Dveře Divadla Archa se již počtvrté otevřely multimediální akci Popinambury

Generace Z, hojnost impulsů, posthumanistický, digitální věk vyobrazen skrze hudbu, živé vizuály, herectví i výtvarné obrazy. Takový byl pořadově čtvrtý díl série multimediálních akcí Popinambury, tentokrát s podnázvem Virtuální entropie, který se uskutečnil 11. listopadu, již tradičně v Divadle Archa. Hned šest hudebních umělců zde skrze svá vystoupení prezentovali svou dimenzi popkultury, mezi nimi poprvé i Mat213.

Přesto, že se událost konala v suterénu Divadla Archa, známky akce byly viditelné i před vstupem, kam chodili účastníci na čerstvý vzduch či na cigaretu. Po vstupu do Divadla Archa z pasáže a nákupu vstupenek se účastníci přesouvali po mohutném schodišti do spodních pater. První podzemní podlaží bylo určeno pro posezení a oddych se stoly a židlemi, druhé podzemní podlaží pak představovalo epicentrum celé zábavy. Zde si mohli návštěvníci odložit své věci v šatně, u které bylo také sezení a na široké chodbě se nacházelo hlavní, improvizované jeviště, příležitostně u baru. Popinambury zažily opět důstojnou návštěvnost, o čemž vypovídala nepřestávající fronta na občerstvení.

Mat213, ŠatySVlečkou, vervain + jono ultra, Nevinnost, DJ NOS a Chubasquero. Ačkoliv akce ryze hudební není, těmto zpěvákům a DJům patřila hlavní scéna, kde první vystoupil právě premiérový účastník multimediální události, Matěj Čech, vystupující pod pseudonymem Mat213. V hudební scéně rozhodně nejvíce etablovaný interpret zahájil své hudební číslo již ve 20:30, což bylo poněkud nepochopitelné rozhodnutí organizátorů akce, vzhledem k tomu, že není tradicí, aby hlavnímu umělci patřilo jeviště jako prvnímu. Jeho písničkářství informačního věku s vlivy rapu, dream popu, hyperpopu i klubové a taneční hudby tak sice přilákalo na parket početné publikum, to však mohlo být i větší, pokud by bylo jeho číslo zařazeno do pozdějšího programu. Jeho specifická a moderní verze popové hudby doprovázená místy až bizarním, ale zejména důmyslným textem byla hlavním bodem zájmu mnoha návštěvníků a nutno podotknout, že jeho vystoupení rozhodně nezklamalo.

V rámci vystoupení zazněly zejména skladby z lednového alba R/Interstreamin´, ve kterém interpret kombinuje atributy, které jsou příznačné pro generaci Z, s internetovou kulturou, hráčstvím a často tyto atributy zasazuje do historických motivů, které pak prezentuje ve skladbě zpívanou v češtině, pravidelně střídanou s anglickými frázemi. Nejvíce zřetelné je toto propojení konceptů například ve skladbě „Meč a sandály“, kterou s Matem213 v Popinambury zpívali na parketu pod jevištěm jeho nejvěrnější fanoušci: „Každej level koukám a fakt don´t know what to do. Jsem malej rytíř s Billa taškou, I don´t have a clue. Na zápěstí info o mně, jsem mimo a rude. Stejně mi zůstal meč, Billa taška a v ní loot.“  Největší ohlas mezi fanoušky ale přinesla nejpopulárnější písnička 7teen, kterou na Spotify, službě nabízející streamování či podcasting hudby slyšelo 17 866 lidí a která vyšla jako single bez alba. Skladba pojmenovaná po pražské tramvaji číslo 17 podtrhuje autorovu fascinaci hromadnou městskou dopravou, kde také velký počet jeho textů vzniká.

Po Matějovi Čechovi následovalo vystoupení DJe ŠatySVlečkou, který nahradil na jevišti Mata213 bez jakékoliv pauzy, či svého vlastního představení. Začátek jeho vystoupení tak nevyvolal výraznou pozornost a většina fanoušků po poslední písni Čecha dala přednost buďto občerstvení v podobě alkoholického nápoje, či dýchání a kouření na čerstvém vzduchu. Jeho remix známé popové hudby sloužil spíše jako doprovod konverzace skupinek, které se do tancování na parketu zapojily, až když ŠatySVlečkou přiblížil svůj hudební obsah blíže k technu.

