Euro: ano či ne? Debata, do které se v Česku nikdo pouštět nechce, protože je společná evropská měna až příliš kontroverzním tématem. Podepsáním přístupové smlouvy se Česká republika zavázala, že euro přijme. Jenže díky dočasné výjimce naší měnou i nadále zůstává koruna. To by se mohlo změnit, pokud už není příliš pozdě.
Dlouhodobě v Česku platí, že kdo nechce přijít o voliče, o euru raději mlčí. Ani současná vláda v čele s Petrem Fialou (ODS) se o zavedení eura nepokouší, dokonce tento bod ze svého programové prohlášení pro jistotu vypustila. V hlavním předvolebním sloganu hlásala, že „patříme na Západ“, naskýtá se proto otázka, co Západ v očích koalice SPOLU představuje. Jednotnou evropskou měnu a princip solidarity zřejmě ne. A není se čemu divit – stačí si vzpomenout na rétoriku bývalého prezidenta Václava Klause, který se euru bránil už od úplného počátku. Za svým názorem si stojí i dnes. V listopadu letošního roku v rozhovoru pro časopis Mladá fronta Dnes řekl, že jsme byli v otázce (ne)přijetí eura „pragmatičtí, euronaivisté nevítězili. Neměli bychom si to právě teď zkazit.“ Zkritizoval tak Markétu Pekarovou Adamovou (TOP 09), která naopak vyjádřila euru podporu, a prohlásila rok 2030 za realistický termín jeho přijetí.
Experti a politici, kteří by snad i dali schvalovacímu procesu zelenou, jsou v menšině. Zastáncem eura rozhodně není ani současný ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS), který se v nedávné době ocitl v rozporuplné situaci, kdy jako zástupce předsedající země Evropské unie organizoval ceremoniál současného vstupu Chorvatska do eurozóny. Jeho podpis, který přijetí eura potvrzuje, existuje – jenže ne pro nás. Podle Stanjury by pro Českou republiku zavedení eura znamenalo ztrátu samostatné měnové politiky, což mu souhlasně odkývala i Česká národní banka. Jednou z podmínek, která musí být podle ministra splněna, než se přistoupí k celospolečenské debatě, je snížení schodku veřejných financí pod tři procenta hrubého domácího produktu. Alarmující pro Zbyňka Stanjuru by měl být především fakt, že Česko poprvé v historii neplní žádné z maastrichtských kritérií, která jsou zapotřebí pro zavedení společné měny. Jenže sledování těchto kritérií by mělo být výhodné i z dlouhodobého strategického hlediska, protože ukazují stav českých veřejných financí.
Rozdělená společnost
Odlišné názory na přijetí eura mají nejen odborníci a politici, shodnout se nemůže ani česká společnost. Stále existují fámy a dezinformace, které se o euru snadno šíří. Důvodem je nedostatečná informovanost. Lidé mají strach z dalšího zdražování, ale také ze ztráty národní identity spojenou s hrdostí na vlastní měnu. Jakkoliv opodstatněné tyto obavy jsou, mnohem nebezpečnější je jejich potenciální zneužitelnost. Dnešní euroskeptici, mezi nimi i Tomio Okamura (SPD), radikalizují a mobilizují národ. O tom jsme se mohli přesvědčit i během nedávných demonstrací 17. listopadu. Brusel se stal symbolem všeho zla, proto je vložení řízení ekonomiky vlastního státu do rukou „úředníků z Evropské unie“ pro mnoho lidí nepředstavitelné. Nejen proto je nutné zahájit širší diskusi s veřejností, během které by byly představeny faktické výhody přijetí eura, bez zbytečných negativních emocí. V ideálním případě se můžeme z chyb jiných poučit a dokázat, že pozitiva přijetí eura převáží. Zatím jsme byli svědky pouze nahodilých výkřiků, občas pro, občas proti. Důležité je si uvědomit, že Česká republika patří nejen do Evropské unie, ale také do eurozóny. Debata by měla probíhat bez ohledu na ekonomickou situaci státu, protože už jsme se přesvědčili o tom, že dokáže být velice proměnlivá. Nic ale netrvá věčně, a Česko se dokáže dostat i ze současné krize.
Posun vpřed
Vypadá to, že je dnešní doba ta nejméně vhodná pro zvažování přijetí eura, protože musíme řešit daleko závažnější problémy. Stoupající ceny, energetická krize, ale i zuřící válka na evropském kontinentu – na jednu stranu je jisté, že jsme vhodnou chvíli pro přijetí společné měny zaspali. Na druhou stranu lze argumentovat tím, že včera bylo pozdě. Česká republika – země s otevřenou ekonomikou, orientovanou především na export do eurozóny – je kromě Polska obklopena státy, které už euro úspěšně zavedly. Pocit izolovanosti na nás v budoucnu dolehne. Může se stát, že pokud se nic nezmění a k fundované diskusi nedojde, Česko euro nepřijme. Převáží populistické argumenty, které se nezakládají na faktech, protože lidi ovládne strach. Je to sice tragický scénář, při současném trendu se z něj ale snadno stane realita. V takovém případě bychom se dostali do velmi nebezpečné situace, kdy se k moci dostanou radikální strany. Nesmíme se spokojit se sliby a plány do budoucna, tak jako tomu bylo v předcházejících letech. Přehazování zodpovědnosti z jedné vlády na druhou už tu bylo, proto musíme teď udělat rozhodný krok vpřed a pootevřít si dveře do eurozóny – dotáhnout celý proces do konce.
Alexandra Protasevičová
názorně 
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.