Možnost, že by se u nás mohlo stát to, co v Bratislavě není vyloučena. Nestačí jenom slova soustrasti, říká právnička Lucia Zachariášová

Lucia Zachariášová pracovala v minulosti na Úřadu vlády České republiky a na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Podílela se mimo jiné na vládní strategii pro rovnost mužů a žen na léta 2014-2020. V současnosti je předsedkyní Výboru pro práva LGBTI+ lidí a pracuje na nové vládní strategii odstraňování právních a sociálních bariér života LGBT+ lidí v Česku. Jak se jednotlivé cíle vládní strategie dostanou do praxe? A jak ochráníme LGBT+ lidi v Česku před útoky z nenávisti?

Lucia Zachariášová je právničkou v iniciativě Jsme fér. Zdroj: iDnes.cz

Myslíte, že říjnová událost, kdy došlo ke střelbě u gay baru Tepláreň v Bratislavě, něco výrazně změní? Ať už u nás nebo na Slovensku.

Já věřím, že v důsledku této otřesné události v Bratislavě se pozornost obrátila k právům LGBT+ lidí. To, že se útok stal, je důležité pro veřejnou debatu. Doufám, že to politickou reprezentaci, ať už u nás nebo na Slovensku, nenechá chladnou, a že pochopí, že je potřeba od slov přejít k reálným činům. Politická reprezentace napříč politickým spektrem už nemůže zavírat před těmito problémy oči.

V reakci na tento útok u nás vznikla výzva Společně proti nenávisti. V minulých týdnech jste jednala se členy vlády, jaká byla jejich reakce?

Výzva Společně proti nenávisti zareagovala na teroristický útok, který se stal na Slovensku. Ale i LGBT+ lidé v Česku jsou jím hluboce otřeseni. Možnost, že by se u nás mohlo stát to, co v Bratislavě, není vyloučena. V současné době se ne úplně ideální přístup k LGBT+ lidem ve veřejném prostoru, k jejich rodinám a dětem, může kultivovat mnoha různými způsoby. Jednak veřejnou debatou v médiích, jednak na sociálních sítích, ale také vyjádřeními politické reprezentace a jejich konkrétními kroky. V okamžiku, kdy došlo k teroristickému útoku, špičky politické reprezentace vyjádřily soustrast a útok odsoudily. Od roku 2006, kdy byl v ČR přijat zákon o registrovaném partnerstvím, se ve vztahu k právům LGBT+ lidí nic legislativně neodehrálo.

Čeho chtějí neziskové organizace touto výzvou dosáhnout?

My touto výzvou říkáme, že nestačí pouze slova soustrasti, ale je potřeba přijmout konkrétní kroky, abychom si i v české společnosti řekli, že LGBT+ lidi respektujeme a společnosti dali jasně najevo, že útoky podobné tomu bratislavskému, anebo i jiné předsudečné útoky vůči LGBT+ lidem, které zrovna nemusí skončit takto tragicky, nebudeme tolerovat.

Jedním z cílů výzvy, a nyní i velmi diskutovaným právě kvůli útoku v Bratislavě, je zahrnout předsudečné trestné činy motivované sexuální orientací a genderovou identitou do trestního zákoníku. Jaká je současná právní úprava a co by se změnilo?

V tuto chvíli v trestním zákoníku máme explicitně specifikovány určité skupiny, které požívají zvýšenou právní ochranu, dojde-li k předsudečnému trestnému činu nebo předsudečnému násilí. Jde například o skupiny určitého náboženského vyznání nebo politického přesvědčení. Když je útok spáchán s nějakou předsudečnou pohnutkou, jedná se tak o závažnější trestný čin. LGBT+ lidé tam nejsou explicitně zahrnuti. Podle statistik se ale ukazuje, že v důsledku toho je ochrana nižší a udělují se nižší tresty. Změna je požadována proto, že zaprvé je nutné si uvědomit, že zde předsudečná trestná činnost vůči LGBT+ lidem existuje a my si ji uvědomujeme. Zadruhé musíme být schopni se tím následně zabývat a mít nástroj, se kterým může pracovat policie a soud. V tom vidím největší přínos této změny.

Věříte, že to povede ke snížení nenávistných útoků na queer lidi? Odpůrci tvrdí, že „Přísnější tresty extremisty ke změně chování nepovedou.

