Když Tomáš Garrigue Masaryk budoval základy československé demokracie a národní obrozenci sekali jeden vlastenecký text za druhým, nikdo z nich pravděpodobně nepředpokládal, že o doopravdy sjednocený národ se jednou zaslouží až parta hokejistů s mulletem a navíc ještě na dálku z Japonska. Berme to samozřejmě s nadsázkou, ale to, že vítězství v Naganu výrazně přerostlo svůj sportovní rozměr je nezpochybnitelný a v mnoha ohledech také komplikovaný fakt.
Přestože se olympijské zlato vnímá jako značný sportovní úspěch, zvlášť když jde o malou pivařskou zemi ve střední Evropě, jen zlomek výkonů se celospolečensky připomíná ještě desítky let poté. Aby se o zápasech či závodech mluvilo i mezi těmi, kteří v té době ještě ani nebyli na světě, musí být daná událost buďto sportovně naprosto unikátní nebo, a to spíše, za sebou musí táhnout hluboký a silný příběh. Hokejovému Naganu se k velkému štěstí všech zúčastněných podařilo získat obojí a důvodů navíc můžeme najít hned několik.
Olympijské hry v Japonsku vůbec poprvé nabídly střet nejlepších hokejistů z celého světa, jelikož se v roce 1998 poprvé přerušila zámořská NHL a národní týmy tak mohly poskládat nejsilnější možné soupisky. Už před začátkem her se tak o Naganu mluvilo jako o turnaji století. Po vítězství toužili úplně všichni. Zejména pak Kanada – kolébka hokeje, kterou vůbec poprvé pod pěti kruhy mohl reprezentovat také pravděpodobně nejlepší hráč všech dob Wayne Gretzky, kterému právě olympijské zlato chybělo do jinak nekonečné sbírky úspěchů. No a hádejte, kdo to Gretzkymu a hvězdami nabité kanadě v semifinále překazil. Ano. Malá země z nehokejového středu Evropy, kterou k pobavení všech ostatních z velké části tvoří hráči týmu HC Petra Vsetín a kapitánské céčko na hrudi nosí hráč pražské Slavie. Už jen to, že takový tým pošle hvězdné Kanaďany domů, by stačil ke zmíněnému titulu unikátního sportovního okamžiku, o kterém se bude ještě dlouho mluvit.
Když k tomu všemu ale přičtete skutečnost, že ve finále porazíte výběr země, která vás donedávna dlouze okupovala, a jediným gólem utkání to zařídí člověk jménem Svoboda, jde rázem celá sportovní historie stranou. Lidé tak na pár dní zapomněli i na aktuální politickou i ekonomickou krizi a radost z hokejového úspěchu jim na chvíli dovolila zapomenout na skepsi, kterou cítili vůči polistopadovému vývoji.
Zlatí hoši z Nagana, jak se této sportovní výpravě už téměř čtvrt století přezdívá, ale přijeli do Česka jako nedotknutelné modly. Po turnaji se pojmenovávaly restaurace, hráčům a členům realizačního týmu se v jejich rodných městech stavěly busty, filmaři dodnes točí o velkém vítězství nové snímky. Nejnovější vyšel před měsícem. Zlatá medaile z Nagana vám otevřela a dodnes otevírá dveře kdykoliv a kamkoliv. A když říkáme kamkoliv, myslíme tím třeba i do parlamentu.
Pár let po olympijském vítězství se Jiří Šlégr, autor semifinálového gólu proti Kanaďanům, stal poslancem za ČSSD, na několik volebních období také členem litvínovského zastupitelstva a do loňského roku působil jako radní ČT. To, že může hokejista být kvalitním politikem, samozřejmě není vyloučené. U Jiřího Šlégra, kterému se v kabině přezdívalo guma a ne kvůli tomu, že by byl nadstandardně ohebný, je ale ta pravděpodobnost o něco menší. Ve stejné kabině mimochodem tou dobou byli i vynálezce Smarty Drinku Dominik Hašek a pivovarník Roman Čechmánek, jejichž podnikání veřejně proslavilo termín insolvence.
Podobnou cestu jako Šlégr zvolil například i rezervní brankář Milan Hnilička. Ten se stal v roce 2018 poslancem za ANO. Nejvýraznějším momentem jeho mandátu bylo porušení karanténních opatření v teplickém hotelu během koronavirové krize. A o tom, jak se dá marketingově využít i zneužít tvář národního pokladu Jaromíra Jágra, není zřejmě nutné dlouho debatovat. Zdravíme do vodňanských drůbežáren.
Nagano stmelilo jinak obtížně stmelitelný národ, což se v takové míře žádné jiné sportovní události do té doby nepovedlo. Všem hráčům za to náleží velký a upřímný dík, který se může i pravidelně opakovat. Přesně tam by ale privilegia způsobené sportovním úspěchem měla končit. Zlatá hokejová medaile totiž z nikoho neudělá dobrého funkcionáře, politika ani manažera. V Česku se na to velmi často zapomíná a v souvislosti s Naganem ještě výrazně častěji.
Josef Kaňka
názorně 