V průběhu jeho vystoupení se dostali do září reflektorů i studenti a studentky DAMU se svojí durativní performancí. Zatímco umělecký výstup dvou performerů a dvou performerek neměl v Divadle Archa konkrétní místo, k přehlédnutí studenti DAMU nebyli. Jejich vystoupení spočívalo v celovečerním pochodu prostory vymezené události ve spodním prádle s průhlednými silonkami, nataženými přes horní část těla včetně obličeje. Jejich kroužení místnostmi by se dalo přirovnat k pohybu zombie, vzhledem k pomalému tempu kroku, nepřítomnému výrazu a jejich němosti. Tichost performerů byla překažena pouze tehdy, kdy se někteří účastníci akce ptali, co dělají, či jaký má jejich performance umělecký přesah. Po těchto dotazech však vystupující reagovali pouze v náhodných zvucích a beze slov, tudíž význam jejich vystoupení zůstal pro některé účastníky akce zahalen tajemstvím, stejně jako jejich tělo bylo zahaleno silonky.

Silonové punčochy si performeři v průběhu večera vycpávali různými druhy oblečení, či jinými předměty, jako třeba houby do sprchy či na mytí nádobí. Zdánlivým vrcholem této performance byla událost v prvním podzemním patře během vystoupení třetího interpreta večera. Performeři se silonkami vycpanými různými předměty přinesli mezi stoly a židle LCD televizi, kterou pak před menším publikem rozbíjeli páčidlem a kladivem. Význam této části vystoupení byl účastníkům včetně mě stejně jasný, jako jejich celková působnost v průběhu večera.

Od půl jedenácté přišel čas na další DJe, konkrétně se o zábavu staralo duo Vervain + Jono Turbo, poté Nevinnost, DJ NOS a Chubasquero. Jejich vlastní pojetí popové hudby přemluvilo mnoho návštěvníků k bujarému tancování na parketu, které pokračovalo až dlouho do noci. Neopomenout je potřeba také možnost vylepšit svoji vizáž, což bylo návštěvníkům umožněno jak díky štendru s oblečením, tak pomocí různých třpytek nebo barev, které organizátoři nabízeli.

Z celkové prezentace multimediální akce i z rozhovoru s organizátory Popinambury bylo patrné, že je vybíráno vždy širší téma, které pokryje více specifik. Minulé Popinambury měly témata, na která byla jednodušší celistvá úprava prostor i lépe viditelná tematizace obsahu, hostů a druhu zábavy. Tyto témata, konkrétně „Letní dovolená“ a „Hospoda“, tak vyústila v kompaktnější prezentaci celé akce. Směr, kterým se tato série multimediálních akcí vydala, spočívá v uskutečňování témat, která jsou složitější na určité škatulkování, jeví se i samotný problém představení si pod tématy třetích a čtvrtých Popinambury, jmény „Fenomén Camp“ a „Virtuální Entropie“ konkrétní obrázek či vizuální představu pojmu. Tato skutečnost tak vedla k podobě interiéru i celému programu vycházející ze subjektivní představy organizátorů, což ve výsledku skončilo u tematicky neucelené akce.

Druhým dechem je nutno dodat, že výsledná podoba společenské události nijak nepokazila úspěšnost celé akce, která by se dala považovat dle vyjádření návštěvníků i jejich celkového počtu jako za podařenou. Problematika tak nastávala zejména u hledání významu některých aspektů v programu či v celkové podobě interiéru, a to jak při durativním vystoupení studentů DAMU, zejména pak rozbíjením LCD televize páčidlem a kladivem, dekoraci na baru skládající se z plastových dinosaurů, tak u výtvarných děl nacházejících se v prvním podzemním patře a dalších výzdob.

Autor: Pavel Bartoš

Advertisement