Mezinárodní trestní soud v Haagu (ICC) vydal minulý týden na ruského prezidenta Vladimira Putina a zmocněnkyni Kremlu pro práva dětí Marii Lvovovou-Bělovovou zatykač. Stíhaní jsou konkrétně za deportace ukrajinských dětí z okupovaných území do Ruska, protože podle soudců ohledně těchto činů existují věrohodné důkazy. Vydání zatykače sice pro Putina má i praktické důsledky – nemůže vstoupit na území více než 120 států – šance na to, že bude jednou skutečně stát před tribunálem, je ale mizivá. Význam takovýchto spíše symbolických gest je proto sporný.
Rusko, které neratifikovalo Římský statut z roku 1998 ustanovující Mezinárodní trestní soud, rozhodnutí ICC nepřikládá žádný význam; právě proto, že jej s ním nepojí žádné závazky. V reakci na rozhodnutí ICC pak Rusko zahájilo stíhání soudců Mezinárodního trestního soudu, kteří na Putina a Lvovovou-Bělovovou zatykač vydali.
Ačkoli třeba bývalá soudkyně ICC Ivana Janů si myslí, že vydání zatykače by do budoucna mohlo zabránit dalším deportacím ukrajinských dětí na ruské území, odborníci většinou uvádějí, že síla vydání zatykače je dvojí: zaprvé omezuje Putinův pohyb v mezinárodní politice a zadruhé s sebou tento akt nese silnou symboliku.
Je těžké si představit, jak symbolické kroky takového typu, jako je zatykač na Putina a Lvovovou-Bělovovou (vzhledem k tomu, jak málo je pravděpodobné, že se ruský prezident a kremelská zmocněnkyně pro práva dětí před tribunál opravdu dostanou, natož, že budou odsouzeni) mohou působit na lidi a vojáky země, která už takovou dobu čelí brutálnímu útoku. Nejde z jejich perspektivy o trochu cynické gesto?
Konflikty a zvěrstva, ke kterým v nich dochází, doprovází zkalený úsudek. Vše je plné emocí. Minimálně zpočátku. Pak lidi do menší nebo větší míry válečný stres, násilí a další útrapy zničí. Je tedy otázka, jestli ještě v současné době mají běžní Ukrajinci a ukrajinští vojáci kapacitu ocenit symbolická gesta. Nával pocitu oddanosti zemi a její obraně jistě dávno vystřídala otupělost, vyčerpání a zmar. Co znamená symbolika pro obyvatele Avdijivky?
Ve prospěch symbolických gest je ale důležité si uvědomit, jaká by byla alternativa. Ačkoli se vydání zatykače na Putina může zdát zbytečným, opačným východiskem není to, že se za své zločiny ruský prezident k soudu skutečně dostaví. Alternativou, kterou do srovnání musíme dát, je to, že by Mezinárodní trestní soud procesy, které mají minimální šanci na řádný průběh a vyústění, prostě neřešil. To by bylo tak nějak proti smyslu jeho existence.
Faktický dopad vydání i nevydání zatykače na Putina není moc odlišný. Po vydání zatykače Putin sice nemůže cestovat do zemí spadajících pod jurisdikci soudu v Haagu, reálné zatčení je ale nemožné v podstatě v obou případech. Rozhodnutí soudu zatykač vydat má však alespoň morální přidanou hodnotu, a někdo ocení i zmiňovaný symbolický rozměr. (Spousta občanů západních zemí sedících u televizních obrazovek jistě ano.)
Toto rozhodnutí přesto dává smysl pouze v kombinaci s kroky, které praktické dopady mít můžou. Jedná se o dodávky zbraní nebo protiruské sankce, které na průběh války a osud Ukrajinců budou mít hmatatelnější dopady. Pokud budou státy na Ukrajinu setrvale dodávat zbraně jako dosud, můžou si s důstojností dovolit i symbolická gesta. Protože, jak zaznělo v jednom skvělém seriálu, „v reálném životě velké gesto nestačí. Musíte být důslední, musíte být spolehlivě dobří.“
Hana Vincourová
názorně 