Myslím si, že rodičovskou dovolenou zvládám na jedničku, říká tatínek tříměsíční dcery Emmy

Třiatřicetiletý Marek z Brna se před třemi měsíci stal poprvé tatínkem a vyzkoušel si, jaké to je být otcem na rodičovské dovolené. Jeho přítelkyně Helena odešla do práce, když bylo jejich dcerce Emmě šest týdnů a Marek tak po dobu, kdy je Helena v práci, pečuje o dcerku převážně sám, někdy mu vypomůže rodina.

Ilustrační foto. Zdroj: Pixabay

Marku, to, že na rodičovskou s dcerkou půjdeš ty, a ne tvoje žena, jste plánovali už před manželčiným těhotenstvím, nebo jste se rozhodli spontánně podle situace?

My to tak plánovali už před tím, než Helena vůbec otěhotněla, věděli jsme od začátku, že pokud jednou budeme mít dítě, tak s ním doma budu zůstávat já.

A co byl u vás hlavní důvod k tomu, že jsi na rodičovské dovolené ty?

Finance. Moje žena má skoro trojnásobně vyšší plat než já, jakožto automechanik si zase tolik nevydělám, zatímco Helenka, která je advokátka, bere moc hezké peníze. Navíc se jedná o práci, kterou mohla v pohodě dělat i jako těhotná a nastoupit znovu do práce byla schopná vlastně hned po ukončení šestinedělí, takže proto je u nás rodičovská vyřešená takto.

Takže v tom panovala shoda po celou dobu manželčina těhotenství i po něm? Nezměnila třeba tvoje žena v průběhu názor?

Ne, Helena není z těch, které by se bály, že chlap péči o dítě nezvládne, navíc já jsem ze čtyř sourozenců, jsem nejstarší a o ty mladší jsem se v dětství a dospívání dost pomáhal starat, takže si myslím, že mám slušný základ. Takže ne, žádná změna názorů v těhotenství ani po porodu u nás neproběhla, zatím to funguje tak, jak jsme si to nastavili.

Pomáhá ti někdo s dcerkou? Když manželka odejde do práce, přijde třeba tvoje nebo její maminka nebo sourozenci, aby ti pomohli?

Samozřejmě, že se občas zastaví a přiloží ruku k dílu, ale to je myslím normální a dělo by se to, i kdyby byla doma s dcerou Helenka, rodina je prostě zvědavá na dcerku a pomáhá mi tak, že Helenčina maminka třeba navaří jídlo a doveze mi to, někdy vezme Emičku na chvíli v kočárku na procházku, případně se rodina zeptá, jestli něco nepotřebuji. Takže ano, pomáhá, ale nemyslím si, že mě mají za neschopného, prostě vidí, že máme malé miminko, takže se sami nabídnou, že vypomůžou.

Takže vaše rodina to věděla od začátku? Jak to vzali, líbilo se jim, nebo měl někdo problém s tím, že na rodičovskou půjdeš ty?

No, tady je to dost nejednoznačná odpověď. Moji rodiče i Helenky rodiče tím vlastně byli nadšení, že je to super nápad, že Helenka zůstane v práci a s dcerou budu doma já. Sice si ze mě občas dělali legraci, že se musím naučit vařit a převlékat malé miminko, ale jinak to vzali vážně dobře. Sourozenci už tolik ne, sestra to nechápe a s bratrem jsem se kvůli tomu dokonce pohádal, protože mi řekl, že jsem v jeho očích baba a že kvůli mně bude mít ostudu. Vlastně to naše rozhodnutí nepochopil dodnes, i když se na Emičku podívat přišel, tak mi řekl, že doufal, že nás tahle hloupost přejde a já se vrátím do práce k autům. Asi ani nevím, jestli mě to víc naštvalo, nebo zamrzelo.

A co třeba okolí, vaši kamarádi, v práci, jak to vzali tam?

Chlapi v práci si zpočátku mysleli, že to je vtip, nicméně po nějaké době to vzali a teď už je to naprosto v pohodě. Občas zavolají, zeptají se, jak mi to jde a tak. Myslím, že naši kamarádi jsou v s tím všichni v pohodě, největší problém je s tím u mě v rodině.

Marku, jaká je péče o dítě v porovnání s tím, jak sis to představoval v průběhu těhotenství manželky? Žádné komplikace nevidíš, nic tě nepřekvapilo?

