HANDICAP VYKŘIČNÍKEM? ANO, ALE V JEHO VNÍMÁNÍ DO BUDOUCNA

Téma handicapovaných sportovců je stále i v dnešní době okrajovým tématem veřejnosti. Jejich příběhy jsou mnohdy až dechberoucí. U mnoha z nich slyšíte samozřejmě vrozené vady, kdy se s handicapem naučili žít již od narození. Pak tu ale máme ty, kterým osud nepřál a stačily pouze vteřiny během nehody, aby je život připoutal na vozíčky či je jinak výrazně poznamenal. Avšak para sport ani žití není jen o handicapu, hraje tu roli několik dalších aspektů, které veřejnost nevidí. 

Stolní tenis postižených tu s námi je již od roku 1955, to znamená šedesát sedm let. Je tomu tolik let od prvního kontaktu postižených se stolním tenisem, který se navíc uskutečnil u nás v tehdejším Československu. Od té doby se odvětví vyvíjelo do dnešní podoby, kde jako u jiných para sportů není pro všechny ideální. I přes to, že se jedná o třetí největší paralympijský sport, pohybuje se na spodních příčkách zájmu společnosti. Při pohledu na vozíčkáře se lidé dělí na dvě skupiny. Na tu empatickou, která obdivuje, jak se se svým osudem dokážou dotyční popasovat. Opačná strana je buď nevnímá nebo od nich odvrací zrak. 

Zasekli jsme se v čase

Člověk by řekl, že v roce 2022 se pohled na para sport posune dál a bude více publikován na podobné úrovni, jako je sport zdravých. Realita je ale smutná. Pokud se nejedná o akce roku jako Mistrovství světa, Evropy nebo paralympijské hry, nikde se o něm nemáme šanci dozvědět. Proč tomu tak je? Jsou snad postižení méněcenní a nepoučili jsme se z dob středověku? Postižený jedinec přeci nespadá do zapomnění, protože není ideální. 

Postižení nerozhoduje o osobnosti

Teorii černých děr přinesl například rovněž postižený astrofyzik Stephen Hawking a nic nemění na tom, jestli měl laterální sklerózu a byl upoután na vozík bez schopnosti mluvení a pohybu. Všichni před ním smekají, že dokázal něco, co zdravý jedinec ne. To samé z jiného směru. Všichni známe Supermana a právě jeho nejznámější představitel Christopher Reeve je modelovým příkladem toho, jak se může váš život změnit od samého začátku. Při pádu z koně a poranění krční páteře zůstal od krku dolů ochrnutý. Fanoušci ho znají ještě před nehodou, po nehodě se o něj přestali filmoví nadšenci zajímat a musel si najít jinou životní cestu, kterou pomohl nespočet dalším s podobným osudem – založil nadaci na výzkum nových metod léčby poranění páteře. Nehledě pak na ty, kteří kolem nás buďto denně projdou nebo je vídáme taktéž v médiích a mají také svůj handicap, o kterém ale nemluví a lidé na ně nahlíží hned jinak, protože nevědí.

Autor teorie černých děr a vesmírných zákonů, Stephen Hawking, kterému laterální sklerózu diagnostikovali ve již ve 26 letech

Cesta do reprezentace přes jednotlivé překážky

Stolní tenisté nejsou od těchto osudů, stejně jako další para sportovci, daleko. Cesta k reprezentaci za handicapované však není jednoduchá. Počínaje zdravotními kontrolami a vyšetřeními stavu postižení, po konzultacích s jednotlivými odborníky od ortopedů, fyzioterapeutů, neurochirurgů až po psychology. Bez těchto lidí by se totiž sportovec nemohl přesunout k českého klasifikátorovi, který na základě dokumentací od odborníků a své certifikace zařadí jedince do jedné z jedenácti klasifikačních tříd (TT). TT1-TT5 jsou sedící, TT6-TT10 stojící a skupina TT11 je vyčleněna pro mentálně postižené. Každá třída má své podmínky zařazení, které musí dle popsaných kroků doložit a splňovat. Jakmile je posuzovaný začleněn do jedné z kategorií, vyznívá to, že je proces u konce. Chyba. 

