlá si jako prezident budovat vlastní značku. Někdo, kdo bude k této funkci přistupovat s pokorou a odpovědností. A v neposlední řadě spojovat společnost. Fráze, která je příšerným způsobem otřepaná, zároveň ale v sobě nese poselství, které v těchto dnech platí víc než kdykoli předtím. Miloš Zeman bude úřad opouštět jako starý, zatrpklý a pomstychtivý muž, který se nerozpakoval urážet kdekoho. Napravit škodu, kterou napáchal, je velkým úkolem jeho nástupce. Být prezidentem všech, jenž vzejde z přímé volby od samotných občanů, je v dnešní společnosti takřka nemožný úkol, přesto by se o to Zemanův následovník měl pokusit.  

Zároveň se ale musíme ptát: není tohle trochu málo? Úkolem nového prezidenta přece nemůže být jenom moc na sebe neupozorňovat a umět se chovat slušně. Měl by mít něco navíc – zajímavé názory nebo vizi. Máme ještě v živé paměti, jak dopadl akademik Jiří Drahoš, jehož jedinou devízou bylo to, že není Miloš Zeman.

Hlavně ne dalšího Drahoše

Mezi těmi, kdo vytáhli do boje o Hrad, najdeme staronová jména. Pavel Fischer i Marek Hilšer kandidovali neúspěšně už před čtyřmi lety. Jejich prezidentská kampaň jim zajistila aspoň místa v Senátu, kde si v uplynulých letech brousili lokty a sháněli podporu. Zároveň se ale nejedná o nějak zajímavé osobnosti, které by na sebe uměly náležitě upozornit. Nedá se očekávat, že by získali nějakou masivnější podporu. Mají názory, které se od nich očekávají, prezentují je předpokládaným způsobem.

Jedním z těch výraznějších kandidátů je generál Petr Pavel. Má zkušenosti z boje i z vůdčích pozic NATO, umí mluvit a ve svém oboru se evidentně vyzná. Jeho škraloupem je komunistická minulost a podle několika svědectví (vzpomeňme na případ generála Vladimíra Halenky) také kariérismus, přičemž jedno dost možná souvisí s druhým. Velmi excentricky se prezentuje miliardář a matematik Karel Janeček, který působí dojmem, že žije tak trochu v jiném vesmíru. Nezapomenutelný je jeho sponzoring Českého slavíka, kde se prezentoval jako spasitel všeho a všech nebo na jeho rozhovor pro Deník N, ve kterém přirovnal situaci, v níž na nachází ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskij, ke skoku padákem a později na facebooku velmi vulgárně útočil na novinářku, jež interview vedla.

Kandidaturu ohlásil také podnikatel a samozvaný moderátor Jaromír Soukup, jehož jméno je neodmyslitelně spojeno s televizí Barrandov nebo známá advokátka Klára Long Slámová. Jedinou další ženou, která se uchází o prezidentský úřad, je manažerka Alena Vitásková. 

A co na to Babiš

Jedno jméno však dosud nezaznělo. Bývalý premiér Andrej Babiš svou kandidaturu dosud neohlásil, nicméně je jen otázkou času, než se tak stane. Nasvědčují tomu i billboardy hnutí ANO, které odkazují na jeho éru v křesle premiéra. Pro miliardáře, který má na krku obvinění z dotačních podvodů, je v současnosti jedinou možností, jak zachovat svůj byznys, zůstat ve vrcholové politice. Jeho podpora mezi lidmi je vysoká, obtížná situace, jíž čelí současná vláda, mu jenom nahrává. Je velmi pravděpodobné, že se dostane do druhého kola prezidentských voleb a pak bude vše záležet na jeho protikandidátovi. Stejně jako Jiří Drahoš neobstál jako antizeman, neobstojí nikdo jako antibabiš a můžeme předpokládat, že právě tahle nálepka se bude v babišovském táboře hojně skloňovat, ať už bude vyzyvatelem slovenského podnikatele kdokoli. O to víc je důležité, aby to byla mimořádná a schopná osobnost, která nebude svoji kandidaturu stavět na oslovování velkoměstských voličů a přehlížet problémy venkova, kde loví své voliče Andrej Babiš.  

Anna Kubínová