Jen málokdo z nás nemá ve svém okolí někoho, kdo není na něčem závislý. U někoho je to kofein, u někoho cukr, nikotin, alkohol a u někoho hazard. Hazard, který nebyl nikdy dostupnější než dnes. Během dvaceti minut v městské hromadné dopravě dokáže člověk prohrát i celou výplatu. Jen tak. Pár mrknutími, pár kliknutími.
Přesun hráčů do online prostoru začal už před pandemií, ale lockdowny, kvůli kterým byly zavřené herny a kasina ho urychlily. Oblíbenost vzrostla hlavně u tzv. technických her, kterými jsou například automaty nebo elektromechanická ruleta. Tedy hry, na které před covidem lidé chodili do heren či kasin. V roce 2019 podle dat Ministerstva financí získal hazardní on-line sektor od Čechů 70 miliard korun ročně (kamenný 196 miliard), o pouhý rok později stoupl on-line sektor o více než 100 % na 143 miliard (kamenný klesl asi o 50 miliard).
Podobně je to také s on-line sázením sportovních výsledků. Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti ve Zprávě o hazardním hraní v ČR 2021 uvedlo, že z hazardu v rámci kamenných heren a kasin se v roce 2013 léčilo 83 % pacientů, v roce 2019 už jen 57 %. Počet závislých na kurzových sázkách naopak ve stejném období vzrostl. V roce 2013 se jednalo o 10 % pacientů, v roce 2019 jich bylo 24 %. Celkově závislých na on-line hazardním hraní bylo v roce 2013 10 % pacientů, v roce 2019 už 26 %.
Hry v kasinech a sázkových kancelářích jsou regulované státem. Funguje například rejstřík vyloučených hráčů. Herny a kasina musí splňovat přísné podmínky, jako 24hodinový kamerový dohled nad celými prostory nebo zákaz prodeje alkoholu. V online prostoru je dodržování pravidel složitější, a i když se české musí řídit českými zákony, na zahraničních webech mají hráči volnou ruku.
V Česku se neustále zakazuje kamenný hazard, jenže stejně tak neustále roste ten on-line, za kterým lidé nemusí nikam chodit. Stačí mít počítač, tablet nebo telefon. Můžou hrát v tramvaji, v čekárně u doktora, ve škole, zkrátka kdekoliv a kdykoliv.
Hodně měst se vydalo cestou nulové tolerance kamenného hazardu s vidinou, že vymýtí hráče a dost možná získá voliče. Protože hazardéry ve svém městě přece nikdo nechce. Například politik Matěj Hollan si na této tezi postavil kampaň a když jeho hnutí Žít Brno v roce 2015 uspělo ve volbách, zakázalo ve městě hazard. Po necelých dvou letech ho tam Hollan pomohl vrátit, protože se ukázalo, že v rozpočtu města scházejí důležité miliony. Mimo to, Čech, liška podšitá, si vždycky poradí, takže Brno bylo plné „herních klubů“, ze kterých město nemělo ani korunu.
Rozhodně si nemyslím, že by v každém městě měla být minimálně jedna herna a dvě kasina. Ale do kasin se mohou jít pobavit i normální, myšleno nezávislí, lidi. Některá města jako Liberec, Turnov nebo třeba Valašské Meziříčí nulovou toleranci hazardu nesáhla. A je to logické. V době ekonomické krize, kdy města hledají peníze, kde můžou, se příjem z hazardu, který je mimochodem v České republice legální, může hodit.
Morální rozměr je samozřejmě podstatnou součástí tématu, ale narovinu, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde a kdo chce hrát si vždycky nějak zahraje. Když tomu člověk podlehne, musí se jít léčit. Stejně jako alkoholik nebo narkoman. Pokud je někdo hráč, tak mu v hraní nezabrání zrušení kamenného hazardu, ale odborná pomoc. Plošné zákazy nejsou cesta. Obzvlášť v dnešní virtuální době.
názorně 