Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost vydal varování, které označuje internetovou sociální platformu TikTok vyvinutou a provozovanou čínskou společností ByteDance, za bezpečnostní hrozbu vysoké úrovně. Jako hlavní důvod NÚKIB uvedl přístup k informacím o uživatelích, které aplikace shromažďuje v nezvyklém množství. Závadný má být i způsob sběru dat, nakládání s nimi a výraznou roli hrál také charakter čínského právního a politického prostředí, jemuž se společnost ByteDance a tím pádem i celý TikTok podle tamní legislativy zodpovídají.
Na varování kybernetického úřadu reagovala řada významných českých institucí omezením nebo zákazem používání aplikace. Zaměstnanci Poslanecké sněmovny ČR například nebudou moct TikTok používat na žádném z pracovních zařízení, která budou platformu blokovat, a bylo jim silně doporučeno aplikaci smazat i ze svých soukromých přístrojů. Doporučení kancléře Martina Plíška pak směřovalo i k samotným poslancům a jejich asistentům. Úřad vlády, který si TikTok založil během koronavirové pandemie, svůj účet úplně zrušil, Český rozhlas činnost na svých dvou účtech pozastavil na neurčito. K omezením aplikace se přidala například i Akademie věd ČR, kancelář Senátu nebo polostátní energetická společnost ČEZ. Zjednodušeně řečeno, kdo chce vypadat zodpovědně a rozumně, odchází z TikToku s odvoláním na NÚKIB.
Kdyby bylo zjištění kybernetického úřadu překvapivé a objevné, text by mohl v tomto místě končit podpisem. O všem, před čím zpráva varuje, se mezi běžnými uživateli i experty na bezpečnostní problematiku ale vědělo už několik let zpátky, když TikToku začínala v Česku růst popularita. Čínský zákon, který ve svém 7. článku stanovuje povinnost každé organizace i každého občana podílet se na národní zpravodajské činnosti, je platný už od roku 2017. Tehdy se o něm v souvislosti s digitálními platformami z Číny začalo také celosvětově mluvit. Zákony, které umožňují Čínské lidové straně ovlivňovat chod soukromých subjektů a mohou od nich požadovat téměř veškeré údaje o zahraničních klientech, jsou dokonce ještě o tři roky starší. Dostatečným varováním mohly být také plošné zákazy aplikace na územích některých států v čele s Indií nebo fakt, že některé evropské státy jako například Holandsko už několik let zakazují nebo výrazně omezují většinu aplikací s Číny a Ruska.
Jestli marketingové a IT týmy výše uvedených českých institucí skutečně argumentují tím, že o datové problematice TikToku doteď nevěděly, měli bychom zřejmě bez prodlení projít každou restauraci v zemi a přesvědčit se, zda kuchaři vědí, že se na zahuštění omáčky nepoužívá beton. A i když se říká, že je lepší konat později než vůbec, efektivně omezit aplikaci v momentě, kdy jí v Česku používá více než pětina populace, je defacto nemožné a termíny pozdě a vůbec se v podstatě překrývají.
Namísto mediální chvály, která vyzdvihuje zodpovědnost a rychlou reakci vlivných institucí, by bylo na místě spíše debatovat o tom, zda v případě těchto subjektů mělo vůbec kdy dojít k registraci. Validní totiž nemusí být ani argumentace mladými lidmi, kterým chtějí státní, polostátní nebo veřejnoprávní instituce plnohodnotně sloužit a komunikovat s nimi skrz jejich platformu. Tato úvaha je totiž v praxi absolutně lichá a jasným důkazem jsou nám osudy ostatních sociálních sítí. Facebook, který se ještě před deseti lety těšil masové popularitě mladých lidí, je pro většinu dnešních teenagerů naprosto mrtvou platformou. A hlavním důvodem není nedostatek zábavy, ale toxická přítomnost rodičů a jejich vrstevníků. Zdůrazněme znovu, že hovoříme o většině a nikoliv o všech jednotlivcích. Podle predikcí čeká za několik let identický osud také Instagram. Mezigenerační pronásledování napříč platformami nikdy nezasype komunikační propast, jak si mnozí myslí. Je to stejné, jako kdyby se Vaše dítě zavřelo ve svém pokoji a Vy jste za ním přišli se slovy: „Tak co chábře, jak to frčí?”. Kdo si myslí, že by to vzájemnému porozumění a komunikaci prospělo, pravděpodobně viděl dítě naposledy před třiceti lety v zrcadle.
Řada novinářů, zejména těch, kteří na TikToku aktivně působí, tvrdí, že žurnalistika se má pohybovat všude, kde je publikum. Pravděpodobným výsledkem tohoto uvažování, ale spíš než rozšíření fanouškovské základny bude její otrávení a odsunutí na jinou sociální síť, kam se bude dát před „boomerským” nátlakem utéct. I na TikToku jednou státní úřady, tradiční média nebo samotní politici zůstanou sami. Jen s tím rozdílem, že degradují svůj obsah na objektivně nevkusnou úroveň a hlavně podle jejich tanečních videí bude moct Si Ťin-pching poskládat svůj vlastní velkolepý balet.
Josef Kaňka
názorně 