Pokoušíme se ukazovat, jak moc ohebný popkulturní žánr je, říká organizátorka série multimediálních akcí Popinambury, Zdeňka Horváthová.

Popinambury je série multimediálních akcí zaměřující se na tematizaci jednotlivých popkulturních fenoménů. Akce spojující hudební, vizuální a performativní umění bude mít 11. listopadu již čtvrtý díl, zaměřující se na digitální, posthumanistický věk. Jak projekt vznikl a mnohé další nám prozradí v rozhovoru organizátorka a zakladatelka Popinambur, Zdeňka Horváthová.

Foto: Archiv Zdeňky Horváthové, akce Popinambury

Jak probíhal vznik Popinambury? Jaké byly motivace pro spuštění tohoto projektu?

Já si to musím trošku uspořádat v hlavě. On vlastně celý ten nápad vznikl se smrtí Sophie, skotské hudební producentky a tvůrkyně experimentálního popu. Mě a mého kamaráda Jáchyma, se kterým tvoříme DJ duo (vervain + juno ultra pozn. red.) její smrt velice zasáhla. Stalo se to v době karantény, kdy jsme se ještě docela báli vycházet. S Jáchymem jsme se proto nemohli ani vidět, a tak jsme si zavolali. Ten hovor měl zhruba tři hodiny a vlastně jsme celou dobu řešili, jak jsme z toho strašně nešťastní, a co bychom chtěli v našem životě udělat proto, abychom mohli Sophiinu památku adekvátně uctít. V prostorech Divadla Archa se již v minulosti děly série ryze hudebních akcí s bývalou provozní Niou, která milovala popovou hudbu, takže se na baru pořádaly napůl privátní akce, kde začínal náš milovaný DJ ŠatySVlečkou, který byl schopný hrát i osm hodin v kuse. V návaznosti na to jsem se rozhodla, že hned jak skončí karanténa, tak uspořádám podobnou akci. Chtěla jsem ale, aby se jednalo o Sophie tribute. Cílem bylo domluvit více DJs, kde bychom vystoupili i já s Jáchymem.

Řekli jsme si: „Pojďme udělat akci jako tribut pro Sophie, která nám jako hudební producentka změnila vnímání popový hudby a vlastně i hudby obecně.“ Pro mě to byla zásadní hudební producentka, která mi ukázala, jak je pop jako hudební žánr ohebný a že se s ním vlastně dá pracovat i jinak, na pomezí experimentální a elektronické hudby. Takže to bylo myšleno jako Sofie tribute a mělo to návaznost na tu sérii akcí, které se v Archa baru pravidelně konaly, s názvem Archa parties.

Jaká je tvoje spojitost s Divadlem Archa?

I když mi je 23 let, tak v Arše pracuju už šestým rokem. Začínala jsem v sedmnácti za barem, takže jsem byla u Archa parties nejblíž jak to šlo. Později jsem nastoupila na DAMU a začala jsem se pohybovat v divadelním prostředí. Shodou okolností se v Arše hledala nová produkční, takže jsem na tuhle pozici nastoupila. Bylo tak jednodušší domluvit vznik Popin s vedením Divadla, za což jsem všem doteď samozřejmě velmi vděčná.

Co se týče finanční stránky, vstupné na Popinambury je 150 Kč, pokryje to veškeré výdaje, případně z čeho ještě jsou akce financovány?

(smích) To rozhodně nepokryje, my se snažíme brát peníze všude kde to jde. Na minulou akci jsme měli naštěstí sponzora. Jelikož se ale jedná o novou sérii akcí, a navíc se toho v Praze děje opravdu hodně, tak se snažíme lidem nabídnout něco jiného. Něco, co není ve vyloženě klubovém prostředí. I z toho důvodu jsme přizpůsobili cenu za lístek. My si z toho i s produkčním týmem děláme srandu, že se jedná o nejlevnější párty široko daleko (smích). V podstatě se snažíme shánět finance kde to jde, přes různé sponzory, ale všichni s promotérstvím začínáme a máme v tom velké mezery.

