Ukrajinští queer bojovníci za svobodu nebo Hlasy moskevských trans žen. Queer filmový festival Mezipatra letos prolamuje ledy

Queer filmový festival Mezipatra letos přináší na velká filmová plátna snímky s LGBT+ tématikou již po třiadvacáté. Čtrnáctidenní festival probíhá v Praze a v Brně. Kromě samotných filmů se mohou diváci těšit i na bohatý doprovodný program. Letošním tématem festivalu je Prolomit ledy.

Queer filmový festival Mezipatra se koná již po třiadvacáté. Foto: Mezipatra.cz

Kavárna Lucerna v Praze praská ve švech a všichni netrpělivě čekají na zahájení letošního dvacátého třetího ročníku queer filmového festivalu Mezipatra. „Letos prolamujeme ledy. My tedy prolamujeme ledy už tři a dvacet let. Hlavním cílem Mezipater je vzbuzovat diskuzi a nabízet prostor pro objevování genderových a sexuálních entit. A také abychom se cítili v pohodě a viděli krásné queer příběhy na velkém plátně,“ zahajuje první promítání před plným sálem Lucerny ředitel festivalu Pavel Bicek. „Ve stínu současných událostí bych rád připomněl, že queer film byl, je a stále bude ze své podstaty politickým médiem. Jako jeho diváci bychom měli myslet na svoje práva a na práva lidí kolem nás. Teď je víc než kdykoliv předtím důležité připomenout, že rovnoprávnost pro queer lidi v České republice neexistuje,“ dodává za bouřlivého potlesku Bicek. Nejen zahájení festivalu připomene nedávné události v Bratislavě, ale i každý snímek je uveden krátkým spotem na památku Matúša a Juraja.

Program nabízí přes sedmdesát filmových snímků s queer tématikou, které mohou diváci během jednoho týdne shlédnout na více než osmi místech v Praze. Týden na to se festival přesune do Brna, kde bude letos slavnostně zakončen, stejně jako v Praze, promítáním kultovního britského queer snímku Pride.

Slavnostní zahájení proběhlo v Lucerně. Foto: Archiv autorky

Na slavnostní zahájení festivalu navazuje izraelská satira Slušný občan o rasově motivované policejní brutalitě. Jeho příběh sleduje dosud harmonický vztah Bena a Raze, který je jedné noci narušen, když se Ben stane svědkem brutálního útoku příslušníka policie na černošského mladíka. Otřesený Ben se snaží vyrovnat s vinou, kterou nese za mladíkovu smrt, a zcela se odtrhává od reality. Jeho palčivá snaha o rozhřešení má však fatální dopady na jeho vztah s Razem. Snímek upozorňuje na předsudečné násilí vůči sexuálním, rasovým nebo jiným společenským skupinám. Předsudečné násilí vůči LGBT+ lidem je poslední týdny v souvislosti s nedávnými událostmi v Bratislavě ve společnosti diskutovaným tématem. Sexuální menšiny jako skupiny ohrožené předsudečným násilím totiž zatím nejsou explicitně v trestním zákoně specifikovány.

Pro LGBT+ komunitu je festival Mezipatra společně s Pridem jedna z mála queer akcí roku. Tomáš studuje filmovou vědu a na festival chodí poslední roky pravidelně. „Festival umožňuje široké veřejnosti seznámit se se zásadními díly Queer cinema a díky bohatému doprovodnému programu – přednášek, workshopů a besed – tato díla zasazuje do širšího společenského kontextu,“ komentuje Tomáš. O přínosu filmového festivalu s queer tématikou nemá pochyby. „Film vybízí k dialogu, napomáhá k porozumění queer problematice a obecně tématům zásadním pro LGBTQ+ lidi. Díky tomu přispívá k pochopení a toleranci ve společnosti,“ dodává Tomáš, který je zrovna na odchodu z promítání jednoho z filmů.

„Breaking the Ice“

To je anglický název nejen festivalu, ale i rakouského snímku Na tenkém ledě. Mladá profesionální hokejistka Mira se v něm snaží vyrovnat s odchodem svého bratra Paula a s dopady, které to má nejen na ni samotnou, ale i na její matku a děda, který trpí demencí. Ukazuje se, že zdánlivě drsná a tvrdá kapitánka hokejového týmu nedokáže vyjádřit své potřeby a mnoho zůstane až do samého konce příběhu nevyřčeno. Miřiny strasti postupně eskalují, když do týmu přichází nová hráčka Theresa. Ve filmu se střídají scény z drsné lední plochy a křehkého osobního života Miry.

Mira a Theresa ve filmu Na tenkém ledě. Foto: ČSFD.cz

Prostředí ženského ledního hokeje si režisérka Clara Stern vybrala pro jeho rychlost a také proto, že na rozdíl od jiných sportů, zde nejsou ženy objektivizovány. „Lední hokej mě uchvátil, protože je to odvážný sport. Také se mi líbí, že ženy mají stejné dresy jako muži a nenosí krátké sukně. Přesto působí sexy, ale není to proto, že by se odhalovaly, ale protože jsou silné,“ komentuje režisérka. „Natáčení na ledě bylo velmi náročné,“ směje se a k vybranému místu natáčení dodává: „Také byl problém se zvukem, protože v hale je ozvěna. Ale chtěla jsem, aby opravdu diváci měli možnost vidět Miru a Theresu na ledové ploše.

