Irah Kučerová je odbornicí na ekonomický rozměr mezinárodních vztahů, na evropskou ekonomickou integraci, ale také na globální problémy světové ekonomiky. Již přes 20 let působí na katedře mezinárodních vztahů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. V rozhovoru zodpověděla otázky týkající se neplnění maastrichtských kritérií Českou republikou, euroskepticismu, a došlo i na vizi budoucnosti českého exportu.
Současná situace je zcela mimořádná
Česká republika už v letošním roce nesplňuje žádné kritérium pro přijetí eura. Co to pro nás v této situaci znamená?
Je to něco zcela mimořádného. Pokud to vezmeme popořadě, první kritérium je inflace. V současné době máme osmou nejvyšší inflaci v Evropské unii. Všechny země se pohybují ve dvouciferných číslech, vyjma Portugalska, které má 9.9 %. Ale i Německo má desetiprocentní inflaci. Takže ano, našich současných patnáct je hrozných, ale vzhledem k tomu, že Česko bylo po stránce cenové stability i v době transformace premiantem, věřím tomu, že se inflace zvládne.
A ostatní maastrichtská kritéria?
Úrokové sazby máme také vyšší, než je průměr. To je z toho důvodu, že se snaží centrální banka krotit inflaci. Jde o dočasný nástroj, který by měl vymizet. Dlouhodobé nebo střednědobé úrokové míry určitě klesnou. Co se týče deficitu státního rozpočtu, pohybujeme se okolo 5.9 (pozn. deficit veřejného rozpočtu dle maastrichtských konvergenčních kritérií musí být menší než 3 %). Ani to není ideální. Ale spíš mě překvapuje projekce, která je velmi realistická, že v následujících letech zůstane tendence stejná. Jde o dost velký deficit. Chápu, že doznívá pandemická krize. Současná vláda, ačkoliv dělá chyby, zdědila obrovský dluh od předcházející vlády.
Proč se státní dluh nachází v takovém deficitu?
Určitě je jedním z důvodů i zmíněná pandemie, protože došlo na mimořádné výdaje. Jak stimulačního, tak vyrovnávacího typu. Pro jednotlivce šlo o mimořádné sociální dávky, pro firmy o různé druhy pomoci. Pak také emise státních dluhopisů, což teď sice přináší peníze do státní pokladny, ale v horizontu pěti let to budou muset splácet. Tam je možná zaděláno na další schodek rozpočtu. Dalším důvodem jsou lockdowny, všechny státy byly konfrontovány s výpadkem daňových příjmů. Zavřené podniky, omezená spotřeba lidí, což mělo dopad na daň z přidané hodnoty. Ani zrušení superhrubé mzdy nepovažuji za šťastné rozhodnutí – přišlo to v nevhodnou dobu.
Jak vypadá konvergenční program České republiky?
Původní předpoklad nárůstu v dubnu letošního roku byl na 43 %, maximálně 55 %. To, že to vyskočilo přes 70 % je naprosto abnormální. Takže neplníme žádné maastrichtské kritérium, což považuji za tragédii. Ale jsou pro to objektivní důvody.
„Energetická krize se prohloubila právě nejednotností členské základny a neochotou se dohodnout na opatřeních.“
Irah Kučerová
Jak velkou roli hrála energetická krize?
Role energetické krize je především v míře inflace zásadní. Důvody jsou nejen cenové, ale i behaviorální. Vypukla válka, a ještě pořád tekla ropa, proudil plyn, ale najednou nastala panika na komoditních trzích, došlo k výkyvu cen, státy se snažily předzásobit. Zpočátku, i v rámci Evropské unie, byla konkurence, když se členské státy snažily zajistit samy. Myslím si, že se energetická krize prohloubila právě nejednotností členské základny a neochotou se dohodnout na opatřeních. Nejistota v ekonomice se vždy projevuje cenovými, případně měnovými výkyvy.
Česká národní banka dlouhodobě nedoporočuje, aby Česko euro přijalo. Je to podle vás správně?
Myslím si, že to není správně. Česká národní banka se jednoznačně bojí ztratit suverenitu nad měnovou politikou. Tím, že jsme součástí vnitřního trhu Evropské unie, není Česká národní banka v současné době plně suverénní. Ano, pokud bychom přijali euro, tak by přišli o většinu své moci. Ale já bych se zabývala spíš otázkou, proč by to bylo špatně. Je to možná dobře pro ně, osobnostně, ale v okamžiku, kdy může centrální banka manipulovat měnovým kurzem a činit tak ve prospěch části firemního spektra, kterými jsou exportéři, poškozuje zbytek ekonomických subjektů. V okamžiku, kdy bychom byli členy eurozóny, muselo by individualistické tažení zmizet.
Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová považuje rok 2030 za realistický termín pro přijetí eura. Je tomu opravdu tak?
Já si netroufám žádný rok říct. Faktem je, že rok 2030 je natolik vzdálený, že pokud bychom se rozhodli, tak by šlo o nejbližší možný termín. Rozhodně ne dřív. Ale – a to je velké ale – otázka, zda přijmout euro, není ekonomická, ale politická. Je to politický proces, a tomu současná situace nenahrává. Pětikoalice se nemůže shodnout, a ani euro prosadit nechce.
Českému euroskepticismu nepřispěl jen Václav Klaus
Jak moc přispěl Václav Klaus k českému euroskepticismu?
Existovala mnohaletá masáž ze strany hlavně Václava Klause, ale nejenom jeho, o tom, jak je euro škodlivé, jak dojde ke ztrátě národní suverenity. Ne měnová suverenita, ale Václav Klaus to opravdu rozváděl do roviny národní suverenity. To na řadu lidí, kteří tomu ze své podstaty nerozumí, protože nevidí do integrační a monetární sféry, zafungovalo. Proto na debatu o euru není v Česku prostor.
Považujete názory nejen euroskeptického Tomia Okamury za nebezpečné?
Musíme si uvědomit, že čeští občané se skládají z různých sociálních vrstev, žijících v různých podmínkách, což vede k diferenciaci názorů. Nebo jsou náchylnější na jednoduše sdělovaná fakta. Co si budeme namlouvat, Okamura je báječný speaker. Babiše za nebezpečného nepovažuji, nebude radikalizovat a mobilizovat lidi. Ale u Tomia Okamury je to velmi pravděpodobné. Vzpomeňme si na prvního českého teroristu, který kácel stromy a bojoval proti islámským migrantům.
V této souvislosti nelze nezmínit výsledky voleb v Itálii. Je možné, že by se něco podobného stalo i u nás?
Ano, je to pravděpodobné. Jenže předsedkyně vlády Giorgia Meloni byla v předvolební kampani jiná. Byla radikálnější, aby se jasně vymezila proti ostatním, ale když získala vládní zodpovědnost, najednou upouští od některých svých názorů, stává se umírněnější. Dobře to bylo vidět i na Slovensku, kdy po dvou ekonomicky úspěšných obdobích vlády Mikuláše Dzurindy nastoupil Robert Fico, který v předvolební kampani taky vykřikoval, jak všechno zruší. Ale protože je inteligentní, zjistil, že špinavou práci reforem už za něj odvedli jeho předchůdci.
Zavedení duálního modelu během jednoho roku je nepravděpodobné
Ministr financí Zbyněk Stanjura by chtěl zavést možnost vedení účetnictví a daňové evidence v eurech od ledna 2024. Mohlo by to přínosné?
Možnost není povinnost, může proto fungovat paralelně. Vedení účetnictví v eurech, případně daňové evidence, by samozřejmě firmám usnadnilo život. Je třeba říct, že řada firem vede duální účetnictví, tedy v českých korunách i eurech, protože pořád obchodují na vnitřním trhu. Tyto firmy mají eurové účty vedle korunových pro snížení transakčních nákladů. Další věc je možnost zahedgování, tedy v podstatě pojistit se proti výrazným výkyvům měny. Což firmy často využívají. Jenže hedging není zadarmo, takže se firmám zvyšují celkové náklady.
Přijde vám to jako rozumný krok?
Z hlediska koncepčního ano. Z hlediska technického nevím. Nevím, jestli je zavedení duálního modelu proveditelné, a to de facto během jednoho roku. Možná ano, ale pokud by vše mělo začít platit od ledna 2024, nezbývá už mnoho času, obzvlášť v našem byrokratickém prostředí. Navíc schvalovací proces v pětikoalici je zdlouhavý a náročný.
Jak by takový nástroj pro podnikání reálně fungoval?
Pokud jde o konkrétní metodiku, tak do toho vidí asi jen ministerstvo financí. Pokud jde o význam, dojde ke zvýšení transparentnosti účetnictví a usnadnilo daňový výběr finančnímu úřadu. Transparentnost by byla zvýšena i pro potenciální partnery z jiných zemí. Nejen, že by nám zvýšení transparentnosti pomohlo i s navazováním spolupráce se zahraničím, ale také by se změnilo uvažování o budoucích investicích. Uvažovalo by se v kontextu vnitřního eurového trhu – ne korunového.
Centrální banka o exportéry pečuje
Česká republika má exportní ekonomiku, většinu hrubého domácího produktu tvoří export. Platí proto, že exportéři dlouhodobě chtějí euro?