Jak dlouho trvá příprava na akci velikosti Popinambury? Je to v rámci měsíců, týdnů?

Je to určitě v řádu několika měsíců. Jak jsem říkala, je to pro nás něco nového a ta práce začala být systematická až teď, když se vytvořil produkční tým, kde už nejsem naštěstí jenom já. Mám tak k dispozici i další lidi, kteří mi s projektem moc pomáhají, za což jsem velmi ráda. Řekla bych, že je to tak kolem tří měsíců příprav. S tím, že ze začátku vytváříme celý koncept akce a vymýšlíme, koho bychom rádi domluvili, čí díla, které bychom rádi vystavili, a jak by měla vypadat část performance. Poslední měsíc už se jedou přípravy naplno. Teď jsme ve fázi, kdy k akci řešíme něco úplně každý den.

Teď jsou na programu čtvrté Popinambury, na kterých vystoupí šest umělců/uměleckých skupin. Téma události je popkulturní fenomén zaměřující se na digitální, posthumanistický věk, rozhraní mezi virtualitou a realitou, řádem a rozpadem. To zní poněkud vágně, co si pod tím může potenciální účastník akce představit?

Nám jde zejména o to, aby vždy šlo o hodně širší téma, které pokryje spoustu dalších věcí. V případě minulého tématu „fenomén camp“ to byl promítaný film Ryana Trecartina Center Jenny, ohlédnutí za Met gala, zkoumání fashion, RuPaul’s drag race, na němž se ukazovaly i jeho negativný stránky, vogueing… Chceme prostě ukázat jednotlivé fenomény z různých a občas i totálně odlišných úhlů. My se vlastně ani nepokoušíme dělat akce, se kterými by souběžně vycházely různé teoretické eseje. Spíš chceme ukázat, jak jednotlivé fenomény s popkulturou komunikují.

V rámci akcí je často skloňována Generace Z nebo také internetová generace. Čím bys řekla, že je tato věková skupina specifická a zejména, jak se tyto specifika promítají na hudbu či umění celkově?

Při hudbě se to dá dost dobře ukázat na Matějovi (Matěj Čech, pseudonym Mat213, jeden z vystupujících na nadcházejících Popinambury, pozn. red.), kde z jeho textů jsou ty specifika patrné. Potom se u dalších DJs jedná i o to, jakým způsobem například pracují s vkládáním TikTok trendů do svých setů, a to se nebavím jen o písních, ale i jak při hraní performujem…

Mluvili jsme o Matějovi, jaká byla zásadní podmínka pro výběr vystupujících? Měli jste nejdřív vybrané téma, a pak jste vybírali umělce, nebo opačně?

Nejdřív máme vybrané téma a podle toho vybíráme umělce. U Matěje je to podle mě jasný. Jak z vizuálů, tak z textů je poznat, že internet a digitální prostor jsou obecně pro jeho tvorbu důležitý. Na akci bude taky vystupovat DJ NOS z Whiskasu, který má ve srovnání s Matějem naprosto opačný přístup k hudební tvorbě. Oba ale do koncepce skvěle sednou a hrozně se na ně těším.

Mluvili jsme také o warm-upu, který se uskutečnil 14.10.2022. Plánujete před každými Popinambury dělat warm-upy?

Do budoucna asi ano. Akorát se budeme pokoušet k warm-upu přistupovat trošku jinak. Byly tam DJ sety, což bylo efektivní, ale zjistili jsme, že lidi mají daleko víc zájem o karaoke, které jsme přidaly pouze jako výplň času. Jak říkám, my jsme pořád projekt, který se začal pořádně rozjíždět až se třetí akcí, takže pořád zjišťujeme a objevujeme…

Co považuješ za největší problém procesu pořádání akce velikosti Popinambury?

Finance a taky rozhodně to, že jsme doteď neměli tak systematizovanou práci, což se teď pokoušíme změnit. Jsme také všichni studenti VŠ, máme více projektů, takže určitě časová vytíženost.

