Tatínci, kteří před sebou tlačí kočárek anebo tráví čas s batolaty na dětském hřišti většinou vzbuzují ve společnosti, hlavně pak v přítomnosti žen, obdiv. To je hezké, jak se hezky stará o dcerku, jak si hraje se synkem, kéž by se můj manžel také tak zapojoval do výchovy našeho dítěte, zní jejich názory. Je to bráno jako něco navíc, jako něco odlišného, než když si dětmi takto hraje anebo se stará žena.
Zdroj: Pixabay
Pak je tady ještě jiná kategorie mužů, muži, kteří zůstávají doma s dětmi na otcovské anebo rodičovské dovolené. Muži, kteří se takto starají a hrají si s dětmi každý den, kteří se svými malými dětmi dokonce tráví více času než jejich partnerka, a tedy maminka dětí. Reakce na tyto muže se v naší společnosti dost liší, pro některé jsou tito muži stále zdrojem obdivu, pro jiné už však tolik ne. Na někoho působí zženštile, nepřirozeně, tak, že se neumějí postarat o rodinu, že jsou pod pantoflem. Proč je to v naší společnosti stále takto polarizované a ožehavé téma? Dochází u nás v tomto směru k nějakým změnám?
Jak na tom jsme?
V České republice byl až dosud počet mužů na rodičovské dovolené velmi nízký, pouhá cca 3 % mužů měla zkušenost s rodičovskou dovolenou, ti ostatní to nechali v režii své partnerky. Což je velmi nízké číslo vzhledem například ke skandinávským zemím, kde si rodičovskou dovolenou projde alespoň na nějaký čas cca 85 % mužů s dětmi, tedy téměř každý. Z jakého důvodu jsou mezi námi takové rozdíly? A co je asi ještě možná důležitější otázka, muži u nás nechtějí, nebo nemohou, být na rodičovské dovolené se svými dětmi? Odpověď se liší nejen člověk od člověka ale i mezi jednotlivými generacemi. Zatímco dnešní vysokoškoláci jsou ohledně tématu muži na rodičovské dovolené celkem otevření, umí si to představit a nevidí v tom nic skandálního nebo nepřirozeného, starší generace to často vnímá jinak. Nechápou to, nejsou tomu naklonění, nepřijde jim to správné, mají vůči tomu předsudky. Dokud budeme mít ve společnosti takto zakořeněné názory, pořád tady budeme mít spoustu mužů, kteří se bojí, stydí a odmítají na rodičovskou dovolenou jít.
A pak se objevil covid
Na stranu druhou, mužům na rodičovské paradoxně dost napomohla pandemie covidu. Tatínkové nejen starších, ale i těch maličkých dětí najednou byli nuceni zůstat na pár dnů, týdnů nebo i měsíců doma, protože maminka dětí nemohla. A zjistili, že se jim to vlastně i docela líbí. V průzkumech, které se na toto téma dělaly, když nepřísnější opatření proti covidu pominula, se zjistilo, že celých 80 % tatínků připustilo, že by si rodičovskou dovolenou s jejich dítětem nebo dětmi klidně doma alespoň na nějaký čas vyzkoušelo a že jsou nakloněni tomu, aby muži trávili péči a radovánkám se svými dětmi více času. Zjistilo se ale, že nemohou. Tedy ne neochota nebo odpor být s dětmi doma, ale spíše nemožnost být s dětmi doma. Z jakých důvodů vlastně? Drtivá většina z nich odpovídala stejně, nemohou být s dětmi doma na rodičovské dovolené z finančních důvodů. I přes to, že rodiče na rodičovské dovolené čerpají po tuto dobu na své děti rodičovský příspěvek, ten by jim nestačil na to, aby muž opustil na nějaký čas své zaměstnání a finance na chod domácnosti a rodinné výdaje najednou z naprosté většiny byla nucena obstarat žena. Proč to tedy ve skandinávských zemích takto pěkně funguje, zatímco u nás ne? Důvodem jsou z velké části rozdíly ve mzdách mezi muži a ženami, které jsou v České republice mnohem vyšší než právě v onom zmiňovaném Norsku, Švédsku či Finsku. S tímto bychom tedy měli urychleně něco dělat, pokud chceme dosáhnou změny v péčí o dítě a času, který tatínci mohou a chtějí trávit se svými dětmi. Pokud totiž finance jsou tou překážkou, která nám brání, aby na rodičovskou dovolenou šel muž (pokud to tedy samozřejmě oba rodiče chtějí), a do práce aby šla žena, pak je to velmi smutné. Něco jiného jsou totiž předsudky a dobrovolná volba mužů nejít na rodičovskou dovolenou, protože nechtějí, necítí se na to, nebaví je to, a něco jiného je překážka v podobě nedostatečných finančních prostředků, které rodině chybějí k tomu, aby muž na rodičovskou dovolenou šel, pokud chce.
Možnost volby
Čísla totiž mluví jasně. Skoro devadesát procent mužů by ten zájem mělo, chtělo by se více podílet na výchově, chtělo by strávit více času se svými dětmi a pomoci ženě s péčí. Pro ženy by také bylo fajn, kdyby věděly, že z rodičovské dovolené mohou odejít do práce dříve, protože muž je vystřídá. Ono strávit péčí o dítě a tím pádem vypadnout z pracovního procesu na dva, tři, čtyři roky, než jde dítě do školky a žena se může do zaměstnání vrátit, taky není žádný med a mnohdy už se vlastně ani není kam vracet.
Nikdo netvrdí, že všichni muži by si měli zkusit být na rodičovské dovolené, ani to, že se jim to všem bude líbit a vyhovovat to takto rodině. Ale mít tu možnost, volbu, vědět, že taková možnost tady je a není třeba se ohlížet na finance z toho důvodu, že žena prostě tolik jako muž nevydělá a její mzda nebude na zabezpečení rodiny dostačovat, by bylo velmi příjemné. Tato situace dost vypovídá o tom, jak jsme oproti severu Evropy v některých záležitostech, a to v těch dost důležitých, pozadu.
Autor: Dominika Popková
názorně 
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.