Ve snímku Na tenkém ledě vidíme nejen profesionální herce a herečky, ale i půlku rakouského národního hokejového týmu. „Všichni kromě Miry a Theresy jsou profesionální hokejistky. Hlavní protagonistky trénovaly celý rok a pak těsně před natáčením intenzivně minimálně hodinu denně, aby vydržely na ledě,“ vysvětluje Clara Stern.

Nejen dlouhé, ale i krátké

Na festivalu si přijdou na své i milovníci „kraťasů“. Nedělní blok krátkých filmů se souhrnným názvem Queer as Films Schools dává prostor mladým tvůrcům queer filmů. „Queer as Film Schools už má na Mezipatrech svoji tradici. Letos je tu program už počtvrté. První dva roky nesl blok název Queer as FAMU, ale poslední dva roky jsme ho přejmenovali na Queer as Film Schools,“ říká dobrovolnice, která uvádí během festivalů několik filmových snímků.

Diskuze s tvůrci studentských filmů. Foto: Archiv autorky

Nejdiskutovanějším snímkem je v pořadí třetí uvedený dvacetiminutový film s názvem Hlasy. Původem ruská režisérka Ekaterina Izmestyeva se v něm snaží zachytit každodenní problémy komunity trans žen v Moskvě. Dokument sleduje Vasilisu, která v Moskvě vede terapeutickou skupinu, kam chodí ženy procházející tranzicí. Cílem je formovat svůj původní mužský hlas tak, aby zněl více žensky. Dokument ukazuje, jaké komplexy mohou ženy procházející tranzicí ohledně hlasu mít. „Bojím se, že mě někdo osloví a já budu muset promluvit,“ říká jedna z členek skupiny Malvina. Natáčení snímku s queer tématikou nebylo v Putinově Rusku jednoduchým záměrem. Terapeutická skupina nikde veřejně nevystupuje, režisérka se k ní dostala přes své známé. „Bezpečnost bylo něco, o čem jsme hodně přemýšleli. Film nebyl promítán v Rusku a na internetu ho máme zaheslovaný tak, aby si ho mohli pustit jen ti, kteří od nás dostanou heslo. Před natáčením jsme protagonistky upozorňovali, že nám mohou říct jen to, co samy chtějí,“ dodává korežisér Pierre-Yves Dalka.

Slava Ukraini!

Duhová vlajka – symbol LGBT+. Foto: Archiv autorky

Letos unikátním festivalovým projektem je blok ukrajinských krátkých filmů Ukraine is Queer. Čtyři krátké snímky, dva natočené před ruskou invazí a dva během ní, vybral pro festival Mezipatra dramaturg Kyjevského mezinárodního filmového festivalu Molodist Bohdan Zhuk. „Nebylo jednoduché vybrat filmy, které by ukazovali různorodost ukrajinských queer filmů. Snažil jsem se tedy vybrat filmy, které by ukazovaly život queer lidí na Ukrajině před a během války,“ upřesňuje Bohdan Zhuk. Jednotlivé příběhy ukazují, jak svoji situaci vnímala queer komunita před válkou, a jak ji vnímá po jejím začátku. „Filmy natočené před okupací ukazují, že queer lidé se na Ukrajině potýkají se stejnými problémy jako queer lidé jinde ve světě. Nicméně po ruské invazi už jde jen o to nejzákladnější – přežít,“ dodává Zhuk.

Poslední promítaný krátký snímek s názvem Ukrajinští queer bojovníci svobodu zanechává v divácích mnoho emocí. Je složen z útržků rozhovorů s queer lidmi, kteří se přidali buď k ukrajinské armádě na frontě nebo k obraně jejich města. Mnoho z nich popisuje, jak poprvé vzali do ruky zbraň, jak poprvé viděli padat rakety na jejich domovy nebo jak se poprvé setkali se smrtí. „Chtěla jsem ukázat, že queer lidé také bojují za naši svobodu. Nebylo těžké sehnat lidi, kteří vystupují v tom filmu, ale bylo velmi těžké emocionálně zvládnout natáčení. Já jsem se ani dnes nedokázala na film podívat, musela jsem odejít,“ komentuje tvůrkyně filmu.

Solidarita s naší zemí je teď neméně zásadní, než byla v prvních měsících ruské invaze. Musíme být slyšet a je důležité abyste nás poslouchali, protože my máme co říct, a nikdo nám dlouho nenaslouchal.

Bohdan Zhuk

Fakt, že lidé v armádě veřejně vystoupili a přihlásili se k LGBT+ komunitě, změnilo podle Bohdana Zhuka vnímání queer lidí na Ukrajině. „Začaly se objevovat výroky jako ‚Když můžete pochodovat na Pridu, proč nepochodujete v armádě‘. Řada lidí v armádě se v návaznosti to vyoutovala – my přece už bojujeme, my už v té armádě jsme. Teď nedávno proběhlo několik průzkumů veřejného mínění a zjistilo se, že pro rovnoprávnost LGBT+ komunity na Ukrajině je vyšší procento lidí než před rokem,“ říká dramaturg festivalu Molodist. Na Ukrajině momentálně není možné uzavřít žádnou formu stejnopohlavního svazku.

Všichni ale mají naději, že příští rok prezident Zelenskyj a parlament registrované partnerství odhlasují. „Myslím si, že by to výrazně přispělo k tomu, že naše země udělá další krok ke svobodě a k nezávislosti,“ uzavírá a v sále se ozývá bouřlivé Slava Ukraini!

Autor/ka: Martina Robotková

Advertisement