Meditační setkání, kurzy jógy, semináře nebo diskuze o východní filozofii. To vše se skrývá pod střechou pražského buddhistického Centra Lotus, které je otevřeno laické i odborné veřejnosti. Manažerem centra je inženýr František Lomský, lektor mindfulness, certifikovaný kouč s akreditací EMCC, autor knihy Mindfulness: co vám ještě neřekli? a obsahový spoluautor meditační aplikace Calmio. V rozhovoru přiblíží povahu praktického buddhismu v dnešní době, promluví o meditačních setkáních, která v centru vede, nebo nastíní nástrahy, které může meditace skrývat.
Začínal jsi jako inspektor chovu koní na ministerstvu zemědělství, teď působíš jako mentální kouč a lektor mindfulness. Jak se něco takového člověku podaří?
Já taky popravdě nevím. (smích) Poslouchal jsem své autentické vnitřní motivy. Někdo něco vystuduje a zůstane u toho celý život. Pokud je to jeho poslání, tak je to naprosto v pořádku. Může se ale stát, že je tam ještě nějaká část osobnosti, která chce být prožita, odžita, realizována. Pokud tomu člověk naslouchá, tak mu to do života samo vstoupí, nemusí pro to nic dělat. Věci se pak poskládají samy, občas dokonce i proti jeho vůli.
Vedeš taky meditační setkání pro veřejnost v pražském Centru Lotus. Jak taková setkání probíhají?
Na začátku říkáme v originálním jazyce pálí takovou krátkou recitaci, která je typická pro všechny buddhisty. Je to takový vnitřní závazek, že budeme žít eticky, nebudeme zabíjet živé bytosti ani jim jakkoli škodit, nebudeme zcizovat, co není naše, budeme žít smyslově střídmě, budeme používat moudře a prospěšně řeč, tedy že nebudeme pomlouvat a lhát, také nebudeme zatemňovat mysl omamnými látkami, takže nebudeme požívat alkohol nebo brát drogy. Pak následuje přibližně čtyřicet minut meditace. Po ní přichází sdílení, během kterého si povídáme o buddhistické praxi z pohledu praktického života. Řešíme, co každý z nás prožívá během meditace, ale snažíme se, aby to mělo přesah i do skutečného života.
Kdo na setkání může přijít?
Může na ně přijít kdokoli. Člověk, který už medituje, ale i člověk, který si to ještě nikdy nevyzkoušel. Pokud je to úplný začátečník, dostane nějaké základní instrukce.
Skupina, která se pod tvým vedením setkává, se jmenuje Buddha Mangala. Na webových stránkách uvádíš, že se jedná o therávádový směr buddhismu. Mohl bys to trochu přiblížit?
Theráváda je jeden z dvou nebo tří základních směrů buddhismu, znamená to v překladu tzv. velký vůz. Je to buddistická praxe, která vychází z těch původních, která byla vyřčena Buddhou, a která byla sepsána do podoby súter zhruba 500 let po jeho smrti. Praxe, která navazuje na tento původní historický zdroj, se jmenuje theraváda. Pak existuje další, třeba mahájána, tam třeba patří zen nebo tibetský buddhismus, tyhle směry buddhismu čerpají i z mladších textů, které vznikly později a byly pak zařazeny do širšího buddhistického kánonu.
Jsou lidé, kteří na tato setkání chodí, buddhisti?
To by ses jich musela zeptat, já to nevím. Cílem buddhismu není dělat z lidí buddhisty. Já osobně nemám pocit, že bych byl buddhista, ačkoli se celý život věnuji praxi a meditaci. Pro mě to znamená rozvíjet takové kvality mysli, které vedou k vnitřní harmonii, k porozumění sám sobě a obecně životu. Je to pro mě snaha žít takovým způsobem, aby můj život byl plodný a smysluplný, aby za mnou zbylo na světě něco dobrého.
Můžeme buddhismus i přes všechny tyto ušlechtilé cíle uchopit špatně?
Všechno můžeme uchopit špatně, ale teď si nevzpomínám na nějaký příklad, že by to pro někoho skončilo nějakým velkým karambolem. Maximálně vaše meditační praxe nevypadá tak, jak byste si představovali. Lidé často smlouvají sami se sebou a drží se věcí, které nejsou ochotni pustit. Často nemají trpělivost, myslí si, že se velmi lehce doberou k něčemu úžasnému, že budou osvíceni. V takovém případě je nutné věnovat se správnému porozumění, je to ostatně první článek takzvané osmidílné buddhistické stezky. Člověk do té meditace někdy vstupuje s tím, že něco dostane, ale on musí nejdřív něco dát. A na to už nejsme moc připraveni.
Má tedy buddhismus i nějaké nástrahy?
Jsou tam spíš takové nástrahy, které nejsou vidět na první pohled. Jedna z nich je, že si člověk může vysvětlit nějaké buddhistické kvality po svém. Jedna z hodnot je třeba vyrovnanost, tedy schopnost čelit všemu, ať je to příjemné nebo nepříjemné, což se dá snadno zaměnit za lhostejnost. Buddhismus ale stojí na schopnosti soucítění, sdílet jakékoli pocity s jinými lidmi. Není to o tom, že si kolem sebe tvořím zeď ze skla.
Je to tedy jeden z důvodů, proč na meditační setkání přijít a nezůstat s meditací doma?
Já tam vidím sociální aspekt. Lidé jsou sociální bytosti a když něco dělají spolu, tak je to vždycky víc baví a udělají toho víc. Platí to i pro tu meditaci. Pokud se člověk skutečně zvedne a dojde sem, potká tu svoje kamarády, se kterými si může povídat a zameditovat, tak je to skutečně něco, co prohlubuje v člověku motivaci. Samozřejmě může meditovat sám, ale je to těžší, když tam chybí ten sociální aspekt.
Autorka: Jana Mikolášková
názorně 
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.