Podle slovinského ústavního soudu je zákon umožňující uzavřít manželství jen heterosexuálním párům v rozporu s ústavním zákazem diskriminace. V Česku vydal soud naopak v jednom z případů rozhodnutí, kde zmiňuje, že nynější legislativní nastavení práv LGBT+ osob určitě se Listinou základních práv a svobod v rozporu není. Dva soudy, dvě rozhodnutí, co je a co není v rozporu s lidskými právy.
Slovinský ústavní soud došel letos v červenci k rozhodnutí, že zákon umožňující vstoupit do manželství pouze heterosexuálním párům je diskriminační. Slovinský parlament nový, upravený zákon schválil v říjnu. Nyní slovinská legislativa umožňuje nejen vstoupit stejnopohlavním párům do manželství, ale také adoptovat dítě. Slovinsko je tak první postkomunistickou zemí, která něco takového ustanovila. Ústavní soud věc projednával na základě stížností dvou homosexuálních párů, kterým nebylo povoleno uzavřít manželství nebo dostat se na čekací listinu k adopcím.
Máš práva ke svému dítěti? Tak tady už nemáš
Slovinsko má s Českem nemálo společného, a proto se nabízí jejich srovnání. Obě země prošly ve dvacátém století podobným vývojem a ačkoli by člověk řekl, že Česko má v současné době blíže k západním státům než Slovinsko, v tomto směru to tak není. To, že české právo adopci dítěte registrovanými partnery v Česku neumožňuje, není žádnou novinkou. Avšak česká justice má problém i uznat společné osvojení dítěte, které již bylo jednou uznáno v jiné zemi. Plyne to z nálezu Ústavního soudu z roku 2021. Ten jednoduše říká, že český právní řád jasně neumožnuje adoptovat dítě stejnopohlavním párem a má na našem území přednost před jakýmkoli jiným právním řádem. Ústavní soud tak reagoval na návrh stejnopohlavního páru žijícího ve Spojených státech. Letos naopak rozhodoval ve stejné věci Nejvyšší soud. Jednalo se o návrh Brita a Čecha, kteří si v Anglii osvojili nezletilého syna. Osvojení si chtěli nechat uznat z důvodu častých pobytů v Česku. Soudci zopakovali již zmíněnou judikaturu a zdůraznili, že rozhodnutí není v rozporu s evropským právem ani s Listinou základních práv a svobod. Jinými slovy, nikoho to nediskriminuje.
Zdá se toto rozhodnutí absurdní? Tak uveďme ještě jednu absurditu – muž nebo žena mají možnost za svobodna adoptovat v Česku dítě. Jakmile ale vstoupí do registrovaného partnerství, individuální osvojení dítěte už není možné. Do roku 2016 toto bylo pro gaye a lesby žijící v Česku realitou. Tento vyslovený zákaz zrušil Ústavní soud v uvedeném roce s tím, že odporuje právu na lidskou důstojnost a činí z LGBT+ lidí osoby druhého řádu. O pět let později opět Ústavní soud rozhoduje v podobné věci, ale dojde k opačnému závěru. Není na místě stejná argumentace? V jedné zemi mám právní vztah k dítěti, ve vedlejší nemám. Nedělá to ze mě také osobu druhého řádu?
Uděláme všechno proto, aby se manželství pro všechny páry nestalo
Stejně jako Česká republika, i Slovinsko legalizovalo registrované partnerství v roce 2006. Zatímco Slovinsko se ale už posunulo k manželství pro všechny páry, Česko se mu brání zuby nehty. Příkladem je důvodová zpráva k ústavní novele, která by zakotvovala manželství striktně jako svazek muže a ženy. Pod tu se podepsalo padesát čtyři poslanců napříč politickými stranami. Pomineme-li fakt, že sama pohnutka je k určitým skupinám lidí nedůstojná, tak naprosto nedůstojné je i znění důvodové zprávy. Ta se totiž opírá nejen o nesouvisející studie, ale také dezinterpretuje fakta.
Například se odkazuje na článek profesora Davida Ribara, který došel k závěru, že děti se mají nejlépe v páru sezdaných biologických rodičů, což důvodová zpráva vypichuje. Avšak už není nikde zmíněno, že v Ribarově vzorku vůbec stejnopohlavní páry nefigurují. Srovnával pouze manželské páry a svobodné matky, které do nějaké míry udržují s otci kontakt. Autoři důvodové zprávy tak chtějí podpořit svoji tezi, že stejnopohlavní svazky by vývoj dítěte značně narušovaly. Existuje však mnoho studií srovnávající stejnopohlavní a heterosexuální páry, které jasně říkají, že je jedno, jestli má dítě maminku a tatínka nebo dvě maminky či dva tatínky. Tyto studie ale důvodová zpráva opomíná. Jestli tak autoři činili záměrně nebo tak došlo z důvodu jejich nepozornosti, se můžeme jen domnívat.
Kdo má právo rozhodovat o tom, co je v rozporu s lidskými právy a co není?
Česká justice i parlament svými kroky vlastně trestají LGBT+ osoby za to, že se narodili, jací se narodili. Vysílají do společnosti signál, že jsou méněcenní a akceptují to, že se s nimi tak zachází. Právo rozhodovat o něčem tak delikátním jako jsou lidská práva, by nemělo být v rukou malé hrstky zákonodárců nebo soudců. Navíc vezmeme-li v potaz, že tyto rozhodnutí ovlivňují každodenní životy lidí.
Martina Robotková
názorně 
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.