Stalo se vám někdy, že třeba vystupující na poslední chvíli zrušil svoji účast?

Nestalo, protože jsme do třetí akce vždycky bookovali kamarády. Pokoušeli jsme se to koncipovat hodně tak, že mělo jít o známější jména, ale zároveň jsme chtěli mít trochu pojištěné, že se nám budou Popiny jednodušeji organizovat. Nadcházející akce bude první, kde budou vystupující i mimo náš blízký okruh přátel.

Hudební část festivalu je doprovázena projekcí živých vizuálů, durativní performancí studentů a studentek DAMU i výstavní sekcí umělecké tvorby. Co stojí za rozhodnutím rozšířit festival i mimo hudební složku a dle čeho byly vybírány další druhy umění?

Chtěli jsme tu akci mít multimediální. Jde nám ale hlavně o to, jak se může daný popkulturní fenomén projevovat ve vizuální složce skrze výstavy, jak to můžou performeři a performenky zakomponovat do performance, a jak se to může objevit v hudbě. Zároveň zmíněná multimedialita také do jisté míry navazuje na tradici Archa párty, protože se na baru vždy pracovalo se „scénografií“ a různými tématy. Jedno téma bylo například „Hospoda“, kdy jsme nahradili veškerý drahý alkohol za barem levným, lepili jsme všude odporný ubrusy od Braníku a postavili vedle baru hrací automat. Prostě rádi pracujem se změnou prostoru Archy a s využíváním jeho potenciálu.

Co považuješ za dlouhodobý cíl Popinambury, je ve vašem zájmu udržovat formát témat věnujících se vždy nějakému specifickému odvětví popkultury, nebo chcete časem oslovit i mainstreamové publikum?

Nám se upřímně líbí to, jak to je teď a chceme pokračovat v té již zavedené tradici. Máme už vybraná nějaké témata do budoucna, která bychom chtěli udělat. Ale teda snažíme se to dělat formou překvapení, nechceme říkat dopředu, o co půjde. Každopádně co bychom rádi zlepšili na Popinách je, aby každý člověk, co se podílí na této akci dostal nějaký honorář, protože všichni odvádí úplně skvělou práci a stráví nad tím hrozně moc času. Prozatím to všichni děláme s tím, že tu akci do jisté míry financujeme sami. I přesto, že tady máme skvělé zázemí od Archy a poskytují nám toho hrozně moc a jsme moc vděční, že to tady máme.

Rád bych se také zeptal na tebe, ty studuješ DAMU, ale působíš jako moderátorka proudového vysílání v Rádiu Wave a vystupuješ jako DJ pod pseudonymem vervain…

… no jako začátečnice (smích).

Ale už jsi vystupovala například v Praze či v Liberci…

… no, z nějakého podivného důvodu nás teď lidi hodně bookujou (smích).

Dalo by se říct, že se zájmově víc přikláníš k hudbě, než k divadlu?

To je velice správná otázka, protože jsem vlastně nikdy netíhla k tomu, abych byla profesionální DJkou. Je to pro mě věc, která hodně pramení z toho, že jsem vždycky poslouchala strašně moc hudby, začala jsem se pohybovat kolem lidí, kteří tu hudbu vytváří, nebo ji vydávají, či chodí na stejné hudební akce. Kvůli tomu se hudba stala výraznou součástí mého života, a teď i samozřejmě skrze práci v rádiu. Co mi ale hudba nemůže esteticky dát, toho se mi stále dostává díky divadlu. Začíná mě obecně čím dál víc bavit, když se tyto dvě média propojují. Začala jsem třeba více cenit pohybové a nonverbální divadlo, protože je to pro mě možnost, jak oboje propojit.

Je na české scéně nějaký umělec, kterého bys ráda získala jako vystupujícího na Popinambury?

Pro nás bylo už od druhé akce cílem získat Matěje, nebo teda Mat213, takže za to jsem moc ráda. Je hezký slyšet, že chce na naší akci vystoupit, že se na ni těší a mluví o ní hezky. Do budoucna máme nějaká jména v hlavě, ale necháme si to pro sebe.

