Zástupce mladé generace. V českých médiích bychom jen těžko hledali redakci, která by během posledního roku s tímto pojmem, případně jeho významovým ekvivalentem nepracovala a nezačlenila ho do dramaturgického a obsahového uvažování. V některých případech za tím můžeme hledat bezelstný ideál a upřímný zájem o potřeby mladých lidí, jindy zase zafungovala lákavá vidina přízně mileniálů, dlouhodobě nespokojených s prostorem, kterého se jim v tradičních médiích dostává. Ať už byly prvotní pohnutky jakékoliv, ve všech případech vedly k identickému výsledku.
Debaty a rozhovory veřejnoprávních i soukromých medií se velmi rychle začaly plnit „pohledem mladých a „zájmem mladých“, zpravidla prostřednictvím některého z vlivných a známých jmen, která dosah umocní ještě po vlastní digitální ose. Dvojitý zásah.
Ať už šlo o volbu prezidenta, fotbalový šampionát v Kataru, výstavbu Vltavské filharmonie nebo zdražování zeleniny, vždy k tomu dotyčný respondent něco řekl a vyjádřil své jasné stanovisko. Logicky se nabízí otázka: Kde je tedy problém? Hledejme ho ještě před první odpovědí, příchodem do studia i telefonátem s žádostí o rozhovor, účast v debatě nebo o vyjádření. Primárním důvodem oslovení totiž ve výrazné většině případů není odbornost, ale právě věk v kombinaci s mírou influencerství.
Kdyby na základě těchto dvou hodnot, které ve skutečnosti ani nejsou hodnotami, vybírala jakákoliv redakce mediální zástupce starší generace, do druhého dne by s nejvyšší pravděpodobností zkolabovala její podatelna pod tlakem rozhořčených dopisů. Pozastavit se můžeme už jen nad bizarností termínu zástupce starší generace, který se v případě mladých lidí považuje za normu.
Média tímto svým diskurzivním nastavením, byť pravděpodobně nechtěně, staví mladé lidi, jimž tak horlivě chtějí dát prostor, do pozice jedinců bez politických preferencí, odlišeného hodnotového systému, různého společenského kreditu či osobnostní diverzity. Nehledě na to, že vlivní a úspěšní mladí lidé často žijí v naprosto odlišné socioekonomické realitě, než většina jejich vrstevníků, které mají zastupovat, tudíž jsou pro reprezentaci nejen nedostatečnou, ale vyloženě nevhodnou volbou.
Nefunkční zobrazování a zastupování mladých lidí ve veřejném prostoru nemusíme nutně hledat jen v extrémních případech, jakým je příběh exposlance Dominika Feriho, aktuálně obviněného z několikanásobného znásilnění. Byť je na místě připomenout, že byl mnohokrát médii doslovně označován za politického reprezentanta mladých lidí. Ti by se jistě také cítili hrdě reprezentováni, když se v Národním divadle zpěvák Adam Mišík v pozici jejich zástupce s dojatým výrazem ve tváři zeptal, kdo že to panu Havlovi ty proslovy psal, poté, co jeden sám přečetl. Podobným způsobem by se dalo pochybovat i o působení herce Jana Komínka, o kterém se v reálné rovině uvažuje jako o prezidentském mluvčím pro mladé.
Je naprosto jasné, že vhodnou reprezentaci větší skupiny je velmi obtížné hledat mezi jakoukoliv generací. Bylo by naivní tvrdit, že je tomu jinak. I mezi mladými lidmi ale existuje řada kompetentních expertů na nejrůznější problematiky, kteří by neměli přijít o možnost věcně a erudovaně promluvit jen kvůli tomu, že nejsou hvězdami sociálních sítí. To, že počet sledujících neurčuje počet následovatelů a podporovatelů, by média měla vědět nejlépe. Pojem zástupce mladých dává zhruba stejný smysl jako termín zástupce savců.
názorně 
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.