Není to jednoduché. Pro příklad uvedu Švédsko, které také nemá euro, ačkoliv plní všechna maastrichtská kritéria – nikdo ho k přijetí eura netlačí. Ve Švédsku je společnost polarizovaná, kdy firemní sféra chce euro, ale občané ne. Po prvním neúspěšném referendu se další už konat pravděpodobně nebude.
Ale zpátky k nám. Jedna věc jsou exportéři, kterým by euro vyhovovalo, protože by se lépe orientovali v cenové politice evropského trhu. Musí se totiž konfrontovat s konkurenty. Dalším aspektem je fakt, že všechny firmy něco nakupují, něco dovážejí. To znamená, že dováží za eura. Na druhou stranu, takovou péči, jakou mají naši exportéři už od začátku transformace od centrální banky, má málokdo.
K čemu taková starost o exportéry vede?
Exportérům situace sice vyhovuje, ale péče od centrální banky je i problematická. Nestimuluje to inovace. Exportéři jsou chráněni nízkým kurzem koruny čili můžou nabízet za levnější ceny. Na tom stojí jejich konkurence, což není dobře. Nemůžu proto říct, zda chtějí nebo nechtějí euro. Většina velkých firem by byla pro, ale jsou to právě ty firmy, které obchodují se zbytkem světa. Nicméně pro zbytek světa není relevantní, že jsme Česká republika, ale že jsme součástí Evropské unie, a tam euro hraje roli.
Jaká je budoucnost českého exportu? Bude se odvíjet od přijetí eura?
Měli bychom začít někde jinde, než je otázka přijetí eura. Euro může export podpořit, ale my máme zásadní problém v tom, jak směřovat případnou podporu našemu exportu. Když začnu optimističtější variantou, tedy že export bude založen na nových technologiích a budeme podporovat znalostní sféru, pak by se z Česka mohla stát mozkovna.
Realističtější možnost je pokračování v nastoupené cestě z počátku devadesátých let, a to je low cost strategy, která je postavená na konkurenceschopnosti na nízkých nákladech. Tato strategie ale nepodporuje inovativnost. To by z nás nebyla mozkovna, ale montovna.
„Pokud budeme i nadále montovou, bude centrum inovativní činnosti mimo naše hranice.“
Irah Kučerová
Je Česká republika montovnou?
Zatím máme trend spíše k montovně. Já netvrdím, že jsme montovnou zcela. To je trochu jiný typ ekonomiky. Přeci jenom se v Česku něco vyvíjí, ale měli bychom se snažit mít vyšší potenciál. Bohužel, pokud budeme i nadále montovnou, bude centrum inovativní činnosti mimo naše hranice. Což má zase negativní dopady, protože to nekultivuje trh práce, nemáme přidanou hodnotu, nemáme zisky z exportu… Ale mnohým exportérům současná situace vyhovuje, protože jsou chráněni měnovým kurzem, který je často uměle držený. Kdybychom měli euro, mohl by nás motivovat jasnější tlak konkurence.
Jaký je největší problém, kterému Česko může při přijetí společné evropské měny čelit? Na co bychom mohli narazit?
Můžeme se podívat, jaké byly dosud zkušenosti, poučit se z chyb jiných. Aby naši výrobci či obchodníci nevyužili transformaci na euro ke zvýšení cen. K takovému šoku z eura došlo v Irsku. Konverzní náklady přechodu na euro by mohly převýšit výnosy ze snížení transakčních nákladů. Další z problémů, který nemůžeme euroskeptikům vyvrátit, jsou free-riders, kteří nebudou dodržovat pravidla, ale náklady na stabilizaci ponesou všichni členové eurozóny včetně nás. Pozitiva přijetí eura by ale měla převážit. Neříkám že okamžitě, ale střednědobě nebo dlouhodobě ano. Patříme prostě do eurozóny.
Může se stát, že Česko euro nepřijme?
Obávám se, že ano. Nevidím světlo na konci tunelu, protože když vám někdo deset a více let tvrdí, že euro je ze své podstaty špatné a pro nás je výhodná koruna, tak stokrát opakovaná věta se může stát pravdou. Já netvrdím, že je to lež, ale je to zbytečné matení a přiřazování negativních konotací k něčemu, nad čím by se měla vést diskuze. Je třeba si uvědomit, že by o přijetí eura měli rozhodovat odborníci, a nepřevádět odpovědnost na referendum. Ale konečné rozhodnutí je na politicích. Byla bych pro, aby se začala vést fundovaná diskuze, oproštěná od populistických argumentů, ale byla bych velice mile překvapena, kdyby k tomu opravdu došlo.
Alexandra Protasevičová
názorně 
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.