To zase ne, jasně, že se občas objeví něco, co mě překvapí, nebo s čím si řeknu Helence o pomoc, zrovna včera jsem jí volal do práce, protože jsem zjevně koupil špatnou značku plen a nevěděl, jak vlastně funguje ten nový teploměr, když jsem měl dceři změřit teplotu, nicméně jsou to spíš takové drobnosti, ne že bych si vyloženě nevěděl rady a nezvládal to. Helena je navíc na telefonu, takže když zrovna nemluví s klientem, tak hned zavolá nebo aspoň napíše zprávu, aby mi poradila nebo se poptala, jak to jde. Myslím si, že to zvládám na jedničku a ona mě taky neustále chválí. Tak snad odvádím dobrou práci. Ale jasně, podle mě teď je to ještě lehké, ale jak bude Emma vyrůstat, tak čekám větší výzvy.

Na to jsem se chtěla zeptat, jak dlouho plánuješ být s Emmou na rodičovské? Manželka tě střídat nebude?

Ne, zatím to máme nastavené tak, že budu s malou doba asi dva roky, pak bychom ji chtěli pomalu dát do školky a já se budu postupně vracet do práce, nejdřív asi jen na zkrácený úvazek. Počítáme s tím, že stejně bude první rok ve školce pořád nemocná, jak malé děti bývají, takže stejně bude víc doma než ve školce. Ale ne, manželka mě zatím vystřídat neplánuje, s Emmou bych měl být celou dobu já. Navíc uvidíme, s tím, jaká je teď situace ve školkách, nám ji ve dvou letech třeba ani nevezmou, nebo se nakonec my rozhodneme, že je na ni ještě brzy, tak třeba se do práce vrátím až po třech letech.

Jak vypadá váš běžný den?

Tohle je těžké, protože je každý den jiný. Emma je naštěstí dítě, které přes den dost spí, takže taková ta klasika, nakrmím ji, přebalím, pochovám, uspím, mezitím co spí, uklidím nebo s ní zajdu na nákup a vyvenčit psa. Vařit teda nevařím, to dělá manželka den předem, jinak si nic neplánuju a dělám, co je potřeba, podle situace. V noci se ve vstávání a krmení Emmy s manželkou nějak střídáme, ať se oba aspoň trochu prospíme.

Je něco, co tě na rodičovství překvapilo?

Asi to, jak moc často mají mimina hlad. Nevěděl jsem, že budu chystat mléko skoro co hodinu a že mají takhle malé děti neustále hlad. Taky jak dlouho mi bude trvat jen obléct dceru do dupaček, obléknout mimino, když jdeme ven, je práce tak na dvacet minut. Jinak mě to překvapilo spíše asi kladně, nečekal jsem, že si to budu doma tak užívat. Ale neříkám, že třeba o víkendu nebo večer nevypadnu s kamarády na pivo nebo si popovídat na kafe, takže to si malou zase užívá manželka.

Plánujete třeba časem ještě děti, případně pokud ano, také s nimi budeš doma ty?

Tak samozřejmě, že jsme o tom už mluvili, ale zatím to spíše vypadá, že zůstane jen u Emmy, vždycky jsme si říkali, že chceme asi jen jedno. Třeba se to ale časem změní a budeme chtít ještě jedno, víc než dvě ale určitě ne. No a asi by to bylo zase takhle, manželka v práci a já doma.

Co víkendy, jak trávíte víkendy, když manželka není v práci?

No, to že Helenka není v práci fyzicky, ještě neznamená, že napracuje. Ona toho má dost i doma, pořád by měla být dostupná na mobilu, kontroluje e-maily, dělá smlouvy a něco hledá, takže i její víkendy a večery jsou dost pracovní. Ale snažíme se vyjet si někam na výlet, k rodině na oběd, nebo alespoň se třeba zajdeme ven projít s kočárkem. Ale manželka je prostě dost workoholička, takže ten mobil má v ruce pořád. Ale to jsem věděl od začátku, takže už jsem na to dávno zvyklý.

Co reakce okolí, když řekneš, že jsi doma v takhle malým miminkem ty? Třeba u doktora nebo někde, když se jdeš projít nebo něco zařizovat? Na dětská hřiště a herny je Emma ještě malá, ale už ses setkal s nějakou výraznější reakcí okolí?