Je registrován pouze jako para sportovec u nás pro republikové účely. Nesmí však nastoupit v barvách státu i přes svoji výkonnost na světové scéně, než podstoupí tento celý proces ještě jednou u mezinárodních klasifikátorů vybraných Mezinárodní stolně tenisovou federací, která je více nežli důsledná a kolikrát se bohužel stane, že stanovisko českého klasifikátora znehodnotí či obrátí a sportovce zařadí do jiné třídy či ho dokonce vyřadí ze systému handicapovaných úplně. Ty, které tedy pak vidíme v médiích, jsou již vybraní handicapovaní sportovci, kteří si touto procedurou prošli minimálně jednou. 

U sedících je to jednodušší. Málokdy se stane, aby u nich byla klasifikace špatně provedená. U stojících je to opačně. Častěji se u nich vyskytuje špatně zařazená klasifikace, a tak někdy tituly vyhrají na Mistrovství republiky hráči, kterým kategorie nepatří či je světová klasifikace poté nezařadí.  Prvně je nutné projít českou klasifikací, od které se potom, pokud jsou ambice na reprezentaci, přesouvá hráč ke světové. Na letošním světovém okruhu v Ostravě mezinárodní klasifikátoři například překlasifikovali nové hráče jinak, než tomu bylo předtím u nás v republice.“ uvedl předseda para stolních tenistů České asociace stolního tenisu Jaroslav Hadrava.

Subjektivita synonymem klasifikace

Určitě, nebudu tvrdit, že to tak není, vždycky nějaké subjektivní hledisko bude. Připadá mi to jak u soudu. Na jedné straně obhájce, na druhé soudce a je to v podstatě hra. Jsou státy, které si na klasifikaci přizvou i své doktory, kteří jim jsou schopni i oponovat. My jsme toto neměli. V tomto směru se to teprve učíme. Je to další cíl, co do budoucna zlepšit.“ pokračuje Hadrava.

Že je klasifikace para sportovců náročná, není pochyb. Co je však ale k uvážení je, zda je její systém správně nastaven. Chybovat je lidské, ale rozhodně by se nemělo stávat, aby se státní klasifikace neshodovala s mezinárodní. Na systém klasifikací má Jaroslav Hadrava také svůj názor, který s ním jistě bude sdílet nespočet dalších zainteresovaných lidí.

Je rozhodně lepší mít u nás mezinárodního klasifikátora, který by uměl klasifikaci obhájit a prosadit pak také na mezinárodní úrovni. Ale není to jednoduché. Jedna věc je mít klasifikátora, druhá pak mít dobrého klasifikátora mezinárodně uznaného a třetím faktorem je pak mít kontakty do světa, aby nám tu klasifikaci uznali. Takovouto sílu mají tři až čtyři státy na světě. Bohužel i sem vstupuje politika. U některých našich hráčů, kdyby startovali například za Velkou Británii, tak by splňovali kategorii, jakou mají, u nás ji ale mají pro své postižení až moc těžkou. V podstatě je ze všech stran špatné všechno, ale vůbec nevím, jak to změnit. Vliv těch silných států je obrovský.

S handicapem proti zdravým

Zařazení do para sportu však neznamená, že nemůžete konkurovat zdravým hráčům a být na jejich úrovni, nebo i na lepší. Příkladem tomu je polská reprezentantka za para i zdravé Natálie Partyka. Narodila se bez pravého předloktí, čímž je ovlivněna stabilita i ostatní vjemy těla. I přes to se však dokázala vypracovat do pozice světové jedničky ve své klasifikační třídě TT10, na světovém žebříčku zdravých obsazovat 148. místo (ze 746 hráček) a loni kralovala v úspěšnosti v české ženské extralize. Nejen ona je tedy příkladem toho, že i přes postižení se člověk dokáže vyrovnat ostatním a nemusí si vyžadovat zvláštní podmínky zacházení. 

Natália Partyka je čtyřnásobnou vítěznou paralympiády a v české extralize žen loni vedla žebříček úspěšnosti všech hráček

Celý systém para sportu by si rozhodně zasloužil do budoucna větší pozornost a publicitu, čemuž může dopomoct jeho větší propagace. Veřejnost ho příjme, určitě i zásluhou větší mediální reklamy. Vnímání okolí jde ovšem ruku v ruce s fungováním samotného systému. Bez zlepšení jednoho nebude kvalitnější druhé. Navíc v dnešní moderní době se společnost umí rychle přizpůsobit novým technologiím a pravidlům žití, proč tomu tedy není s postiženými a jejich plnému zařazení a vnímání do éteru?

Aneta Kohlmannová

Advertisement