Kdybys potkala člověka, který o Popinambury nikdy neslyšel, ani se v tomhle prostředí neorientuje, na co bys poukázala, aby návštěvu zvážil?

Je to vlastně hroznej bizár ty Popiny. Sem člověk přijde a najednou začne velké množství impulsů ze všech stran. Dostane se do situace, kdy přemýšlí, co se kolem něj děje, říká si: „panebože, já to nezvládám“, ale po chvilce se zklidní, začne vše vnímat a už je jen na něm, jestli bude každou část vnímat odděleně, nebo jako celek. Tady ten pocit je pro mě hrozně důležitý, co se týče Popinambur. Taková podivná roztěkanost. Myslím, že se to váže i k celé generaci Z – všechny ty různý podněty vycházející ze sledování krátkých videí na Tiktoku, všechno je krátký, úderný, ale velice invazivní. Ale ještě zpátky k otázce – my se snažíme ukázat, že pop není jenom o tom, že osm hodin v kuse hraje Shakira, Rihanna nebo Justin Timberlake. Pokoušíme se ukazovat, jak moc ohebná popkultura je. Nejenom v hudbě ale i ve vizuálním umění a na divadle. Takže jestli má člověk zájem vidět, co se s popkulturou vše dá dělat, ať se přijde podívat.

Zmínila jsi, že lidi chodí v kostýmech na akce, je většina lidí v kostýmech?

Člověk si vlastně může i kostým sám na místě vytvořit. Od druhé akce máme na Popinách kupu oblečení, buď z domova, nebo ze sekáčů a recyklujeme je vlastně na každou párty. Může se tady kdokoliv převlíknout a moje zkušenost je taková, že to většinou všichni udělají. Přijdou sem lidi ve streetwearových hadrech a po deseti minutách jsou v kostýmu se třpytkama. Ale samozřejmě nevytváříme na nikoho žádný tlak, je to tady totálně „safe space“. Ať si má na sobě každý co chce…

Můžou se fanoušci těšit na Popinambury v budoucnu i někde jinde po Praze či v jiném městě, nebo je to akce vyloženě vázaná na Divadlo Archa?

Popinambury jsou zatím vázány na Divadlo Archa, protože tady máme skvělé zázemí a fajn vztahy. Ale budoucnost je samozřejmě ve hvězdách. Není totiž žádné tajemství, že Divadlo Archa bude k 31. 12. 2023 ukončovat svoji činnost. Určitě ale máme v plánu s Popinama pokračovat. Je to akce, která nás stále baví a dává nám smysl. Do prosince 2023 budou určitě akce v Divadle Archa, poté uvidíme co dál.

Pořadově nás čekají čtvrté Popinambury, zhruba rok potom, co proběhly první, plánujete pokračovat v podobných intervalech?

Chceme dělat jednu akci za tři měsíce s tím, že přes letní prázdniny je delší pauza. Přes léto chce být většina lidí venku a nikomu se moc nechce schovávat v podzemí, čemuž rozumím. Důvodem tohoto intervalu je, že přípravy jsou vlastně docela náročné. Hlavně to držet pohromadě, aby ta dramaturgie dávala pořád smysl.

Na závěr, máš nějakou vtipnou historku z akce, či z průběhu organizace?

Asi si úplně nevzpomenu, ale je třeba hrozně vtipný ten proces, jak probíhá současná organizace čtvrtých Popinambur. Už máme zažitý produkční tým, komunikujeme na Slacku, abychom neměli furt zaspamovaný messenger. Slack by se dal proto považovat za záchranu našeho projektu. Máme ale i messenger produkční skupiny, kde řešíme 90 % času věci, který se vůbec nevztahujou k Popinám. Když máme potom schůzky, tak víme, že si musíme udělat čas na šest hodin minimálně, protože čtyři a půl hodiny se řeší drby a hodina a půl samotná akce (smích).

Autor: Pavel Bartoš

Advertisement