No vlastně jo, dětská doktorka tím byla dost překvapená, prý žádného muže na rodičovské dovolené nezná a vyptávala se, jak to zvládám. Ale nějakou ošklivou nebo výraznou reakci jsem od nikoho takhle neznámého nezažil, podle mě je normální, že tatínek vezme dítě v kočárku ven nebo na nákup, nad tím se asi lidi nepozastavují. A ta doktorka taky nebyla nějak negativní, jen překvapená, vlastně mi přišla spíš celkem nadšená, jak se vyptávala.

Myslíš si, že to, že jsi doma s dcerkou ty, bude mít odraz na tvůj vztah k ní? Většinou přeci jen jsou malé děti víc s maminkou než tatínkem a ona je první, na koho se obrátí, když je něco trápí nebo bolí.

No, tohle byla vlastně jedna z věcí, které se manželka trochu obávala. Že já budu ten, za kým dcera přijde, když ji bude něco trápit, že k ní budu mít blíže než ona. Ale to je podle mě hloupost, myslím si, že pořád k nám bude mít k oběma tak nějak stejně blízko, vždyť manželku uvidí každý den po práci, pokud tedy nepojede na nějakou konferenci nebo pracovní cestu, ale to nebývá každý týden. Takže já se toho nebojím, manželka trochu ano.

Je něco, čeho se bojíš ty? Něčeho ve výchově, nějaké situace, co by mohla nastat, něco, na co se na rodičovské dovolené opravdu netěšíš?

Upřímně je, já úplně nesnáším dětská hřiště, to pokřikování, pocit, že mi dcera spadne z houpačky a ublíží si, že najde v pískovišti nějakou injekční stříkačku nebo ji tam pokouše pes. To jsem rovnou říkal manželce, že tam s ní bude chodit ona, chápu, že dítě potřebuje socializaci, ale snad to půjde i jinak. No a pak samozřejmě takové ty klasické situace, že si se mnou nějak ublíží, že ji neuhlídám, že prostě na chvíli z ní spustím oči a něco se stane. Já jsem v tomhle horší než manželka, asi právě proto, že jsem vyrůstal s mladšími sourozenci a neustále viděl nějaké vyražené zuby, boule nebo roztržené rty. Ona žádné sourozence nemá, takže tohohle byla ušetřená a nechápe, jak snadno děti padají nebo se perou.

Naopak, na co se nejvíc těšíš? Já se strašně těším na to, až bude dcera větší a budu ji učit nové věci. Teď ani tak nemyslím, že ji budu učit abecedu nebo zvířátka, ale prostě na všechny pokroky, které malé děti dělají, jak objevují svět a nasávají nové informace, takové ty v podstatě běžné, malé věci, ze kterých ale děláme haló, když si je děti osvojí, třeba jak řekne první slovo nebo udělá první kroky. V tomhle jsem rád, že u toho pravděpodobně budu spíše já než manželka, protože mi přijde, že tyhle věci většinou zažívají a oslavují spíše maminky, protože tatínkové jsou v práci a zmeškají to. Tohle jak jsem říkal Helence, tak to trochu nechápala, že je přece jedno, u koho řekne první slovo nebo udělá první krok, že je důležité to, že se to naučí, ale já to vidím jinak.

Znáš ještě nějakého muže na rodičovské dovolené, nebo máš kolem sebe s dětmi na rodičovské samé ženy?

Znám, kamarád to má právě podobně. Tedy u něj byla přítelkyně doma se synem až do doby, než měl syn rok, potom se vystřídali a od roku syna je doma kamarád. Tam to bylo taky z důvodů financí. Ale kamarád je doma už skoro rok a půl a zatím jsem asi neslyšel, že by si na to stěžoval. Prý mu to zpočátku přišlo trochu divné, ale že je to vlastně moc fajn být doma s dítětem, hrát a blbnout s ním. On mě vlastně trošku utvrdil v tom, abychom to taky tak udělali a že není třeba mít z toho strach, přece jenom dítě by vždy měli vychovávat oba rodiče. To, kdo je v práci a kdo na rodičovské dovolené, není zase až tak důležité, když se jinak na výchově a péči a všem okolo podílí oba, za tímhle si s manželkou oba stojíme.

Autor: Dominika Popková

Advertisement