Já si myslím, že je ošemetné říci, jestli se počet útoků zvýší nebo sníží. Podle toho, co jsme schopni rozpoznat, těch útoků dnes není moc. Ale to může mít spoustu důvodů. Chci říct, že i kdyby se zvýšil počet nahlášení předsudečné trestné činnosti na policii, tak to může být pozitivní. Znamená to totiž, že lidé více důvěřují policii a obracejí se na ni s tím, že se jim něco takového stalo. Momentálně je problém, že tuto trestnou činnost lidé téměř vůbec nenahlašují. Často se tak stane proto, aby se oběť vyhnula druhotné viktimizaci, nebo protože má pocit, že to není tak závažné nebo se jí to nechce řešit.

Zároveň nejde říct, že by se někdo rozhodl, že připravovaný útok nespáchá, protože by dostal přísnější trest. Spíše si myslím, že zvýšená ochrana ohrožené skupiny lidí je v zájmu společnosti. Musíme chránit základy naší lidskosti, které chceme zachovávat a nejlépe také rozvíjet.

Nemyslíte, že přijetí tohoto opatření podpoří ve společnosti narativ, který často razí odpůrci, že queer lidé chtějí být privilegovaná skupina a musí být „speciálně“ chráněna?

Nejde o nějaké privilegium. Jak už jsem řekla, trestní zákon zná specifické skupiny obětí, které požívají vyšší ochranu. Jde například o politiky a političky. I LGBT+ lidé jsou zranitelnější, a proto jejich větší ochranou pouze vyrovnáváme současný nerovný stav. Slovensko nám to ukázalo, LGBT+ lidé nemohou za to, že někdo chce spáchat trestný čin, protože má pocit, že musí vraždit gaye a lesby. Fakt, že jste se narodila jako gay nebo lesba není vaše vina. LGBT+ lidé jsou oběti a naše pozornost musí být zaměřena na eventuální pachatele. V okamžiku, kdy tady předsudečná trestná činnost z této pohnutky páchána je, měla by být rozpoznána a měli bychom s ní pracovat. Nemůžeme před ní zavírat oči.

Momentálně jste předsedkyní Výboru pro práva LGBTI+ lidí, s ním souvisí i nově vzniklá vládní strategie, kterou Výbor navrhl. Jak se vůbec jednotlivé cíle vládní strategie stanou skutečností?

Vládní strategie je dokument, který začal tým expertů a expertek z Výboru zpracovávat zhruba před rokem a půl, a zatím je jen v návrhu. Je koncipována jako soubor legislativních a nelegislativních opatření. V okamžiku jejího schválení vláda tato opatření zadá jednotlivým ministerstvům s konkrétním termínem plnění. Do praxe se pak uvádí tak, že ministerstva jednotlivé úkoly určitým způsobem naplňují. Samozřejmě záleží na tom, jak je konkrétní úkol formulován, a jak se k němu konkrétní resort postaví.

Jaké prostředky má Výbor k jejich prosazení?

Strategie obsahuje i kontrolní mechanismus, ale není možné, aby poradní orgán nebo Rada vlády pro lidská práva, pod níž Výbor spadá, udělovali sankce za to, že resort úkol nesplní. Jedná se spíše o expertní posouzení toho, jak se daný resort se zadaným úkolem popasoval, a jestli byl splněn dostatečně.

Legislativní změny mi přijdou jasné, ale jak se naplňují cíle jako například destigmatizace LGBT+ lidí na pracovišti?

Když se řekne destigmatizujte LGBT+ lidi na pracovišti, devadesát devět procent lidí na ministerstvech netuší, co si má představit. Ve vládní strategii jsou navrženy konkrétní kroky. V první řadě by se lidé ve státní službě měli vzdělávat ohledně nediskriminujícího a rovného přístupu k LGBT+ lidem. Můžeme mluvit o tom, co obnáší být gay nebo lesba na pracovišti, a jak se to může odrážet v pracovním kolektivu, v pracovním výkonu apod.

Další cestou je například zakládání tzv. zaměstnaneckých skupin. Tento model se uplatňuje v soukromém sektoru. Na pracovišti vznikne, nejlépe s podporou vedení, zaměstnanecká skupina, která tato konkrétní témata řeší, určitým způsobem se k nim staví a navrhuje u daného zaměstnavatele zlepšení. Jako člověk, který má zkušenosti z Úřadu vlády a z Ministerstva práce a sociálních věcí vím, že je ve strategických dokumentech užitečné co nejpřesněji specifikovat, jaké kroky je potřeba udělat k naplnění jednotlivých cílů. Pak je všem jasné, co přesně se má stát a v jakém termínu.

