Zájemci o maturitní studium na středních školách a víceletých gymnáziích mohli do středy 1. března posílat své přihlášky k jednotným přijímacím zkouškám, které organizuje Cermat. Školy však nejsou kapacitně připravené na mimořádně početný ročník tzv. Husákových vnoučat, který letos k přijímačkám míří. Ročník 2008 tak čeká ještě větší stres než obvykle. A je víc než pravděpodobné, že spousta talentovaných a motivovaných dětí se bude muset smířit s jinými, možná horšími, školami či obory, než po jakých toužily.
Viník se vždycky najde. Někteří viní stát, který ne zcela jasně definoval po revoluci svou politiku, jiní zřizovatele středních škol, tedy kraje, které nedokážu dlouhodobě předvídat potřebné kapacity škol.
Problém však nenastal letos. Velká poptávka po gymnáziích a dalších oborech poskytujících všeobecné vzdělání je v tuzemsku ignorována dlouhodobě. Přitom je o všeobecné vzdělání velký zájem napříč celým státem. Nejedná se o regionální problém.
Rodiče i studenti jsou oprávněně zoufalí a vládní představitelé argumentují tím, že na středních školách je celkově míst dost a ten, kdo se nedostane na gymnázium holt půjde na střední odbornou školu nebo na učiliště. Co na tom, že z potenciálního lékaře či právníka bude elektrikář nebo číšník. Gympl si zkrátka zaslouží jen ti nejlepší z nejlepších! Život zkrátka není fér.
Česká republika je průmyslová země a průmysl tlačí kraje do zúženého profilování absolventů středních škol. To ale neznamená, že to nejde jinak. Západní vyspělé země to zvládly. Ředitel EDUin Miroslav Hřebecký pro iRozhlas.cz uvedl: „Ale státy, které mají podobně vyspělý průmysl, mají kolem 50 procent všeobecného vzdělávání ve středoškolské populaci, my jsme na 25 procentech, ministerstvo by rádo 30 procent. Ale i to je sen, protože na středoškolské soustavě sedí kraje.“ Hřebecký dodává, že jsme z dob komunismu podědili strukturu postavenou na 800 oborech, kdy střední školy produkovaly konkrétní zaměstnance, a navrhuje konkrétní změnu: „Stát by měl zásadně přebudovat oficiální strukturu a klasifikaci oborů. Například jen elektrikářů máme asi 13 druhů, to je moc, naopak by pomohlo, kdyby to byl obor více všeobecně rozkročený.“
Není to ale jen o nedostatečných kapacitách na gymnáziích nebo jiných všeobecných oborech. V tuzemsku je zastaralý systém učilišť i celého středního školství, které neodpovídá nárokům současného trhu práce a upevňuje společenské nerovnosti. Struktura vzdělávání se neupravuje tak, jak se vyvíjí společnost. Tam, kde rostla výstavba a počet obyvatel, se nevytvářelo střední školství.
Mimochodem, stejně jako roste zájem o všeobecné středoškolské vzdělání, zvyšuje se i zájem o studium vysokoškolské. Podle Českého statistického úřadu se za poslední dva roky počet českých studentů na vysokých školách zvýšil o 4 % (na konci roku 2021 jich na vysokých školách v Česku studovalo 252 tisíc).
Lidé s širším spektrem dovedností, kteří se umí přizpůsobovat změnám ekonomickým, technologickým nebo jiným mají mnohem větší možnosti. A ty nabízí jak vyšší vzdělání, tak i to všeobecné nebo alespoň všeobecnější. Samozřejmě, že je mezi žáky velký zájem i po některých odborných školách. Všichni nechtějí (a nemůžou) být lékaři, právníci, ekonomové a na druhou stranu vždy budou potřeba elektrikáři, instalatéři, kuchaři, cukráři nebo kadeřníci, ale patnáctiletý občan by měl mít právo volby. Měl by mít právo se rozhodnout co chce studovat. A to je momentálně v České republice omezeno.
názorně 