Čtvrtý díl multimediální série akcí Popinambury se uskutečnil na začátku listopadu a byl v mnoha směrech odlišný od předchozích dílů. Akce, která se soustředí na představování a následné rozebírání různých popkulturních fenoménů a která se také soustředí na vyobrazení popkultury z různých úhlů pohledu stále hledá svoji tvář.
Vizuál k akci Popinambury: Virtuální Entropie. Zdroj: Facebook / Popinambury
Úhel popkultury, nebo popové hudby?
V prvé řadě je potřeba porovnat dva pojmy, které jsou často chybně považovány za synonymní – populární hudba a pop music, zkrácené také pop. Populární hudba označuje veškerou muziku, jenž se zamlouvá masivnímu publiku. Nutno však dodat, že poněkud vágní definice populární hudby neponechává mnoho instrukcí, co stále považovat za populární hudbu. Rock and roll je mnohými stále považován za populární hudbu, přičemž by se dalo debatovat, že tento žánr hudby již není poslouchán masivním publikem. Žánr hudby, který by se dal považovat za populární, se tak neustále mění. V dnešní době mezi populární hudbu jistě patří rap, elektronická taneční hudba, zkráceně EDM, a výše zmíněný pop music.
Úprava, nebo tvorba?
V prezentaci akcí Popinambury je často skloňován první z výše uvedených pojmů, tedy populární hudba, v případě multimediality akce spíše populární kultura. V předchozím rozhovoru uvedla jedna z organizátorek multimediální série akcí, že jedním z cílů Popinambury je ukázat návštěvníkům, jak moc ohebná popkultura je, co se s ní dá vše dělat a z jakých možných úhlů se na popkulturu dá dívat. Při zpětném pohledu na průběh akce by se dalo polemizovat, do jaké míry byly různé úhly pohledu na populární kulturu ukázány. Pokud bylo cílem akce ukázat různá specifika v populární hudbě, sety DJů, které probíhali od 21. hodiny až do konce události, dávají smysl. Tito DJové v rámci svého vystoupení využívali populární hudbu, nutno podotknout, že nejenom žánru pop music, ke které přidávali svou vlastní úpravu těchto populárních písní. Remix populární hudby je běžnou praktikou a bylo zajímavé poslouchat různé varianty úpravy populární hudby, kterou umělci na pódiu nabídli.
Při pohledu na úvodního interpreta podzimních Popinambury, Matěje „Mat213“ Čecha, je vidět problematika v zakotvení tohoto festivalu. Matěj Čech tvoří hudbu, která žánrově zapadá do pop music. Patří mezi začínající a nadějné umělce, vytváří texty i hudbu sám, v tuto chvíli se však nedá považovat za vysoce populárního umělce. Zařazení Matěje Čecha do programu Popinambury bylo velice vítaným krokem a ve výsledku jeho přítomnost dostala na událost větší počet návštěvníků, co se týče určité tematizace tohoto festivalu to byl krok nelogický. Uvedení „Mata213“ by dávalo smysl, pokud by se festival specializoval na malé umělce a jejich pohled, úpravu, přidání něčeho do žánru pop music. Dosavadním cílem Popinambury bylo do jisté míry představovat návštěvníkům, jaké dimenze má popkultura, jak se s ní dá pracovat, či jak popkulturní díla upravovat. To vše je zřetelné i z minulých dílů této multimediální akce.
Multimediální akce
Popinambury: Virtuální Entropie by se totiž multimediální akcí dala považovat spíše dle názvu než samotného dění. Nejvíc přehledná je tato zkušenost při porovnání události „Virtuální Entropie“ s akcí „Popinambury: Fenomén Camp“, jenž poslednímu dílu festivalu předcházel. Na „Fenomén Campu“ byl promítán film Ryana Trecartina s názvem Center Jenny, probíhalo audiovizuální ohlédnutí za Met gala, společně s interaktivními přednáškami věnující se módě, kultuře drag queen a dalším fenoménům ovlivňující popkulturu. Tyto díly události byly stejně jako vždy do celku doplněny hudebními vystoupeními. V kontrastu s „Fenomén Campem“ toho „Virtuální Entropie“ moc nepředvedla. Předem prezentovaná výstavní sekce s přehlídkou současné umělecké tvorby, projekce živých vizuálů i durativní performance studentů a studentek DAMU jako by vyklidila prostor tomu, co by mělo být nejdůležitější, hudbě. Multimediální aspekt tak najednou v sérii multimediálních akcí nepůsobil vůbec seriózně. Je pravda, že durativní performance byla v průběhu večera v září reflektorů, vyloženě pozitivní efekt však neměla. Vystoupení spočívalo v celovečerním pochodu prostory vymezené události ve spodním prádle s průhlednými silonkami, nataženými přes horní část těla včetně obličeje. Hlavní esence vystoupení byla chůze podobná pohybu zombie, tedy v pomalém kroku, nepřítomném výrazu a celkové němosti. Většině návštěvníků se nepodařilo odhalit zamaskovanou podstatu či smysl vystoupení, což celkově přispělo k necelistvému obrazu nehudební části festivalu.
Kam dál?
Příklon k pořádání a uskutečňování akcí věnující se zejména hudební části popkultury rozhodně není na škodu a je dost možné, že se pořadatelé série akcí Popinambury tímto směrem v budoucnu vydají. I v tomto případě před nimi bude stát rozhodnutí, a to, zdali bude zájem postavit program na talentovaných umělcích, kteří vytvářejí převážně svoji originální tvorbu, případně jestli budou upřednostněni umělci remixující již vydanou populární hudbu. Organizátoři multimediálních akcí uvedli, že je jejich cílem pokrýt co nejvíce věcí a nejširší téma. I to může mít co dočinění s tím, že poslední Popinambury působili tak, že toho událostí chtějí říct co nejvíc, ale neříkali uceleného v podstatě nic.
Autor: Pavel Bartoš
názorně 
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.