Diverzita seriálových postav tu není jen pro dodržení kvót

V posledních několika letech je téměř jistota, že jakýkoliv film či seriál z produkce Netflixu si pustíte, zcela určitě v něm najdete postavy všech barev pleti, sexuálních orientací a genderů. Královna školy již dávno není vysoká štíhlá blondýnka a jako nejlepším kamarád ji nesekunduje zženštilý gay, jehož jedinou charakteristikou je jeho sexuální orientace, jak nám často prezentovaly snímky z počátku předminulé dekády. Mnoho lidí se ale pozastavuje nad tím, jestli už toho všude není přeci jen „trochu moc“.  Proč je ale zobrazení něčeho, co se může zdát tak menšinové, tolik důležité?

Fotografie: unsplash.com, Shingbi Rice

Lidé často mají tendenci brát věci do extrémů nebo naopak věci, které se jich osobně netýkají velmi marginalizovat. Konzervativnější část společnosti rozhořčily například i kvóty na obsazenost menšin u filmů nominovaných na Oscara. Ačkoliv je diskutabilní, jestli by diverzita měla být povinností a zdali to celé věci spíš neškodí, zastávám názor, že samotná diverzita postav je velmi důležitá. A to především v pořadech pro dospívající.

Dřívější kultura až nezdravě hubených dívek a vysportovaných chlapců, v obou případech samozřejmě bílé pleti, jakožto jediného ideálu krásy, mohla v divácích v tomto citlivém věku evokovat pocity méněcennosti, pokud se tomuto ideálu neměli svými predispozicemi šanci přiblížit. Trendy začátku milénia, kdy každý dívčí časopis nezapomněl zveřejnit dvoustránku věnovanou hubnutí tyto pocity pouze umocňovaly. V USA a Asii byly populární dokonce i takové věci, jako jsou bělící krémy. Vše pro přiblížení se nedosažitelnému ideálu.

Neméně opomíjená bývala i LGBTQIA+ komunita. Pokud již se v nějakém seriálu či filmu nějaká queer, tedy neheterosexuální či necisgender, postava objevila, jednalo se velmi často o stereotypizovanou karikaturu ve vedlejší roli. Pokud již takováto postava dostala více prostoru, šlo v drtivé většině o témata coming outu, odlišnosti a nepřijetí. Pořady cílené přímo na gaye a lesby sice existovaly (jiné orientace či téma genderu nebylo zastoupeno prakticky vůbec), bylo jich ale velmi málo a jejich obsah byl často velmi explicitní, a nebyly tedy pro mládež vhodné. Přesto dospívající queer mládež každý pořad vymykající se heteronormativním standardům vyhledávala a hltala. To převážně mezi mladými homosexuálními a bisexuálními chlapci často vedlo k přehnanému sexualizování sebe sama. Absence vzorů bez těžkého osudu jako by neexistovala a v mladých, kteří se zrovna hledají, mohou podobné příběhy vyvolávat pocit, že život odlišující se od běžných norem bude už vždy složitý.

Vzory v podobě fiktivních hrdinů mohou být v počátcích sebepoznávání klíčové.
Fotografie: Sharon McCutcheon

V nově vznikajících seriálech, především z dílny Netflix a HBO Max, se objevují postavy, jejichž orientace či gender není jejich hlavním charakteristickým rysem, ale přesto o nich tuto informaci divák ví, a může se tak s postavou případně ztotožnit. Někdy se jedná o běžné seriály pro mládež, které nejsou přímo cílené na queer mládež, jindy jde o produkci cílenou přímo na LGBTQIA+ komunitu. Tam je pak heterosexuální cisgender mezi hlavními postavami často výjimkou. Příkladem může být třeba loni vydaný seriál Generation na HBO Max, či nedávno zveřejněný seriál Heartstopper z dílny Netflixu. Druhý zmíněný pořad je pouze jednoduchý příběh bez složitějších vedlejších dějových linek, ve kterém se do sebe zamilují dva čtrnáctiletí chlapci. Seriál je obsahem a tématy přizpůsoben dětem v pubertálním věku a hlavní postavy mají za kamarádku například i transgender slečnu. Tato informace o ní je ovšem pouze jednou nenásilně zmíněna na začátku pořadu, a dále již sledujeme její přestup na dívčí školu, nová přátelství i lásku.

Přestože někdo může oponovat, že život není vždy jenom růžový a ani tento typ pořadů neodráží realitu, vliv na psychiku dospívajících, kteří mají pocit, že mezi ostatní nezapadají, může mít ohromný. A to úplně opačný než pořady, které vznikaly dříve. I ti, jenž se nenarodili v těle bílého cisgender heterosexuála, si zaslouží vidět někoho jako jsou oni v roli hlavní postavy a vědět, že i oni mají nárok na šťastný a jednoduchý život.

Autor: Lucie Kašpárková