Hlavním cílem je prosadit manželství pro všechny páry, jaké hlavní právní rozdíly jsou mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím?

Rozdíl mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím je propastný. Více než sto zákonů obsahuje nějaké odlišnosti. Manželství nabízí velkou spoustu benefitů, co se týče majetkových práv. Například v registrovaném partnerství nevzniká společné jmění manželů. Zároveň, a to je zásadní, zde nejsou obsažena společná rodičovská práva. V České republice dnes žijí stejnopohlavní páry s dětmi a podle českého práva nemohou být obě maminky nebo oba tatínci rodiči. Já sama mám s mým mužem děti a nedokážu si představit, že by neměly jistotu dvou rodičů. Děti, které vyrůstají v gay nebo lesbickém páru tuto jistotu nemají. V neposlední řadě je tu rovina symbolická. Název registrované partnerství je sám o sobě nedůstojný. Zároveň manželství má ve společnosti určitou hodnotu.

Gayové a lesby jsou lidé jako každý jiný, platí daně a podílejí se stejnou měrou na chodu společnosti. Není tedy důvod, aby jejich láska a vztahy nebyly v manželství uznány.

Lucia Zachariášová

Zhruba šedesát pět procent české společnosti podporuje možnost sňatku pro všechny páry, proč se ale zatím nepodařilo manželství pro všechny prosadit?

Ukazuje se, že politická reprezentace je konzervativnější než česká veřejnost. Přijde mi, že Češi a Česky jsou tolerantní a neměli by potřebu toto téma extra řešit. Naproti tomu politická reprezentace je, myslím, trochu zdrženlivější. Možná je to tím, že široká debata, která se kolem manželství pro všechny vede, je pro politiky významná. Nebo si myslí, že je jejich voličstvo konzervativnější, než ve skutečnosti je. Nikde na světě se ale nestalo, že by se po přijetí manželství pro všechny páry od daného politika odvrátilo voličstvo nebo mu to nějak zásadním způsobem odebralo politické body.

Toto téma by nemělo rozdělovat společnost, ale přesto je častým tématem politických bojů. Proč tomu tak je? Pomáhá politizace queer komunitě?

Souhlasím, že je úplně zbytečné na tomto tématu rozdělovat společnost. My vždycky říkáme, že manželství pro všechny páry naopak společnost spojuje. Nyní máme rozdělenou společnost – na ty, kdo mohou vstoupit do manželství a na ty, kteří mohou vstoupit do nevyhovující ohrádky jménem registrované partnerství. Rozhodně není správné, aby zde gayové a lesby figurovali jako rukojmí jiných zájmů. Zároveň si myslím, že bez toho, aniž bychom z manželství pro všechny páry udělali politické téma, se zákony nemají šanci měnit. Mimochodem je zajímavé, že po schválení manželství pro všechny v různých jiných zemích na světě, se podpora institutu manželství se ve společnosti zvýšila. Je důležité komunikovat toto téma s politiky, protože oni jsou ti, kteří mohou měnit zákony. Ale rozhodně nevedeme žádnou kulturní válku, chceme pouze narovnat dosavadní nerovný stav.

Musí změně nutně předcházet změna nálady ve společnosti?

Nutně nemusí, ale pak je otázka, jak bude konkrétní změna veřejností akceptována. Debatu o narovnání práv LGBT+ lidí u nás vedeme už velmi dlouho. Téma manželství pro všechny rozvíjí inciativa Jsme fér minimálně pět let. Avšak diskuze ohledně vstupu LGBT+ lidí do manželství probíhala už v devadesátých letech. Není to tak, že bychom přicházeli se zbrusu novými požadavky. Šedesát pět procent české veřejnosti podporuje manželství pro všechny. V okamžiku, kdy se schvaloval například zákon o zákazu kouření, byla podpora veřejnosti mnohem nižší. A přesto si nyní v Česku v restauraci cigaretu nezapálíte.

Budou moci v horizontu pěti let dle vašeho názoru stejnopohlavní páry uzavřít manželství?

Věřím, že ano. Uděláme pro to všechno, co budeme moci.

Autor/ka: Martina Robotková